11 C 121/2023-37 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 47 703,09 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázalo vyčerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 17. dni v měsíci, první splátku [datum]. Doporučená výše splátek činila 2 500 Kč, minimální pak 5% z vyčerpané částky vždy nejméně 500 Kč. Měsíční platba na pojištění činila 7,99% z výše měsíční splátky. Byl sjednáno úročení 22,68% p.a. Žalovaný celkem za dobu trvání smlouvy uhradil 34 958 Kč, které věřitel započetl na úhradu čerpané jistiny, sjednaných úroků, poplatků za pojištění a za vedení účtu, nákladů na upomínky či zákonné úroky z prodlení a smluvní pokuty. Protože žalovaný nedodržel sjednané podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, prohlásila úvěr za splatný k 30. č. 2023. Pohledávka byla postoupena žalobkyní smlouvou ze dne [datum]. Ke dni postoupení byla představována jistinou 41 136,53 Kč, nesplaceným smluveným úrokem v částce 4 369,15 Kč za období od 10. 11. 2023 do [datum], nesplacenými poplatky 399,50 Kč a smluvní pokutou 519,49 Kč. Kromě uvedených částek uplatnila žalobkyně kapitalizovaný smluvený úrok za období od 1. ř. 2023 do [datum] v částce 2 300,49 Kč a dále z jistiny plynoucí od [datum] do zaplacení ve výší 15 % p.a., náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky 217 Kč a smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do [datum] v částce 6 566,56 Kč sjednanou ve smlouvě. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný odpor s tvrzením, že pohledávku řádně splácí. Žalobkyně se k odporu vyjádřila tak, že žalovaný splácí jiný svůj závazek. 3. Žalobkyně se k jednání ve věci samé omluvila a soud jednal dle ustanovení § 101 odst. 3. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen os.ř., v její nepřítomnosti. Žalovaný potvrdil, že splácí jiný úvěr. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými (žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] akceptace návrhu ze dne [datum], platební historie, odstoupení o úvěrové smlouvy z [datum], oznámení o postoupení pohledávky z [datum], smlouva o postoupení pohledávek, předžalobní výzva z [datum]) a z nich zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli v žalobě uváděnu smlouvu za podmínek v žalobě uváděných, od které věřitel odstoupil dopisem ze dne [datum]. Postoupení pohledávky žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný uhradil v souvislosti s poskytnutým úvěrem 34 958 Kč. 4. Žalovaný ve své účastnické výpovědi potvrdil, že uzavřel elektronicky smlouvu v žalobě uvedenou, chtěl si zakoupit zboží na splátky a byla mu poslána i karta, kterou původně nechtěl ani použít, nicméně následně peníze čerpal. Přitom vyplňoval formulář, v kterém uváděl své příjmy a výdaje. [příjmení] příjem domácnosti ve smlouvě uvedený odpovídá jeho příjmu a příjmu jeho družky. To, co ve formuláři uvedl, žádným způsobem nebylo ověřováno, nikdo na něm nechtěl žádné další doklady, ani výpisy z účtu, pracovní smlouvu či něco podobného. Nepamatuje si kolik vyčerpal ani kolik uhradil. Do internetového náhledu na úvěrový účet nemá již přístup. 5. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § [číslo] a § [číslo] odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. 10. Zákonná úprava realizovaná zákonem č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěru samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 11. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany právní předchůdkyně žalobkyně za splněnou. Z důkazů provedených vyplývá, že věřitel nepostupoval při sjednávání smlouvy rozhodně podle požadavků citovaného zákona, když žádným způsobem neprověřoval ani neověřoval tvrzení o příjmech a výdajích žalovaného jako žadatele o úvěr, které uvedl ve formuláři před uzavřením smlouvy samotné. 12. Protože žalobkyně si k tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného nesplnila svoji důkazní povinnost ve smyslu ustanovení § 101 odst.1. písm.b) o.s.ř. a protože se jednání ve věci samé nezúčastnila, nemohl soud posupovat dle ustanovení § 118a o.s.ř. a poučit ji o nutnosti doplnění důkazních návrhů a o následcích nesplnění tohoto poučení, Pak mu nezbylo než otázku platnosti uvěrové smlouvy posoudit tak, že smlouva je absolutně neplatná. 13. Žalovaný vyčerpal 49 999,46 Kč a uhradil 34 958 Kč. Dluží tak dosud žalobkyni 15 041,46 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč splatných vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce předem na účet v žalobě uvedený počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek, když přihlédl k žádosti žalovaného o poskytnutí splátek s ohledem na jeho momentální majetkovou situaci. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 14. Soud takto postupoval s ohledem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny. Jinými slovy, soud uložil žalovanému povinnost vrátit pouze nesplacenou jistinu, a to bez příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupné na www.nsoud.cz). 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl úspěšnějším účastníkem řízení, nicméně náklady řízení nepožadoval.