17 C 107/2022-84 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 37 683,90 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce“). Na základě smlouvy o zápůjčce byly žalovanému přenechány finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 259 Kč zahrnující úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 %, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení a z nákladů za komfortní splácení a v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč a poslední splátka činila 2 004 Kč. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh na jistině 16 284,57 Kč, poplatky ve výši 10 799,33 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 952,58 Kč a úroku 29 % ročně a zákonného úroku z prodlení požadované jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 2. Před zahájením jednání soudu ve věci dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 10 000 Kč, kterou žalovaný dne [datum] zaplatil, kterou žalobkyně započetla na dlužný poplatek. Dále žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro uznání s odkazem na ust. § 2 054 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalovaný na svůj dluh částečně plnil a svůj dluh nerozporoval. 3. Výrokem I. soud návrh na vydání rozsudku pro uznání zamítl, neboť nedošlo k procesnímu úkonu žalovaného ve smyslu ust. § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), který by musel učinit žalovaný vůči soudu a to písemným podáním adresovaným soudu, nebo ústně do protokolu. V tomto případě mohlo dojít pouze ke hmotně-právnímu úkonu na základě, kterého by mohla vzniknout pouze domněnka existence dluhu v době jeho uznání. 4. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na výše uvedené částečné zpětvzetí žaloby před zahájením jednání, soud řízení výrokem II. v této části zastavil. 5. Soud vyšel z těchto skutkových zjištění. Ze smlouvy o zápůjčce (a shodně ze standardních informací o spotřebitelském úvěru) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechala dne [datum] žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 36 259 Kč, tedy jistinu a souhrnný poplatek ve výši 16 259 Kč zahrnující úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 4 901 Kč s úrokovou sazbou 29 %, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč a za vedení zákaznického účtu a za komfortní splácení ve výši 4 406 Kč a v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč a poslední splátka činila 2 004 Kč. 6. Z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný uhradil částku 8 437,78 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne [datum] a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni ke dni [datum], o čemž byl žalovaný vyrozuměn s upozorněním, že jeho dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ke dni postoupení činil 38 636,48 Kč včetně příslušenství (oznámení ze dne [datum]). Oznámení bylo žalovanému odesláno dne [datum] (podací lístek). Z oznámení dále vyplynulo, že žalovaný měl zároveň u právního předchůdce žalobkyně dluh ze smlouvy [číslo] ve výši 20 433,77 Kč, celkem 59 070,25 Kč. 8. Z výzvy k plnění ze dne [datum], s podacím lístkem z [datum] (zasláno na adresu [adresa žalovaného], [obec] dle podacího lístku ze dne [datum]) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy do [datum]. 9. Z výzvy k plnění ze dne [datum], s podacím lístkem z [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy. 10. Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že bydlí v nájmu, má další zápůjčky u právního předchůdce žalobkyně se splátkou ve výši 1 600 Kč měsíčně. Vyživované osoby 3. Je svobodný, OSVČ. Jako běžné měsíční výdaje je uvedena částka 4 000 Kč. Čistý měsíční příjem žadatele byl 12 595 Kč, další čisté příjmy v domácnosti 14 000 Kč, celkem 26 595 Kč. Jako ověřené dokumenty není uvedena žádná listina. 11. Z výpisu z živnostenského rejstříku vplynulo živnostenské oprávnění pro navrženou svědkyni [jméno] [příjmení]. 12. Z výpisu ze seznamu exekucí ze dne [datum] bylo zjištěno, že ohledně žalovaného bylo zahájeno exekuční řízení dne [datum], [datum], a [datum]. 13. Z provedených rozsudků Nejvyššího soudu a Vrchního soudu bylo zjištěno, že se netýkají této konkrétní věci. 14. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému dne [datum] částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách, což však neučinil, když vrátil namísto sjednaných 36 259 Kč částku 8 437,78 Kč a 10 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. 15. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k [datum] a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy dne [datum]. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Z provedených důkazů vyplynuly příjmy žalovaného pouze ve výši 12 595 Kč měsíčně z podnikatelské činnosti. K dalšímu příjmu v domácnosti nelze bez další