17 C 217/2021-70 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 637 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 29. 12. 2020 s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet prostřednictvím registru NRKI, BRKI a SOLUS. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který se zavázal zaplatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 99 Kč. Částka byla zaslána prostřednictvím služby ThePay 29. 12. 2020 na účet žalovaného. Žalovaný sjednal poplatek za expres výplatu 199 Kč a poplatek za SMS servis 49 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení a následně mu byly vyúčtovány účelně vynaložené náklady 2 x 100 Kč. Žalobkyně tak požadovala zaplacení jistiny 3 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 99 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč a poplatek za SMS servis 49 Kč, účelně vynaložených nákladů 200 Kč a smluvních pokut 90 Kč (3 % z nezaplacené jistiny) dle smlouvy. Žalovaný zaplatil v průběhu částky celkem 1 Kč. Žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy, tedy od 5. 7. 2021. 3. V dané věci soud nařídil na den 27. 1. 2022 jednání, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila. Vzhledem k tomu, že lhůty na přípravu jednání byly zachovány, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud vyšel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 12. 2020 úvěr ve výši 3 000 Kč (zasláním částky na účet žalovaného č. [bankovní účet]) a žalovaný se zavázal vrátit jistinu ve výši 3 000 Kč společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 99, poplatek za expres výplatu 199 Kč a poplatek za SMS servis 49 Kč, do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku – vyplněním elektronického formuláře na internetových stránkách [webová adresa] a úhradou ve výši 1 Kč dne 29. 12. 2020 a dále 1 Kč dne 22. 7. 2020, kterým mělo dojít k posunutí datu splatnosti o dalších 30 dnů. Následně žalovaný uhradil dne 14. 9. 2020 částku 1 000 Kč. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informace, že žalovaný má příjem 28 000 Kč. Požadovaná částka úvěru činila 10 000 Kč, schválená částka úvěru 3 000 Kč, výdaje na domácnost byly uvedeny 3 000 Kč, počet vyživovaných dětí 1. Dle úvěrové zprávy měl uhradit částku celkem 90 095 Kč. Z toho částku 17 466 Kč, jakožto zbývající splátku závazku v listopadu 2020. Dále byly uvedeny měsíční splátky ve výši 900 Kč a 1 377 Kč z osobních úvěrů, a to dle žádosti z 14. 10. 2020 a 18. 11. 2020. V průběhu prosince 2020 měl žalovaný odmítnuto 5 žádostí o úvěr v rozmezí 10 000 - 20 000 Kč a 4 aktivní žádosti o úvěr o 5 000 - 20 000 Kč, 2 předchozí žádosti o celkem 208 000 Kč byly odvolány. Stejně tak kontokorentní úvěr s rámcem 5 000 Kč byl ve fázi přečerpání o 56 Kč, a celkem 3 aktivní žádosti o kreditní karty s měsíční splátkou 5 000 – 10 000 Kč. Žalovaný byl vyzván výzvou podle § 142a odst. 1 o.s.ř., odeslanou dne 7. 6. 2021, k zaplacení dlužné částky do 30 dnů od doručení. 5. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy 29. 12. 2020 a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 29. 12. 2020. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalobkyně sice doložila úvěrovou zprávu ohledně jednotlivých závazků žalovaného v době žádosti o úvěr, kdy vyplynulo, že v době podání žádosti žalovaný dlužil ještě částku 17 466 Kč, jakožto zbývající splátku závazku z listopadu 2020 a měl měsíční splátky osobních úvěrů ve výši 900 Kč a 1 377 Kč. V době žádosti měl dále kontokorentní úvěr s rámcem 5 000 Kč ve fázi přečerpání o 56 Kč. Rovněž vyplynulo, že žalovaný měl v průběhu prosince 2020 odmítnuto 5 žádostí o úvěr v rozmezí 10 000 - 20 000 Kč, naopak měl 4 aktivní žádosti o úvěr o 5 000 - 20 000 Kč, (2 předchozí žádosti o celkem 208 000 Kč byly odvolány) a celkem 3 aktivní žádosti o kreditní karty s měsíční splátkou 5 000 – 10 000 Kč. Všechny tyto informace svědčily přinejmenším o velmi napjatém hospodaření žalovaného, když závěr, že žalovaný je schopen prakticky z jednoho dalšího příjmu (do 30 dnů od poskytnutí) dostát všem svým existujícím závazkům a pokrýt běžné náklady své domácnosti a 1 dítěte, pouze na základě předložených důkazů nelze. Příjem 28 000 Kč nebyl doložen, výdaje za existující závazky a domácnost bez dalšího nenasvědčovaly rezervě ve výši 3 000 z tohoto příjmu. Soud má za to, že žalobkyně nevyhodnotila poskytnuté podklady s potřebnou mírou odborného posouzení, kdy dodává, že žalobkyně nedoložila tvrzené výstupy z databáze NRKI a BRKI. Pokud výsledky měly být zpracovány formou úvěrové zprávy, není tak zřejmé, jaká byla vstupní data pro její zpracování. Závěr, že žalovaný je schopen do 30 dnů splatit další závazek ve výši 3 000 Kč bez znalosti jeho předpokládaných výdajů na bydlení a živobytí, má soud za nepodložený. Pro celkovou platební schopnost žalovaného mohl žalobce požadovat alespoň měsíční výpis z účtu a nikoliv pouze doložení izolované příchozí platby jakožto předpokládaného příjmu. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve výši 2 999 Kč (po započtení zaplacené částky 1 Kč na vyplacenou částku 3 000 Kč), kterou soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 999,00 Kč od 05.07.2021 do 20.07.2021, ve vý