17 C 203/2021-58 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 10 937,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. 278534384, kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) dne 8. 7. 2006 (dále jen„ smlouva o půjčce“). Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak poplatek ve výši 13 280 Kč, bez bližšího rozpisu plateb poplatku. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 33 280 Kč v 52 týdenních splátkách po 640 Kč, kdy poslední měla být uhrazena dne 7. 7. 2007. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti z půjčky, celkem uhradil 15 080 Kč a zbylo mu uhradit jistinu ve výši 10 937 Kč a souhrnný poplatek 7 262,50 Kč, když žalobce souhrnný poplatek nepožaduje. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností k 5. 1. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalobce se u soudu domáhal zaplacení částky 10 937,50 Kč s příslušenstvím – částkou 19 766,36 Kč jakožto kapitalizovaným úrokem zákonným úrokem z prodlení z částky 10 937,50 Kč od 15. 7. 2007 do 18. 12. 2020 a dále zákonným úrokem z prodlení z této částky do zaplacení. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. V dané věci soud následně nařídil na 31. března 2022 jednání, z něhož se zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že lhůty na přípravu jednání byly zachovány, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Ze smlouvy o půjčce č. 278534384 včetně smluvních podmínek bylo prokázáno, že dne 8. 7. 2006 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce na částku 20 000 Kč, která mu byla v den podpisu smlouvy vyplacena. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč, celkem 33 280 Kč v 52 týdenních splátkách po 640 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy, a poslední splátka byla stanovena na 7. 7. 2007. 5. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil na dluh z této smlouvy o půjčce celkem částku 15 080 Kč, neboť žalovaný neprokázal žádným způsobem své tvrzení, že na dluh zaplatil vyšší částku. 6. Dne 6. 1. 2021 bylo žalovanému písemně oznámeno, že došlo k postoupení výše uvedených pohledávek za žalovaným na žalobkyni, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností k 5. 1. 2021 (prokázáno smlouvu o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení dopisem z doručení podacím lístkem z 1. 2. 2021). 7. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 29. 7. 2021 k úhradě dlužných částek (prokázáno dopisem z téhož dne včetně podacího lístku ze dne 30. 7. 2021). 8. Ze zákaznické karty vyplynuly údaje ohledně příjmů a výdajů sdělené žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně. 9. Smlouva o půjčce byla uzavřena dne 8. 7. 2006 a soud tak podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. postupoval podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 559 občanského zákoníku dluh musí být splněn řádně a včas. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018 pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“). Podle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 11. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo uzavřením smlouvy o půjčce č. 278534384 ze dne 8. 7. 2006 ke vzniku závazkového právního vztahu, podle kterého právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč. Půjčenou částku 20 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč, který fakticky plnil funkci sjednaného kapitalizovaného úroku z půjčky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 o. z., se žalovaný zavázal vrátit ve formě 52 týdenních splátek po 640 Kč. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně si tak ujednali úrok z půjčky, který činil 66,4 % jistiny. Uvedený přepočet úroků a dalších nákladů nebyl při uzavírání smluv žalovanému (spotřebiteli) nijak zřejmý a proto souhrnný poplatek soud chápe jako smluvní výši úroků, která dosahuje 98,5 % ročně. Ujednanou výši úroku soud přezkoumával z hlediska kritéria dobrých mravů, ke kterému je povinen z úřední povinnosti v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 přihlédnout, viz výše. S ohledem na uvedené je sjednaná výše souhrnného poplatku jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a ujednání o souhrnném poplatku je tedy absolutně neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. To však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši souhrnného poplatku lze, v souladu s § 41 o. z., oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil na dluh z této smlouvy o půjčce celkem částku 15 080 Kč, neboť žalovaný neprokázal žádným způsobem své tvrzení, že na dluh zaplatil vyšší částku. V tomto smyslu tak žalovaný neunesl své důkazní břemeno. Podle tvrzení žaloby uhradil žalovaný na dluh celkem částku 15 080 Kč. Po započtení částky 15 080 Kč na jistinu 20 000 Kč, dluží žalovaný žalobkyni částku 4 920 Kč, která se dále úročí zákonnými úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 ve výši upraveném v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, od 15. 7. 2007 jak požadoval žalobce v kapitalizované podobě. 12. Vzhledem k výše uvedenému soud částečně vyhověl žalobě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II. 13. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaný měl úspěch 32,79 %, (když žalobce požadoval celkem po kapitalizaci příslušenství 31 828,75Kč a přiznáno bylo 10 696,10 Kč) po odečtení jeho neúspěchu, ale žádné náklady mu nevznikly.