6 C 184/2021-72 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 11.7.2018 smlouvu o úvěru, na základě této banka poskytla žalovanému částku 187 000 Kč, žalovaný se rovněž zavázal zaplatit úroky z úvěru ve výši 15,9% ročně a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru, účastníci si rovněž sjednali, že je věřitel oprávněn připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný sjednané splátky nedodržel, proto banka využila svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 1.7.2020 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26.8.2020, přičemž žalovaný nezaplatil na zůstatku úvěru 178 498,60 Kč, na úroku z úvěru 4 887,80 Kč, na úroku z prodlení 43,70 Kč a na poplatcích 1 200 Kč. Žalobce požaduje smluvní úrok 15,9% ročně z neuhrazeného zůstatku úvěru, jakož i z úroku z úvěru od 2.9.2020 do zaplacení, rovněž požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 184 586,40 Kč od 2.9.2020 do zaplacení. 2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil. 3. V průběhu řízení žalobce doplnil, že žalovaný zaplatil celkem 8 501,40 Kč. K poučení soudu mimo jiné ke zkoumání úvěruschopnosti nebyl schopen žalobce ničeho doplnit, požadoval lhůtu k doplnění. Této žádosti soud nevyhověl s ohledem na zásadu arbitrálního pořádku, soud je povinen věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání, na které musí krom soudu být připraven i účastník řízení. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne 11.7.2018 smlouvu o úvěru, na základě této žalovaný převzal částku 187 000 Kč, jednalo se o úvěr účelový, který byl co do částky 162 251 Kč použit na konsolidaci předchozího úvěru či půjčky u téhož věřitele, žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem 15,9 % ročně částkou 3 496 Kč měsíčně, počínaje 20.8.2018. Dodatkem ke smlouvě ze srpna 2019 bylo zrušeno pojištění schopnosti splácet, žalovaný splátky nedodržel, tudíž věřitel pohledávky zesplatnil ke dni 1.7.2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26.8.2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, postoupení bylo žalovanému oznámeno, žalovaný zaplatil i přes výzvy celkem 8 501,40 Kč. Soud vycházel zejména ze smlouvy o úvěru včetně dodatku a smluvních podmínek a ceníku, z rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu, z výzev k plnění, ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek a oznámení o postoupení, z dokladu o odeslání, z výpisu z účtu žalovaného, z předžalobní výzvy a z dokladu o odeslání. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Původní věřitel totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, obzvlášť za situace, kdy žalovaný poskytnutým úvěrem řešil konsolidaci předcházejících úvěrů či půjček u téhož věřitele, neboť se jednalo o účelový úvěr z důvodu konsolidace dluhu žalovaného. Žalobce neuvedl prakticky žádná relevantní tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti, tudíž soud dovodil, že věřitel porušil povinnosti uložené mu v §§ 86 odst. 1, 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb., z důvodu porušení této povinnosti se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, a to dle § 588 občanského zákoníku /srovnej s rozhodnutím mj. [anonymizováno] [obec], sp.zn. [spisová značka] Soud nárok žalobce proto posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný přijal částku 187 000 Kč bez právního důvodu, vrátil toliko 8 501,40 Kč, tudíž se na úkor žalobce, na kterého byla pohledávka platně postoupena bezdůvodně obohatil o dalších 178 498,60 Kč, s tímto peněžitým plněním je jistě od 2.9.2020 v prodlení, tudíž zákonný úrok z prodlení je rovněž z předmětné částky důvodný, a to dle § 1968 občanského zákoníku. 7. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části zamítl, neboť z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nemohl žalobci vzniknout nárok na zaplacení smluvního úroku, poplatku, s těmito nároky nemůže být žalovaný ani v prodlení, proto soud ve zbývající části žalobu zamítl /výrok II./. 8. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl žalobce neúspěch zhruba v ¼, a to i s přihlédnutím k zamítavému výroku ohledně smluveného úroku z úvěru, za této situace má tudíž žalobce nárok na zaplacení poloviny účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto představují odměnu za 4 úkony právní služby po 8 500 Kč, k tomu 4x režijní paušál po 300 Kč, DPH odpovídající částce 7 392 Kč, jakož i zaplacený soudní poplatek 7 384 Kč, celkové náklady řízení tudíž činily 49 976 Kč, z toho polovina činí 24 988 Kč, které jsou splatné k rukám zástupce žalobce.