6 C 163/2022-41 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 27.6.2019 smlouvu o zápůjčce, věřitel posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet zejména z informací získaných od žalovaného, vše zaznamenal do zákaznické karty. Na základě smlouvy žalovaný převzal částku 15 000 Kč, tuto se zavázal splácet v 67 týdenních splátkách po 499 Kč, poslední splátka byla stanovena na 20.8.2020. Žalovaný zaplatil do současné doby částku 10 000 Kč, pohledávka byla postoupena postupní smlouvou ze dne 28.1.2022 na žalobce, tento požaduje na jistině 10 537,94 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok ve výši 29% ročně. 2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce dne 27.6.2019, na základě této převzal částku 15 000 Kč, kterou se zavázal splácet ve splátkách po 499 Kč týdně, před uzavřením smlouvy byla s žalovaným sepsána zákaznická karta s tím, že žalovaný je evidován k trvalému pobytu na adrese městského úřadu, doložil čistý příjem 5 148 Kč a uvedl další čisté příjmy domácnosti 26 800 Kč, věřitel poznamenal interní splátky od žalovaného ve výši 3 200 Kč a odhadl měsíční výdaje žalovaného částkou 3 000 Kč. Žalovaný fakticky svým povinnostem nedostál, zaplatil celkem 10 000 Kč, ačkoli byl upomínán, pohledávka byla postupní smlouvou postoupena na žalobce. Soud vycházel zejména ze smlouvy o zápůjčce včetně zákaznické karty, z postupní smlouvy, z oznámení o postoupení, z předžalobní výzvy, z podacích lístků, z tabulky umoření. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že původní věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, který ke svým pravidelným výdajům nepředložil žádné důkazy, věřitel ani doklady k výdajům nepožadoval, navíc za situace, kdy faktický příjem žalovaného činil v rozhodném období 5 148 Kč, na interní splátky témuž věřiteli měl platit 3 200 Kč, evidentně příjem nemohl pokrýt ani tento pravidelný výdaj, další čisté příjmy domácnosti zaznamenané v kartě jsou nepodstatné, neboť smlouva byla uzavřena pouze se žalovaným. Za tohoto stavu soud podle § 588 občanského zákoníku vyhodnotil předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, neboť věřitel postupoval v rozporu s § 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb., z důvodu absolutní neplatnosti soud nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný přijal částku 15 000 Kč bez právního důvodu, fakticky vrátil toliko 10 000 Kč, tudíž výše bezdůvodného obohacení činí 5 000 Kč, s tímto peněžitým plněním je žalovaný v prodlení dle § 1968 občanského zákoníku, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno. 6. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy nemohl věřiteli potažmo žalobci, na kterého byla pohledávka platně postoupena, vzniknout nárok na zaplacení smluvených poplatků či smluvního úroku, s těmito nároky nemůže být žalovaný ani v prodlení /výrok II./. 7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení tak, že si každý z účastníků ponese náklady ze svého, neboť z procesního hlediska měl větší úspěch žalovaný, tomuto však žádné náklady řízení nevznikly.