6 C 187/2020-48 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že mezi jeho právním předchůdcem [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce, přičemž před uzavřením smlouvy věřitel splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr, a to na základě informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrů žalovaného, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných rovněž od žalovaného. Na základě smlouvy poskytl věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, tyto se zavázal žalovaná zaplatit včetně úrokové sazby 20,50 % ročně a odměny za administrativní zpracování zápůjčky a nákladů za hotovostní inkaso splátek v týdenních splátkách po 184 Kč, fakticky žalovaný vrátil toliko 200 Kč. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] žalovaný obdržel zápůjčku ve výši 10 000 Kč, tuto se zavázal zaplatit v týdenních splátkách po 291 Kč, fakticky zaplatil do data postoupení 3 638 Kč, od postoupení do podání žaloby k soudu zaplatil v několika splátkách dalších 5 700 Kč, celkem tudíž zaplatil 9 338 Kč, pohledávky byly na žalobce postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek, žalobce pak krom dlužných částek požaduje smluvní úrok, jakož i zákonný úrok z prodlení. 2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoliv byl včas a řádně předvolán, k jednání se nedostavil. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že v roce 2015 před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaný vyplnil u [právnická osoba] zákaznickou kartu s tím, že v srpnu 2015 uvedl, že je vlastníkem, u druhu bydlení však zaškrtl spoluvlastníkem, že běžné měsíční výdaje činí na nájem či inkaso [částka], u výdajích na domácnost je uvedeno [částka], použitelný příjem činil [částka], k výdajům žalovaný předložil doklad SIPO. Před uzavřením druhé smlouvy žalovaný vyplnil do karty u druhu bydlení, že je vlastník, nájem či inkaso činily [částka], externí splátky zápůjček dle registru [částka] a výdaje na domácnost [částka]. K výdajům žalovaný opětovně předložil doklady SIPO. Dne [datum] pak žalovaný se [právnická osoba] uzavřel první smlouvu o zápůjčce, na základě které převzal částku 10 000 Kč, tuto měl včetně dalších poplatků a smluveného úroku zaplatit do 14. 10. 2016 v týdenních splátkách po 291 Kč, splátky nedodržel, zaplatil do postoupení pohledávky celkem částku 3 638 Kč, za období od 29. 7. 2019 do 15. 6. 2020 zaplatil dalších 21 splátek 5 700 Kč, jednalo se o splátky ve výši 500 Kč, resp. 200 Kč, přičemž v některých dnech žalovaný zaplatil i několik těchto splátek. Dne [datum] stejný účastníci uzavřeli další smlouvu o zápůjčce, na základě této žalovaný převzal částku 6 000 Kč, tuto měl splácet v týdenních splátkách 184 Kč, a to do 10. 12. 2016, fakticky žalovaný zaplatil toliko 200 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byly pohledávky postoupeny na žalobce, postoupení bylo žalovanému oznámeno, žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných částek. Soud vycházel zejména z karet zákazníka, ze smluv o zápůjčkách, včetně smluvního ujednání, ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu, z oznámení o postoupení pohledávek, z předžalobní výzvy, z dokladu o odeslání, z výpisu z rejstříku. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Původní věřitel totiž nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, který rozporuplně při vyplňování karty zákazníka ke smlouvě v srpnu 2015 vyplnil, že je vlastník, naproti tomu spoluvlastník nemovitosti, že nájem či inkaso činí nereálných [částka] a že výdaje za domácnost jsou opět nereálných [částka]. V říjnu 2015 žalovaný d karty uvedl, že nájem či inkaso činí [částka], tedy téměř dvounásobek oproti částce uvedené několik měsíců před tím, dle názoru soudu opět nereálných, neboť včetně energií a otopu byť ve vlastní nemovitosti, musí náklady měsíční činit mnohem více, oproti předchozí kartě uvedl výdaje na domácnost částkou [částka], u externích splátek uvedl částku [částka], rovněž aniž tento údaj nikterak věřitel neověřoval a pouhým propočtem se nemůže jednat pouze o splátky z 1. smlouvy ze srpna 2015, kdy měsíční výše splátek činí kolem [částka]. Navíc věřitel ni nepožadoval žádné další důkazy k prokázání výdajů žalovaného, ani k doložení vlastnictví, ze všech těchto důvodů tedy soud dospěl, že věřitel porušil povinnost uloženou mu v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost obou smluv (srovnej s rozhodnutími KS Praha sp. zn. 27 Co 81/2019). Za této situace soud nároky žalobce posoudil toliko jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný přijal peněžní prostředky bez právního důvodu, neboť fakticky převzal ze dvou neplatně sjednaných smluv celkem 16 000 Kč, až dosud vrátil 9 338 Kč a 200 Kč, tudíž zbývá k vrácení 6 462 Kč, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku, s ohledem na postupné dílčí splácení ze strany žalovaného se snižuje i dlužná částka na jistině, a to přesně v rozsahu poskytnutého částečného plnění, proto soud v této části žalobě vyhověl (výrok I.). 6. Na druhé straně soud shledal žalobu z důvodu absolutní neplatnosti dle § 588 občanského zákoníku ve zbývající části za nedůvodnou, neboť z neplatně ujednaných smluv nemohl žalobci vzniknout nárok na zaplacení poplatků či odměn, resp. smluvního úroku, žalovaný nemohl být s tímto plněním ani v prodlení, proto soud žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.). 7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl větší úspěch žalovaný, tomuto však žádné náklady nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.