12 C 163/2022-44 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum] (dále jen„ smlouva o půjčce“). Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak poplatek ve výši 13 280 Kč, bez bližšího rozpisu plateb poplatku. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 33 280 Kč v 52 týdenních splátkách po 640 Kč, kdy poslední měla být uhrazena dne [datum]. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti z půjčky, celkem uhradil 1 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně se u soudu domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, souhrnný poplatek však nepožadovala. 2. Soud žalovaného usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil k žalobě a dále k tomu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byl upozorněn, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, žalobkyně svůj souhlas s uvedeným procesním postupem vyjádřila již v samotném návrhu, proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť o věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Ze smlouvy o půjčce [číslo] včetně smluvních podmínek bylo prokázáno, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce na částku 20 000 Kč, která mu byla v den podpisu smlouvy vyplacena. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč, celkem 33 280 Kč v 52 týdenních splátkách po 640 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy, a poslední splátka byla stanovena na [datum]. 4. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil na dluh z této smlouvy o půjčce celkem částku 1 000 Kč, neboť žalovaný neprokázal žádným způsobem své tvrzení, že na dluh zaplatil vyšší částku. 5. Dne [datum] bylo žalovanému písemně oznámeno, že došlo k postoupení výše uvedené pohledávky za žalovaným na žalobkyni, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky s podacím lístkem z [datum]). 6. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužných částek (prokázáno dopisem z téhož dne včetně podacího lístku ze dne [datum]). 7. Ze zákaznické karty vyplynuly údaje ohledně příjmů a výdajů sdělené žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně. 8. Smlouva o půjčce byla uzavřena dne [datum] a soud tak podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. postupoval podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“). Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 559 občanského zákoníku dluh musí být splněn řádně a včas. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“). Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 10. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo uzavřením smlouvy o půjčce ke vzniku závazkového právního vztahu, podle kterého právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč. Půjčenou částku 20 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč, který fakticky plnil funkci sjednaného kapitalizovaného úroku z půjčky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 o. z., se žalovaný zavázal vrátit ve formě 52 týdenních splátek po 640 Kč. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně si tak ujednali úrok z půjčky, který činil 66,4 % jistiny. Uvedený přepočet úroků a dalších nákladů nebyl při uzavírání smluv žalovanému (spotřebiteli) nijak zřejmý a proto souhrnný poplatek soud chápe jako smluvní výši úroků, která dosahuje 98,5 % ročně. Ujednanou výši úroku soud přezkoumával z hlediska kritéria dobrých mravů, ke kterému je povinen z úřední povinnosti v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 přihlédnout, viz výše. S ohledem na uvedené je sjednaná výše souhrnného poplatku jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a ujednání o souhrnném poplatku je tedy absolutně neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. To však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši souhrnného poplatku lze, v souladu s § 41 občanského zákoníku, oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil na dluh z této smlouvy o půjčce celkem částku 1 000 Kč, neboť žalovaný neprokázal žádným způsobem své tvrzení, že na dluh zaplatil vyšší částku. V tomto smyslu tak žalovaný neunesl své důkazní břemeno. Po započtení částky 1 000 Kč na jistinu 20 000 Kč, dluží žalovaný žalobkyni částku 19 000 Kč, která se dále úročí zákonnými úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 ve výši upraveném v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, od [datum] jak požadovala žalobkyně v kapitalizované podobě. 11. Vzhledem k výše uvedenému soud částečně vyhověl žalobě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal částečně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 41,6 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 452 Kč (když žalobkyně požadovala po kapitalizaci příslušenství ke dni vydání rozhodnutí celkem 63 438,28 Kč a přiznáno bylo 44 913,51 Kč) po odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci ve výši 1 020 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátem postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ AT“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, podání návrhu a předžalobní výzva), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 252 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.