12 C 74/2022-67 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 12 400 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 23. 1. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 1 600 Kč s úrokovou sazbou 19,31 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh na jistině 8 000 Kč s příslušenstvím a poplatky za služby 4 400 Kč. 2. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 3. Soud účastníky usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť o věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 1. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit poplatek představující úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 1 600 Kč s úrokovou sazbou 19,31 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaný uhradil podle žalobních tvrzení na svůj dluh do dne podání žaloby částku 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni ke dni 29. 11. 2019, o čemž byl žalovaný informován oznámením odeslaným dne 13. 12. 2019. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném uvedených v kartě zákazníka, podle které má čistý měsíční příjem 24 000, náklady na bydlení činí 7 500 Kč měsíčně, osobní výdaje činí 12 000 Kč měsíčně, příjem přítelkyně činí 5 300 Kč měsíčně. V současné době nemá jiné zápůjčky. Jako ověřený dokument bylo uvedeno potvrzení o příjmu. 5. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, oba ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 23. 1. 2018. Žalobkyně však neprokázala, že poskytovatel splnil povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel si zjistil příjem žadatele ve výši 24 000 Kč, avšak žádným způsobem nedoložil výdaje na bydlení ve výši 7 500 Kč, když se jedná o částku např. za nájemní byt nereálně nízkou. Rovněž příjem přítelkyně ve výši 5 300 Kč nebyl poskytovateli nijak doložen. Jediné podklady – karta a tam uvedené podklady, které však nebyly doloženy k důkazu, nemohly vytvořit ucelený obraz o majetkových poměrech žadatele. Rovněž nebyly doloženy žádné výpisy z případných registrů – zejména Centrální evidence exekucí, dále (SOLUS, NRKI, BRKI), když negativní výpis z těchto registrů by takové pochybnosti mohl rozptýlit. Žalobkyně proto neprokázala, že poskytovatel posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve výši 6 000 Kč (po započtení zaplacené částky 2 000 Kč na vyplacenou částku 8 000 Kč), kterou soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni. 13. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 15. 5. 2020 do zaplacení, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy odeslané 10. 5. 2020, ve které žalobkyně určila lhůtu k uhrazení dlužné částky do 14. 5. 2020, prodlení tak nastalo nejdříve 15. 5. 2020. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši k datu prodlení, tedy 10 % ročně. Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch a neúspěch obou účastníků řízení byl přibližně obdobný.