17 C 134/2022-55 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 104 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní. Žalovaná částka sestávala z jistiny 3 000 Kč, nákladů spojených s vymáháním pohledávky 2 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 900 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 3 204 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu a i přes písemné výzvy úhradu neprovedl, proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud. Žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že jako poskytovatel úvěru provedli v rámci posouzení úvěryschopnosti provedli vyhodnocení žádosti na základě statistického modelu, tzv. preskóring, kde žalovaný převýšil práh 355 bodů, který je nutný pro poskytnutí úvěru, dále vycházeli z údaje o výši mzdy 42 104 Kč měsíčně, provedli lustraci žalovaného v registrech [příjmení], ISIR a REPI. Ověřili pravidelné výdaje 7 576 Kč na bydlení a energie a 6 000 Kč na osobní výdaje. 3. Žalobkyně se z jednání dne [datum] omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud vyšel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 3 000 Kč (zasláním částky na účet žalovaného č. [bankovní účet]), poté co žalovaný zaslal dne [datum] ověřovací platbu 1 Kč žalobkyni a požádal dne [datum] o poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu ve výši 3 000 Kč, společně s úrokem 39 % ročně, s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 204 Kč při překročení doby splatnosti, a to nejpozději do 30 dní. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, a to prostředky komunikace na dálku – vyplněním elektronického formuláře na internetových stránkách [webová adresa]. Žalobkyně vycházela z informací o žalovaném, že má pravidelné výdaje 7 576 Kč na bydlení a energie a 6 000 a jiné půjčky 2 500 Kč, celkem výdaje 16 076 Kč a příjmy 42 104 Kč, dle výpisu z účtu žalovaného za 2/ 2022 měl příjem ve výši 35 848 Kč od Doosan Bocat Emea, příjmy celkem 42 648 Kč, výdaje celkem 44 297,47 Kč, konečný zůstatek činil 23 770,14 Kč, dle výpisu z účtu žalovaného za 3/ 2022 měl příjem ve výši 46 757 Kč od Doosan Bocat Emea, příjmy celkem 98 157 Kč, výdaje celkem 88 456,90 Kč, konečný zůstatek činil 33 470,24 Kč, dle výpisu z účtu žalovaného za 4/ 2022 měl příjem ve výši 43 706 Kč od Doosan Bocat Emea, příjmy celkem 96 706 Kč, výdaje celkem 92 994,23 Kč, konečný zůstatek činil 36 182,01 Kč, součástí příjmů bylo čerpání úvěru ve výši 10 000 Kč dne [datum], dne [datum] byl zaúčtován úrok 0,08 Kč za nepovolený debet. Žalovaný nemá vlastní bydlení, nemá exekuce. Žalobkyně vyšla z údajů z registru úvěrů REPI, že má vypůjčeno 14 000 Kč, zbývá splatit 14 000 Kč, po splatnosti 0 Kč, otevřené smlouvy 2 a skore 559. Výpis z REPI nebyl předložen k důkazům. 5. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, proto byl k úhradě dluhu upomenut dopisy odeslanými dne [datum], [datum] a [datum]. 6. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy [datum] a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 7. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum]. Žalobkyně však ani po doplnění neprokázala, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalobkyně vyšla z informací o žalovaném z února až dubna 2022, kdy žalovaný měl pravidelný příjem ze zaměstnání od 35 000 Kč do 44 000 Kč. Z doložených výpisů z účtu žalovaného však vyplynulo, že hospodaření žalovaného bylo problematické, neboť v dubnu měl vyšší příjmy jen díky čerpání úvěru ve výši 10 000 Kč a zároveň se ocitl v nepovoleném debetu. V informacích o žadateli byly uvedeny výdaje na jiné půjčky 2 500 Kč, s celkovou výší 14 000 Kč, jednalo se tak nepochybně o další závazek. Navíc měl žalovaný otevřené dvě žádosti o úvěr. Výpis z registru REPI nebyl doložen. Navíc z účtu žalovaného pravidelně odcházely platby sázkovým společnostem, které tvořily většinu odchozích plateb z účtu žalovaného. O vyrovnaném hospodaření žalovaného tak mohla mít žalobkyně minimálně důvodné pochybnosti, kdy částka 3 000 Kč splatná ve 30 dnech mohla znamenat pro žalovaného problém i přes jeho poměrně vysoký příjem ze zaměstnání. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní ohledně tvrzení, že žalovaný disponoval dostatečnými prostředky k úhradě dluhu 3 000 Kč společně s poplatkem ve 30 dnech. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. 13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok dle § § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně poskytla plnění ve výši 3 000 Kč. Na tuto částku nebyla uhrazena žádná částka, proto soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí částky dne [datum] do zaslání první prokázané výzvy dne [datum] uplynula lhůta přiměřená k vrácení. Žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící dle výzvy k vrácení. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, odeslané dne [datum], pokud byla výzva dle § 573 o.z. doručena dne [datum] a částka měla být uhrazena do [datum], reálně nejdříve následující den, pak prodlení nastalo dne [datum] v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 14. O