18 C 26/2022-90 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 55 681 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o nájmu bytu, kdy předmětem nájmu byla bytová jednotka [číslo] v [anonymizováno] nadzemním podlaží bytového domu, [anonymizována dvě slova], na adrese [adresa]. Dne [datum] uzavřely strany dodatek nájemní smlouvě, kterým stanovili výši poplatků spojených s užíváním bytu na 5 361 Kč z původních 4 811 Kč. Výše nájemného byla 16 500 Kč. Splatnost nájemného a poplatků byla sjednána na 15. den v měsíci, na který je nájemné a poplatky hrazeno. K ukončení nájmu a předmětu bytu došlo k [datum]. 2. Při jednání soudu dne 23. 5. 2022 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět co do částky 16 959 Kč s příslušenstvím. V tomto rozsahu soud usnesením ze dne 24. 6. 2022, č.j. 18 C 26/2022-79, řízení zastavil a zároveň v souladu s návrhem žalobkyně rozhodl o změně žaloby. Předmětem žaloby zůstala částka 38 722 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení 10% ročně a smluvního úrok z prodlení 0,5 % denně z částky 5 722 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně a smluvním úrokem z prodlení 0,5 % denně z částky 16 500 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně a smluvním úrokem z prodlení 0,5 % denně z částky 16 500 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení. Z toho částku 5 722 Kč s úroky z prodlení požadovala žalobkyně z titulu dlužného nájemného za květen 2020, částku 16 500 Kč s úroky z prodlení z titulu dlužného nájemného za červen 2020, částku 16 500 Kč s úroky z prodlení z titulu dlužného nájemného za červenec 2020. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalované. 4. Ze Smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dohoda, na základě které žalobkyně přenechala žalované do užívání bytovou jednotku [číslo] v [anonymizováno] nadzemním podlaží [anonymizováno] domu, [anonymizována dvě slova], na adrese [adresa]. Doba trvání dohody byla sjednána na dobu určitou od 1. 3. 2019 do 28. 2. 2020. Žalovaná se zavázala platit žalobkyni nájemné 16 500 Kč a dále částku 4 811 Kč jako zálohu za plnění a služby spojené s užíváním bytu s tím, že dojde-li ke zvýšení těchto záloh, bude záloha automaticky upravena o částku, o kterou se změní, a to vždy k 1. dni platnosti nové sazby. Vyúčtování záloh za služby proběhne dle zákona č. 67/2013 Sb. Žalovaná se zavázala platit nájemné a zálohy za služby řádně a včas. V případě prodlení je žalobkyně oprávněna požadovat úrok z prodlení 0,5 % z neuhrazené částky za každý den prodlení. Z dodatku k nájemní smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že strany se dohodly na prodloužení nájemní smlouvy do 28. 2. 2021 s tím, že výše nájemného zůstala zachována, záloha za plnění a služby spojené s užíváním bytu se změnila na 5 361 Kč. Z výzvy ze dne 16. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužného nájemného a záloh za služby před podáním žaloby. 5. Soud k návrhu žalobkyně provedl k důkazu předložená vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu, emailovou komunikaci, fotografie a potvrzení o platbě. Vzhledem k předmětu řízení, kdy žalobkyně uplatila pouze dlužné nájemné, soud z těchto důkazů neučinil žádná zjištění rozhodná pro danou věc. 6. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle § 2246 odst. 1 o.z., strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. 8. Podle § 2251 odst. 1 o.z., nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. 9. Podle § 2239 o.z., nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. 10. Podle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1969 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 12. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Na základě shora uvedeného shledal soud žalobu částečně důvodnou. Žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že mezi stranami vznikl závazkový právní poměr ze smlouvy o nájmu bytu, na základě kterého žalobkyně přenechala žalované k užívání shora citovanou bytovou jednotku a žalovaná se zavázala platit žalobkyni sjednané nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou nájemného, a to v částce 5 722 Kč za měsíc květen 2020, 16 500 Kč za měsíc červen 2020 a 16 500 Kč za měsíc červenec 2020. V tomto rozsahu žalobkyně prokázala svá tvrzení, soud proto v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované dlužného nájemného, žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni celkem 38 722 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, přiznal soud žalobkyni i uplatněný zákonný úrok z prodlení z jednotlivých částek od prvního dne prodlení dle jednotlivých měsíců vzniku nároku na platbu nájemného do zaplacení. Jelikož se strany dohodly, že nájemné bude placeno do 15. kalendářního dne v měsíci, dostala se žalovaná 16. dne do prodlení, tedy od tohoto dne přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní. 14. Soud však neshledal žalobu důvodnou v rozsahu uplatněného nároku na smluvní úrok 0,5% denně z dlužné částky. Ust. § 2239 o.z. v tomto směru poskytuje ochranu nájemci před takovým ujednáním, které by šlo na úkor jeho práv a bylo vzhledem k okolnostem nepřiměřené. Sjednaný smluvní úrok 0,5% denně odpovídá 182,5% ročně, což se sazba mnohonásobně převyšující sazbu zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Takové ujednání je tedy zcela zjevně ujednáním nepřiměřeným a jako k takovému k němu nelze přihlížet. Soud kvituje funkci úroku z prodlení, který má působit na dlužníka, aby dluh uhradil včas, a zároveň má věřiteli nahradit újmu, která mu vznikla opožděným plněním. V případě nájmu bytu je však nájemce motivován i hrozící ztrátou bydlení v důsledku vzniku z prodlení, pronajímatel má oproti tomu i dále možnost domáhat se kupříkladu náhrady škody, jestliže by mu v důsledku neplacení nájemného vznikla škoda převyšující zákonný úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, dostupné na www.nsoud.cz). Soud proto uzavírá, že ujednání o smluvním úroku z prodlení 0,5% denně z dlužného nájemného je neplatné, proto soud výrokem II. v tomto rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal. Přitom soud vycházel z míry úspěchu a neúspěchu ve věci, když žalobkyni bylo pro částečné zpětvzetí a částečné zamítnutí vyhověno pouze z části, žalobkyně se však práva na náhradu nákladů řízení vzdala. Pokud jde o žalovanou, této dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.