17 C 158/2022-59 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 69 090 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce“). Na základě smlouvy o zápůjčce byly žalované přenechány finanční prostředky ve výši 80 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 50 909 Kč zahrnujícím úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy s úrokovou sazbou 14 %, poplatek za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za vedení zákaznického účtu. Žalovaná se zavázala splatit zapůjčené finanční prostředky spolu se souhrnným poplatkem v 24 měsíčních splátkách po 5 455 Kč a poslední splátka činila 5 444 Kč. Žalovaná neplnila řádně své povinnosti a zbývá jí uhradit dluh na jistině 69 090 Kč, kapitalizované úroky ve výši 9 538.26 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 17 982,11 Kč a úrok 14 % ročně a zákonný úrok z prodlení požadované jistiny od [datum] do zaplacení. Žalobkyně po žalované nepožaduje zaplacení zbývajícího dlužného poplatku. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila. 2. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila. 3. Žalovaná se dne [datum] se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tedy podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jejich nepřítomnosti. 4. Soud vyšel z těchto skutkových zjištění. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované částku 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem 130 909 Kč, tedy jistinu a souhrnný poplatek ve výši 50 909 Kč zahrnující úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 12 185 Kč s úrokovou sazbou 14 %, poplatek za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 27 012 Kč a za vedení zákaznického účtu ve výši 11 712 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 5 4555 Kč a poslední splátkou 5 444 Kč. 5. Z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná uhradila částku 16 365 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne [datum] a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna s upozorněním, že její dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ke dni postoupení činil 161 510,28 Kč včetně příslušenství (oznámení ze dne [datum]). Oznámení bylo žalované odesláno dne [datum] (podací lístek). 7. Z výzvy k plnění ze dne [datum], s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy do [datum]. 8. Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z následujících informací o žalované, tedy, že bydlí v nájmu, vyživuje 2 osoby, splácí další zápůjčky ve výši 3 500 Kč měsíčně, je svobodná, zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem ze zaměstnání 21 000 Kč a dalším blíže nespecifikovaným příjmem 14 000 Kč měsíčně, celkem tedy s měsíčním příjmem 35 000 Kč. Jako odhadované měsíční výdaje je uvedena částka 2 000 Kč. Jako ověřený dokument je uvedena pracovní smlouva. 9. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované dne [datum] částku 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách, což však neučinila, když vrátila namísto sjednaných 130 909 Kč částku 16 365 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni. 10. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, tj. [datum] a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 11. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy dne [datum]. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalované. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Z provedených důkazů vyplynuly příjmy žalovaného pouze ve výši 21 000 Kč měsíčně ze zaměstnání. Další uváděný příjem ve výši 14 000 Kč není žádným způsobem blíže specifikován ani prokázán. V době poskytnutí úvěru měla žalovaná již jiný závazek se splátkou 3 500 Kč měsíčně. Žádné bližší údaje, k němu nebyly tvrzeny. Je tak zřejmé, že žalovaná již byla zadlužena. Žalovaná měla 2 vyživovací povinnosti a její stav hospodaření nebyl prokázán žádným relevantním způsobem (výpisem z účtu apod.). Tvrzené výdaje ve výši 2 000 Kč měsíčně jsou ve zcela nereálné výši. Uvedené informace samy o sobě nestačí k přesvědčení, že žalovaná byla schopna splácet částku 5 455 Kč měsíčně z příjmu 21 000 Kč, pokud měla 2 vyživovací povinnosti a další závazek se splátkou 3 500 Kč měsíčně. Nebyly doložené žádné výpisy z případných registrů klientských informací (SOLUS, NRKI, BRKI), když negativní výpis z těchto registrů by takové pochybnosti mohl rozptýlit, ani případný výpis z účtu žadatelky. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Když tvrzené ověřování nebylo provedeno v požadovaném rozsahu a kvalitě a právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 80 000 Kč. Na tuto částku byla započtena uhrazená částka 16 365 Kč, proto soud uložil žalované výrokem I. zaplatit žalobkyni částku 16 365 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí finančních prostředků do zaslání první prokázané výzvy dne [datum] uplynula lhůta přiměřená k vrácení. (Žalovaná ani žalobkyně nevyužily svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souh