18 C 109/2021-44 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 13 820 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na částku 15 000 Kč, kterou žalovaná převzala v den podpisu smlouvy a zavázala se kromě jistiny ve výši 15 000 Kč zaplatit také tzv. souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce (dále jen„ smluvní podmínky“). Žalovaná se tak zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem 25 440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 10. 2008. Žalovaná však nehradila splátky půjčky řádně a včas. Celkem uhradila pouze 11 620 Kč. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalované oznámeno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Ode dne postoupení žalovaná na dluh nic neuhradila. 2. V dané věci soud nařídil jednání, z něhož se zástupce žalobce omluvil, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Vzhledem k tomu, že lhůty na přípravu jednání byly zachovány, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”) a žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], smluvních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy a písemného oznámení o této skutečnosti žalované ze dne 25. 6. 2015 a 17. 9. 2018, z výpisu z účtu, osvědčení o registraci DPH, výpisu obchodního rejstříku, výpisu z poštovního podacího archu a z předžalobní výzvy ze dne 12. 4. 2021 soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také jen jako„ věřitel“) smlouvu, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout žalované částku 15 000 Kč, která jí byla v den podpisu smlouvy v hotovosti vyplacena. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli jistinu a zaplatit také souhrnný poplatek 10 440 Kč, v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy. Strany si dohodly, že splátky budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky (čl. 5 smluvních podmínek). Strany se rovněž dohodly, že v případě, že žalovaná včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky včetně souhrnného poplatku, a to v termínu nejbližším pro výběr týdenní splátky (čl. 8 smluvních podmínek). Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena společnsoti [anonymizována dvě slova], následně smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum], resp. [datum] a byla také vyzvána k dobrovolnému plnění. Žalovaná uhradila celkem 11 620 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že na adrese trvalého pobytu žalované se nachází bytový dům, který není ve vlastnictví žalované. 4. Smlouva o půjčce byla uzavřena dne [datum], proto soud podle ustanovení § 3 028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), postupoval podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Podle § 657 občanského zákoníku, přenechává věřitel smlouvou o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odstavce 1 občanského zákoníku, při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 56 odstavce 1 občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 52 občanského zákoníku, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 559 občanského zákoníku, dluh musí být splněn řádně a včas. 5. Smlouvy o postoupení pohledávek pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., o.z. Podle ust. § 1 879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1 880 odst. 1, 2 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 6. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobce listinnými důkazy prokázal, že mezi jeho právním předchůdcem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce na částku 15 000 Kč, které byly žalované při podpisu smlouvy v hotovosti předány, a předžalobní výzvou a smlouvami o postoupení pohledávek včetně přílohy, resp. oznámeními o postoupení pohledávek prokázala, že jí byl postoupen dluh v žalované výši. 7. Soud se předně zabýval povahou souhrnného poplatku sjednaného ve smlouvě o půjčce. Přitom ani ze smlouvy samotné ani ze smluvních podmínek nebylo možno povahu tohoto plnění zjistit, neboť k němu zde není nic uvedeno. Jelikož se žalobce z jednání omluvil, pozbyl možnosti poučení k doplnění tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o souhrnném poplatku je v rozporu se shora citovanými ustanoveními zakotvenými ve prospěch spotřebitele, neboť nebylo prokázáno, ani tvrzeno, co přesně souhrnný poplatek představuje a jak byl vypočten. Obdobně nebylo ani prokázáno, že by s povahou tohoto poplatku byla seznámena žalovaná. S ohledem na uvedené posoudil soud ujednání o souhrnném poplatku jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a jako takové tedy neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. To uvedené však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o souhrnném poplatku lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. 8. Podle tvrzení žaloby uhradila žalovaná na dluh celkem 11 620 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky 3 380 Kč (15 000 Kč – 11 620 Kč) a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Přiznal proto žalobci právo na zaplacení 3 380 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 2. 7. 2015 dle požadavku žalobce, neboť k tomuto datu byla již žalovaná v prodlení, když poslední splátku měla uhradit do 30. 10. 2008 Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní. 9. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Zamítl tedy žalobu co do částky 10 440 Kč (13 820 Kč – 3 380 Kč) a dále co do rozdílu požadovaného a přiznaného zákonného úroku z prodlení, tj. v rozsahu zákonného úroku z prodlení z částky 10 440 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější než žalobce, žádné náklady jí však v souvislosti s tímto řízením nevznikly.