13 C 184/2021-59 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně podala k [název soudu] žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 627,34 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr 15 000 Kč a ten se zavázal zaplatit nad rámec jistiny částku 12 272 Kč, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Žalovaný uhradil částku 20 250 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. Žalovanou částku představuje dlužná jistina 4 112,49 Kč a smluvní pokuta 5 514,85 Kč. Žalobkyně uplatnila nárok na kapitalizovaný úrok 5 175,89 Kč představující smluvní úrok 120,49 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 1 544,46 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 279,26 Kč, inkasní poplatek 965,30 Kč a smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků 2 266,38 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. 3. [název soudu] ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej usnesením zrušil. Následně [název soudu] vyslovil místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu. Za splnění zákonných podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl zdejší soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 29. 1. 2016 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 27 272 Kč (jistina 15 000 Kč a celkové náklady úvěru 12 272 Kč), a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Převzetí hotovosti potvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Žalovaný uhradil částku 20 250 Kč. Dle žádosti o úvěr byl žalovaný v době poskytnutí úvěru zaměstnán s příjmem 19 000 Kč měsíčně, jeho výdaje činily 6 000 Kč měsíčně. Dle smlouvy o postoupení pohledávek a příloh ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 15. 3. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 10 690,74 Kč představující požadované příslušenství, tj. kapitalizovaný úrok 5 175,89 Kč a smluvní pokuty 5 514,85 Kč, neboť žalovaný uhradil částku 14 329 Kč. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku. 8. Podle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována. 10. Dle § 96 odst. 2 věta první o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 11. V žalobě chybí jakékoliv skutkové tvrzení o získání zákonem požadovaných informací k prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr a tato skutečnost nevyplývá ani z předložených listinných důkazů, kdy žalobkyně současně uvedla, že není schopna takové listinné důkazy soudu předložit. Pouhé vyplnění formuláře žádosti o úvěr není důkazem o splnění povinnosti řádně a pečlivě zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tj. v daném případě žalovaného. Soudu tak nezbylo, než posoudit smluvní ujednání jako neplatné. 12. S ohledem částečné zpětvzetí žaloby, rozhodl zdejší soud ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí, tak že řízení co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 175,89 Kč a co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 514,85 Kč zastavil. 13. Převzetím úvěru bez platně uzavřeného smluvního vztahu vzniklo žalovanému na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku), a to v rozsahu, ve kterém nebyly převzaté částky dosud uhrazeny. S ohledem na učiněný závěr soud nepřiznal žalobkyni nárok na vrácení nesplacené části jistiny a zákonných úroků z prodlení, neboť žalovaný takto převzal částku 15 000 Kč a vrátil částku 20 250 Kč, nedluží tak ničeho, a proto soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl jako nedůvodnou. 14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.