12 C 147/2022-72 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 18 000 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas. 3. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila. 4. Soud usnesením ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovanou, nechť sdělí svoje stanovisko k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a o. s. ř. Byla upozorněna, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu, žalovaná se nevyjádřila, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 5. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový závěr. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, kterou převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit administrativní poplatek 2 000 Kč, úrok 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaná uhradila podle žalobních tvrzení na svůj dluh do dne podání žaloby částku 800 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni ke dni [datum], o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby k úhradě dluhu. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalované, že její čistý měsíční příjem činí 16 391 Kč a měsíční výdaje 12 200 Kč, tj. má použitelný příjem ve výši 4 991 Kč. 6. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 7. Podle § [číslo] se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany právní předchůdkyně žalobkyně za splněnou. 14. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že věřitel postupoval při sjednávání smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalované formalisticky a nedůsledně. Z karty zákazníka vyplývá, že s žalovanou sdílí domácnost 3 nezaopatřené děti a partner. Ona sama je na rodičovské dovolené a pobírá dále přídavky na děti. Z ostatních uvedených údajů není zřejmé, o jaké příjmy se jedná. Z karty zákazníka dále vyplývá, že výdaje na bydlení činí 2 240 Kč měsíčně, ovšem z příjmového pokladního dokladu Městského úřadu Příbram ze dne [datum] plyne, že měsíční náklady na bydlení, tj. nájemné a služby, činily 7 244 Kč. Osobní výdaje ve výši 10 000 Kč měsíčně pro žalovanou a 3 nezaopatřené děti, tj. výdaje za jídlo, léky, dopravu, oblečení a telefon, považuje soud za značně podhodnocené a nereálné. 15. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 právní praxe byla jednotná v tom, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy při nedodržení podmínek tohoto ustanovení, a to i když tento zákon takový důsledek výslovně nestanovil. Na tom se sjednotila i judikatura. 16. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Žalobkyně však prokázala předání finančních prostředků ve výši 10 000 Kč žalované, proto soud právní vztah mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení, neboť právní předchůdce žalobkyně žalované plnil bez právního důvodu. Z tvrzení samotné žalobkyně vyplynulo, že žalovaná uhradila na smlouvu částku 800 Kč, je tak zřejmé, že na poskytnuté částce ve výši 10 000 Kč tak žalovaná dluží 9 200 Kč. Žaloba byla částečně úspěšná, neboť žalobkyně prokázala svou aktivní věcnou legitimaci a nárok byl výrokem I. částečně přiznán. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši 11,75 % z dlužné částky od [datum] do zaplacení, neboť dluh byl splatný na základě výzvy odeslané dne [datum], ve které žalobkyně stanovila žalované lhůtu k zaplacení dluhu nejpozději do [datum], pak prodlení nastalo dne [datum]. Ve zbytku žalobu soud jako nedůvodnou zamítl. 19. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal částečně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22,91 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 089 Kč (když žalobkyně požadovala po kapitalizaci příslušenství ke dni vydání rozhodnutí celkem 16 007 Kč a přiznáno bylo 9 836,75 Kč) po odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci ve výši 479 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátem postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ AT“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za