17 C 78/2022-83 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 8. 11. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ 1. smlouva“). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, jednak úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 4 000 Kč s úrokovou sazbou 19,12 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 600 Kč a poslední splátka byla stanovena na 3. 1. 2020. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh na jistině 20 000 Kč s příslušenstvím, když dlužný poplatek nepožaduje. 2. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 16. 8. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ 2. smlouva“). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, jednak úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 4 000 Kč s úrokovou sazbou 19,27 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 600 Kč a poslední splátka byla stanovena na 10. 10. 2019. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh na jistině 20 000 Kč s příslušenstvím, když dlužný poplatek nepožaduje. 3. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 4. Žalobkyně se z jednání dne 18. srpna 2022 omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 5. Z 1. smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 7. 11. 2018 (oproti 8. 11. 2018 tvrzenému v žalobě) žalovanému úvěr 20 000 Kč, z toho 14 676 Kč v hotovosti, částku 5 324 Kč započetl na závazek žalovaného ze smlouvy [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 36 000 Kč tedy jistinu 20 000 Kč a úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 4 000 Kč s úrokovou sazbou 19,12 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 600 Kč Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný uhradil na smlouvu částku 2 700 Kč. 6. Ze zákaznické karty ze dne 7. 11. 2018 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že bydlí v nájmu, má další zápůjčku u věřitele se splátkami 4 050 Kč měsíčně (celkem 30 000 Kč), nemá nezaopatřené dítě. Žalovaný měl hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2018 s příjmem 12 217 Kč, uveden příjem syna 8 000 Kč, 20 217 Kč celkové měsíční příjmy, jako běžné měsíční výdaje jsou uvedeny, splátky zápůjček 4 050 Kč, bydlení 3 500 Kč, osobní výdaje 5 000 Kč, výdaje celkem 12 550 Kč. Použitelný příjem uveden 7 667 Kč. Ověřené dokumenty – uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva, složenky. 7. Z 2. smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 16. 8. 2018 žalovanému úvěr 20 000 Kč, z toho 10 656 Kč v hotovosti, částku 9 344 Kč započetl na závazek žalovaného ze smlouvy [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 36 000 Kč tedy jistinu 20 000 Kč a úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 4 000 Kč s úrokovou sazbou 19,27 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 600 Kč Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný uhradil na smlouvu částku 9 800 Kč. 8. Ze zákaznické karty ze dne 16. 8. 2018 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že bydlí v nájmu, má další zápůjčku u věřitele se splátkami 2 930 Kč měsíčně (celkem 18 000 Kč), nemá nezaopatřené dítě. Žalovaný měl hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2018 s příjmem 9 724 Kč, uveden příjem syna 8 000 Kč, 17 724 Kč celkové měsíční příjmy, jako běžné měsíční výdaje jsou uvedeny, splátky zápůjček 2 430 Kč, bydlení 7 000 Kč, osobní výdaje 4 500 Kč, výdaje celkem 13 930 Kč. Použitelný příjem uveden 3 794 Kč. Ověřené dokumenty – uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne 15. 1. 2021 a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětné pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni ke dni 8. 9. 2021, o čemž byl žalovaný vyrozuměn s upozorněním, že jeho dluh ze smluv [číslo] ke dni postoupení činil 73 700 Kč bez příslušenství (oznámení ze dne 19. 2. 2021. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 22. 2. 2021 (podací lístek). 10. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021, s podacím lístkem z 14. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy. 11. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému dne 16. 8. 2018 částku 20 000 Kč, z toho 10 656 Kč v hotovosti, částku 9 344 Kč započetl na závazek žalovaného ze smlouvy [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných týdenních splátkách, což však neučinil, když vrátil namísto sjednaných 36 000 Kč částku 9 800 Kč. Právní předchůdce žalobkyně přenechal dále žalovanému dne 7. 11. 2018 částku 20 000 Kč, z toho 14 676 Kč v hotovosti, částku 5 324 Kč započetl na závazek žalovaného ze smlouvy [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných týdenních splátkách, což však neučinil, když vrátil namísto sjednaných 36 000 Kč částku 2 700 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 12. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smluv tedy k 16. 8. 2018 a 7. 11. 2018 a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smluv. 13. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 16. 8. 2018 a ve výši 20 000 Kč dne 7. 11. 2018. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před práve