11 C 28/2023-75 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami dne 8. 11. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 101 070,03 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 21. 11. 2017, na základě které mu poskytla úvěr 150 000 Kč. Byly ujednány smluvní úroky 10,6 % p. a. a poplatky dle smlouvy a aktuálního sazebníku [anonymizováno]. Podle smluvního ujednání se připisují úroky z úvěru k jistině vždy k poslednímu dni každého měsíce. Žalovaný nedodržel podmínky smlouvy a proto [anonymizováno] s účinností ke dni 26. 2. 2022 úvěr zesplatnila a písemně žalovaného o tomto kroku vyrozuměla. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2022 s účinností k 1. 6. 2022 pohledávku s příslušenstvím postoupila žalobkyni. To bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 16. 6. 2022. Pohledávka sestává z dlužné jistiny 96 627,43 Kč, úroku z úvěru 2 702,60 Kč, úroku z prodlení 3 119,39 Kč a dlužných poplatků 2 740 Kč. Žalobkyně uplatnila též nárok na plynoucí smluvené úroky i zákonné úroky z prodlení z jistiny a připsaných úroků od 2. 6. 2022 do zaplacení, jakož i plynoucích smluvených úroků z vymáhané částky od 2. 6. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. K jednání ve věci samé se nedostavil bez omluvy a soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., a věc projednal v jeho nepřítomnosti. 3. Soud na počátku prvního jednání seznámil přítomnou právní zástupkyni žalobkyně s přípravou k jednání a sdělil, že předmětem sporu je pohledávka postoupená žalobkyni [právnická osoba], která vyplývá z uzavřené smlouvy o úvěru. Vysvětlil, že soud z úřední povinnosti bude zjišťovat, zda byly splněny všechny předpoklady pro to, aby úvěr mohl být vůbec poskytnut, tj. zda [anonymizováno] zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného a zda smlouva je tedy platná. Oznámil, že v případě potřeby po provedeném dokazování poučí účastníky ve smyslu § 118a o. s. ř. a zároveň upozornil na zákonnou koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř., která nastává ke konci prvního jednání ve věci samé. 4. Soud provedl dokazování navrženými a předloženými listinnými důkazy (předžalobní výzva z 5. 9. 2022, smlouva o úvěru ze dne 21. 11. 2017, výzva k úhradě z 25. 1. 2022, rozhodnutí o zesplatnění úvěru z 26. 2. 2022, oznámení o postoupení pohledávky z 16. 6. 2022, poštovní podací lístek, historie úvěru, dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení kupní ceny, smlouva o postoupení pohledávek). Z nich zjistil, že tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřena mezi [anonymizována dvě slova] a žalovaným dne 21. 11. 2017 Smlouvou se zavazuje [anonymizováno] poskytnout žalovanému úvěr 150 000 Kč za úrokové sazby 10,6 % p. a. s měsíčními splátkami po 2 333 Kč a úhradou nejpozději do 15. 1. 2026 Smlouva obsahuje smluvní ujednání, o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného se v ní nepojednává. Dopisem ze dne 25. 1. 2022 vyzývá banka žalovaného k úhradě do 16. 2. 2022 s tím, že jinak zesplatní zůstatek úvěru Dopisem ze dne 26. 2. 2022 [anonymizováno] oznamuje žalovanému zesplatnění úvěru a požaduje zaplacení částky 99 491 Kč. Dopisem ze dne 16. 6. 2022 banka oznamuje žalovanému postoupení pohledávky s příslušenstvím žalobkyni s tím, že celkový dluh představuje 105 189,42 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 5. 9. 2022 vyzývá právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu do 20. 9. 2022. Dopis byl odeslán doporučeně dne 6. 9. 2022. Historie úvěru obsahuje popis čerpání a plateb s jejich započtením na jednotlivá sjednaná plnění. Podle ní žalovaný uhradil celkem 124 567,44 Kč, které [anonymizováno] započetla na jistinu, sjednané úroky, poplatky a úroky z prodlení. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. 5. Protože s tvrzení žalobkyně ani z provedeného dokazování nevyplynulo nic, co se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud usnesením dle ustanovení § 118a odst. 1, 3, o. s. ř. vyzval žalobkyni v tomto směru k doplnění skutkových tvrzení a označení a předložení důkazů s upozorněním, že v opačném případě posoudí smlouvu jako absolutně neplatnou s dopadem na právní posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení. 6. Žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne 21. 4. 2023, v němž setrvala u obecného tvrzení o tom, že [právnická osoba] náležitě přezkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Vyšla z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěru, a to, že je svobodný, žije u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u [jméno] [příjmení] s platem 19 500 Kč. S ohledem na tyto informace měla za to, že schopnost žalovaného ke splácení požadovaného úvěru je dostatečná. Odkázala na rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích a Městského soudu v Praze, dle kterých stačí, že poskytovatel úvěru měl listiny, z nichž vychází, při sepisování smlouvy o úvěru, a při neuvedení výdajů žadatelem o úvěr může vycházet z ekonomického modelu. 7. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění shora uvedeného o uzavření smlouvy za podmínek v ní sjednaných, o poskytnutí dohodnuté zápůjčky způsobem shora uvedeným, o částečné úhradě ze strany žalovaného, z údajů o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy. 8. Soud doplnil dokazování žalobkyni dodatečně předloženým záznamem o poskytnutí předsmluvních informací a žádostí o poskytnutí úvěru ze dne 21. 11. 2017. Záznam o poskytnutí informací se netýká vytčeného chybějícího skutkového tvrzení a důkazů o prověření úvěruschopnosti žalovaného. Z žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že v ní žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán na dobu neurčitou u [jméno] [příjmení] a tvrdí, že jeho příjem činí 19 500 Kč. V domácnosti s ním nežijí další osoby. Příjem podle žádosti nebyl nijak doložen. Nehradí žádné splátky úvěru u [anonymizována dvě slova] či jiných bank včetně leasingu, nebankovní produkty a nemá výdaje na nájem, výživné, srážky ze mzdy či léky. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. 13. Zákonná úprava realizovaná zákonem č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěru samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 14. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany právní předchůdkyně žalobkyně za splněnou. Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla vlastně úvěruschopnost žalovaného prověřována,