12 C 215/2021-56 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala u nadepsaného soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž se domáhala po žalované zaplacení částky 15 380 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 11 500 Kč s odůvodněním, že se jedná o nesplacený úvěr poskytnutý žalované právním předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], a to podle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 11. 2017. Na základě této smlouvy byl žalované v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 23 000 Kč se splatností 14. 12. 2018. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 15 870 Kč Celkem se tedy zavázala uhradit částku 38 870 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 2 990 Kč. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, přičemž žalobkyni uhradila celkem 23 490 Kč. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele, a s ní i pohledávka za žalovanou, převedena na společnost [právnická osoba], která následně postoupila dotčenou pohledávku na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena. 2. Elektronický platební rozkaz soud nevydal z důvodu nepřiměřeně vysokých celkových nákladů za poskytnutí úvěru. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.), soud za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 14. 11. 2017 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti úvěr 23 000 Kč se splatností 14. 12. 2018. Žalovaná se zavázala uhradit původnímu věřiteli jistinu a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 15 870 Kč. Z notářského zápisu ze dne 27. 9. 2018 soud zjistil, že část závodu společnosti [právnická osoba] tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů byla převedena na společnost [právnická osoba] Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 pak tato společnost postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 5. 8. 2021. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2021 k úhradě dlužné částky. 4. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 14. 11. 2017. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel si zjistil příjem žadatele ve výši 13 298 Kč, přičemž tento příjem byl tvořen jednak vdovským důchodem 7 260 Kč měsíčně a dále příjmem na základě dohody o provedení práce v průměrné výši 6 038 Kč měsíčně. Tato dohoda však byla uzavřena pouze na dobu určitou, a to konkrétně od 15. 4. 2017 do 30. 9. 2017, přičemž smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena až dne 14. 11. 2017, tj. v době, kdy žalovaná již tento příjem podle žalobkyní předložených dokladů neměla. Dále je nutno konstatovat, že celková částka za osobní výdaje 3 000 Kč není doložena žádnými doklady a podle názoru soudu je tato částka podhodnocená. Pokud se měla žadatelka zavázat ke splátce 2 990 Kč měsíčně, má soud ve vztahu k jejím tvrzeným příjmům a reálným výdajům důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, když zejména nebyly doložené žádné výpisy z případných registrů – zejména Centrální evidence exekucí, dále (SOLUS, NRKI, BRKI). Žalobkyně proto neprokázala, že poskytovatel posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve výši 23 000 Kč, žalobkyni však uhradila celkem částku 23 490 Kč. Soud proto rozhodl tak, že žalobu v celém rozsahu zamítnul. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná sice byla ve věci zcela úspěšná, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly.