6 C 188/2021-51 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal shora uvedenou žalobu s tím,že dne 12. 8. 2020 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru ve znění smlouvy ze dne 24.8.2020. Na základě smlouvy poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 11. 9. 2020, tuto povinnost však nesplnil, tím mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení na žalobce, který požaduje krom nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč rovněž smluvní pokutu ve výši 3 425 Kč, neuhrazené náklady na upomínání ve výši 150 Kč, úrok ve výši 5 560 Kč, jakož i kapitalizovaný úrok zákonný z prodlení ve výši 1 164,04 Kč do 6.4.2021, zároveň i do zaplacení. 2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z předložených důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že dne 12.8.2020 žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které obdržel částku 16 000 Kč s povinností částku splatit do 30 dnů, dne 24.8.2020 si účastníci navýšili úvěr na celkovou částku 25 000 Kč se splatností do 11.9.2020, žalovaný následně tudíž obdržel ještě 1 000 Kč a 8 000 Kč, až dosud však ničeho nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.3.2021 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobce, postoupení bylo žalovanému oznámeno, k zaplacení byl žalovaný vyzýván. Soud vycházel zejména ze smlouvy o úvěru včetně dodatku a standardních informací a obchodních podmínek, ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu, z předžalobní výzvy, z potvrzení o přijetí plateb, z výpisu z rejstříku a z upomínek. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Původní věřitel totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť od žalovaného nepožadoval doklady k jeho majetkovým a příjmovým poměrům včetně doložení výdajů, s ohledem na chybějící informace k úvěruschopnosti tak věřitel porušil povinnost uloženou mu v § 87 odst. l zák.č. 257/2016 Sb. Za tohoto stavu je tudíž smlouva o úvěru ve znění změny smlouvy s navýšením výše úvěru na 25 000 Kč absolutně neplatná dle § 588 občanského zákoníku /srovnej s rozhodnutím [anonymizováno] [obec] mimo jiné sp.zn. [spisová značka] Nárok žalobce proto soud posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný přijal celkovou částku 25 000 Kč bez právního důvodu, tím pádem se na úkor věřitele bezdůvodně obohatil, tuto částku je povinen vrátit spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1968 občanského zákoníku, s peněžitým plněním je jistě od 12. 9. 2020 v prodlení, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno. 6. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl věřiteli vzniknout platně nárok na zaplacení smluvených úroků, smluvní pokuty či paušálních náhrad za náklady za upomínání /výrok II./. 7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl žalobce neúspěch zhruba v 1/3, má proto nárok na zaplacení 1/3 účelně vynaložených nákladů řízení, tyto představují odměnu advokáta za 3 úkony po 300 Kč, 3x režijní paušál, k tomu DPH, jakož i zaplacený soudní poplatek, celkem 2 590 Kč, z toho 1/3 činí 864 Kč, které jsou splatné k rukám zástupce žalobce.