17 C 111/2022-57 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 736 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní, (na základě žádosti žalovaného ze dne [datum]), dne [datum]. Žalovaná částka sestávala z jistiny 2 000 Kč, nákladů spojených s vymáháním pohledávky 2 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 600 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 2 136 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu a i přes písemné výzvy úhradu neprovedl, proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud. Žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že jako poskytovatel úvěru provedli v rámci posouzení úvěryschopnosti provedli vyhodnocení žádosti na základě statistického modelu, tzv. preskóring, kde žalovaný převýšil práh 355 bodů, který je nutný pro poskytnutí úvěru, dále vycházeli z údaje o výši mzdy 24 326 Kč měsíčně, provedli lustraci žalovaného v registrech CEE, ISIR a REPI. Ověřili pravidelné výdaje 5 576 Kč na bydlení a energie a 5 764 Kč na osobní výdaje, z REPI vyšil z výdaje 4 500 Kč na další splátky závazků. 3. Žalobkyně se z jednání dne [datum] omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud vyšel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 2 000 Kč (zasláním částky na účet žalovaného č. [bankovní účet]), poté co žalovaný zaslal dne [datum] ověřovací platbu 1 Kč žalobkyni a požádal dne [datum] o poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu ve výši 2 000 Kč, společně s úrokem 39 % ročně, s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 136 Kč při překročení doby splatnosti, a to nejpozději do 30 dní. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, a to prostředky komunikace na dálku – vyplněním elektronického formuláře na internetových stránkách [webová adresa]. Žalobkyně vycházela z informací o žalovaném, že má pravidelné výdaje 5 576 Kč na bydlení, na energie 0 Kč, osobní výdaje 5 764 Kč a jiné půjčky 4 500 Kč, celkem výdaje 15 840 Kč a příjmy 24 326 Kč, dle mzdových lístků měl za 11/ 2021 výplatu 27 307 Kč, exekuce 1/ 3 1 574 Kč, za 12/ 2021 výplatu 21 345 Kč, exekuce 1/ 3 51 Kč. Žalovaný nemá vlastní bydlení, nemá exekuce. Žalobkyně vyšla z údajů z registru úvěrů REPI, že nemá vypůjčenou žádnou částku, otevřené smlouvy žádné s skore 603. Výpis z REPI nebyl předložen k důkazům. 5. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, proto byl k úhradě dluhu upomenut dopisy odeslanými dne [datum], [datum] a [datum]. 6. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy [datum] a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 7. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum]. Žalobkyně však ani po doplnění neprokázala, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalobkyně vyšla z informací o žalovaném z listopadu a prosince 2021, kdy žalovaný měl pravidelný příjem ze zaměstnání 27 307 Kč a 27 307 Kč. Jiné listiny, však doloženy nebyly. Ze mzdových lístků vyplynulo, že žalovanému byly sráženy částky na exekuce. V informacích žalobce o žadateli byly uvedeny výdaje na jiné půjčky 4 500 Kč, jednalo se tak nepochybně o další závazek. Dle údajů z REPI však žalovaný neměl mít žádné jiné závazky ani otevřené žádosti o úvěr. Výpis z registru REPI však nebyl doložen. Výpis z účtu žalovaného nebyl doložen. O vyrovnaném hospodaření žalovaného tak nemohla mít žalobkyně žádnou představu. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Když tvrzené ověřování nebylo provedeno v požadovaném rozsahu a kvalitě a žalobkyně tak nesplnila povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok dle § § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně poskytla plnění ve výši 2 000 Kč. Na tuto částku nebyla uhrazena žádná částka, proto soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí částky dne [datum] do zaslání první prokázané výzvy dne [datum] uplynula lhůta přiměřená k vrácení. Žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící dle výzvy k vrácení. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, odeslané dne [datum], pokud byla výzva dle § 573 o.z. doručena, částka měla být uhrazena do [datum], pak prodlení nastalo dne [datum] v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnějšímu žalovanému žádné požadované náklady nevznikly.