6 C 186/2020-47 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že žalovaná uzavřela s jeho právním předchůdcem se [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě této převzala žalovaná částku 19 000 Kč, kterou se zavázala vrátit ve splátkách 589 Kč týdně do 3. 11. 2017 včetně sjednaných úroků za půjčené peněžní prostředky se sazbou 28 % ročně, odměny za zpracování a za administrativní činnost. Žalovaná však zaplatila toliko 9 970 Kč, zbývá tudíž k úhradě 24 573,76 Kč. Žalovaná rovněž uzavřela se stejným právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce dne 19. 5. 2016, na základě této převzala částku 10 000 Kč, zavázala tuto splácet v týdenních splátkách 310 Kč do 13. 7. 2017, fakticky zaplatila 11 711 Kč, zbývá k úhradě na jistině a na dlužních poplatcích další 6 850 Kč, přičemž pohledávky byly postoupeny na žalobce smlouvou o postoupení, žalobce požaduje z jednotlivých půjček zákonný úrok z prodlení, jakož i smluvní úrok. Neposledně žalobce uvedl, že [právnická osoba] jako poskytovatel půjček řádně splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka, neboť vycházel z hodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní / podnájemní smlouva. 2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalované, která ačkoliv byla včas a řádně předvolána, k jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě této převzala částku 10 000 Kč, zápůjčku měla splácet v týdenních splátkách po 310 Kč do 13. 7. 2017, fakticky zaplatila věřiteli 11 711 Kč. Na základě smlouvy o zápůjčce u stejného věřitele ze dne 9. 9. 2016 žalovaná převzala částku 19 000 Kč, kterou měla vrátit ve splátkách po 589 Kč do 3. 11. 2017, fakticky vrátila toliko 9 970 Kč. Žalovaná ve smlouvě o zápůjčkách rovněž podepsala prohlášení, že si věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných i od zákazníka, tyto jsou obsahem zákaznické karty. Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky za žalovanou postoupeny žalobci, žalobce postoupení žalované oznámil, rovněž před podáním žaloby žalovanou vyzval k zaplacení, žalovaná nic dalšího nezaplatila. Soud vycházel zejména ze smluv o zápůjčkách, včetně smluvních podmínek, ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky, z předžalobní výzvy k plnění, z dokladu o odeslání, z výpisu z rejstříku. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Žalobce k prokázání povinnosti věřitele zkoumat řádně úvěruschopnost dlužníka, totiž nepředložil relevantní důkazy k prokázání tohoto tvrzení, pouze v obou smlouvách o zápůjčce je účastníky ztvrzeno, že informace i od žalované ohledně její schopnosti splácet úvěr jsou zachyceny v zákaznické kartě, žalobce, na kterého byly pohledávky platně postoupeny, však soudu zákaznické karty nepředložil, ani je k důkazům neoznačil. Na základě provedeného dokazování proto soud dospěl k závěru, že původní věřitel porušil povinnost uloženou mu v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost obou smluv, a to dle § 588 občanského zákoníku (srovnej např. s rozhodnutím [anonymizováno] [obec] sp. zn. [spisová značka]). Za tohoto stavu soud žalobci přiznal toliko bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaná na základě neplatných smluv převzala celkovou částku 29 000 Kč, dosud vrátila toliko 21 681 Kč, tudíž zbývá k úhradě 7 319 Kč, které přijala bez právního důvodu, s tímto peněžitým plněním je i v prodlení dle § 1968 občanského zákoníku, přičemž se jedná o prodlení s finančními prostředky z 1. smlouvy, tedy k prodlení dle návrhu žalobce od 23. 6. 2017, proto soud v této části žalobě vyhověl (výrok I.). 6. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části zamítl, neboť z neplatně uzavřených smluv nemohl věřiteli, resp. žalobci vzniknout platný závazek platit poplatky či smluvené úroky, resp. zákonný úrok z prodlení z neplatně ujednaných nároků, tudíž soud ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.). 7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měla větší úspěch žalovaná, té však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.