6 C 99/2021-130 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovanou uzavřel dne 10.8.2020 smlouvu o úvěru, který byl žalované vyplacen v souladu se smluvním ujednáním ve výši 30 000 Kč, úvěr byl sjednán na dobu v délce 72 měsíců, žalovaná měla včetně úroků a sjednaných služeb platit měsíčně 1 298 Kč. Nedodržela však splátku splatnou dne 15.8.2020, tudíž žalobce zesplatnil pohledávky ke dni 3.11.2020, zohledňuje platbu žalované ve výši 159 Kč a nárokuje žalobou 108 574,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 300 Kč od 4.11.2020 do zaplacení, jakož i smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 37 872 Kč od 4.11.2020 do zaplacení. 2. V průběhu řízení žalobce doplnil, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumal, od žalované si vyžádal občanský průkaz a doklad o příjmech, výpis z bankovního účtu, dále učinil dotazy na centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík včetně výpisu z databáze neplatných dokladů. Z propočtu v příloze č. 5 smlouvy zjistil, že spotřebiteli zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení požadovaného úvěru. 3. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. se jednalo v nepřítomnosti zástupce žalobce, který se omluvil, zároveň soud jednal v nepřítomnosti žalované, resp. jejího zástupce, neboť žádost žalované o odročení jednání z důvodu seznámení se se spisem považoval za opožděnou a nedůvodnou, neboť jednání bylo nařízeno s dostatečným předstihem a žalovaná si mohla zastoupení tudíž zajistit včas. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dne 10.8.2020 smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě této byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, z toho částka 15 649 Kč byla použita na zaplacení předchozího dluhu u stejného věřitele, konkrétně se jednalo o doplacení úvěru [číslo]. Při uzavření smlouvy žalobce vycházel z toho, že měsíční příjmy žalované činí 15 849 Kč, měsíční závazky činí celkem 13 952 Kč, a že měsíční zůstatek činí celkem 8 048 Kč. Žalovaná zároveň doložila výpisy ze svého účtu za období od 1.5. do 31.7.2020, z nichž vyplývá, že konečný zůstatek na účtu je prakticky nulový či v řádech stokorun, dne 24.7.2020 byla vyřazena čekající platba ve výši 50 000 Kč z toho důvodu, že na účtu není disponibilní zůstatek. Poskytnutý úvěr žalovaná měla splácet v měsíčních splátkách po 1 298 Kč, hned první splátku splatnou dne 15.8.2020 nezaplatila, fakticky žalobci zaplatila 159 Kč, k zaplacení dalších částek byla upomínána, žalobce pohledávky zesplatnil ke dni 3.11.2020. Soud vycházel ze všech listinných důkazů předložených žalobcem, zejména ze smlouvy o úvěru včetně smluvní dokumentace, z dokladu o vyplacení úvěru, ze znaleckého posudku, ze sazebníku odměn, ze zesplatňovacího dopisu, z upomínek, z podacích lístků. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části nedůvodná. Žalobce totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, která prakticky nepředložila relevantní důkazy ke svým výdajům, zejména pak k výdajům v souvislosti se svým bydlením, žalobce řádně nezkoumal, jakým způsobem mu žalovaná splácela předchozí závazek, navíc za situace, kdy na svém účtu žalovaná neměla po dobu několika měsíců dostatek finančních prostředků a své závazky uvedla žalobci ve výši 13 952 Kč ve vztahu ke svému příjmu ve výši 15 849 Kč. Za této situace žalobce jednoznačně jako věřitel porušil povinnost uloženou mu v § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodu porušení této povinnosti se jedná o absolutní neplatnost smlouvy o úvěru /srovnej s rozhodnutími [anonymizováno] [obec] sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] Za této situace soud nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaná přijala částku 30 000 Kč bez právního důvodu, z této vrátila toliko 159 Kč, tudíž zbývá k zaplacení 29 841 Kč, zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1968 občanského zákoníku, žalobce požadoval úrok z prodlení v návaznosti na zesplatnění ke dni 3.11.2020, tudíž je důvodné přiznat dle požadavku žalobce zákonný úrok z prodlení od 4.11.2020 do zaplacení /výrok I./. 7. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti dle § 588 občanského zákoníku včetně příslušenství zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl žalobci vzniknout nárok na zaplacení smluvních poplatků či úroků /výrok II./. 8. Podle § 142 odst.2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měla větší úspěch žalovaná, a to ve výši zhruba 2/3, neúspěch pak měla ve zbývající zhruba 1/3, tudíž jí náleží náklady řízení ve výši 1/3, v podstatě se jedná o odměnu advokáta za 1 úkon, tedy převzetí věci ve výši 5 460 Kč, režijní paušál 300 Kč, k tomu DPH odpovídající částce 1 210 Kč, celkem náklady řízení činily 8 180 Kč, z toho 1/3 částku 2 727 Kč, náklady jsou splatné k rukám zástupce žalované, výši nákladů soud určil postupem dle § 151 odst. 4 o.s.ř. v písemném vyhotovení rozhodnutí /výrok III./.