17 C 127/2023-92 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 33 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) dne 3. 8. 2007 (dále jen„ smlouva o půjčce“). Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalované půjčku ve výši 33 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak poplatek ve výši 28 776 Kč, bez bližšího rozpisu plateb poplatku. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku 61 776 Kč v 78 týdenních splátkách po 792 Kč, kdy poslední měla být uhrazena dne 30. 1. 2009. Žalovaná neplnila řádně své povinnosti z půjčky, celkem uhradila 26 776 Kč a zbylo jí uhradit jistinu ve výši 33 000 Kč a souhrnný poplatek 2 000 Kč, který žalobkyně uplatňuje jako kapitalizovaný úrok. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na přechodného věřitele [anonymizována dvě slova], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 s účinností k 1. 7. 2015, a následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 11. 9. 2018. Žalobkyně se u soudu domáhala zaplacení částky 33 000 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zištěním. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 3. 8. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 33 000 Kč, kterou převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaná zavázala kromě půjčených finančních prostředků zaplatit i poplatek ve výši 28 776 Kč, bez bližšího rozpisu plateb poplatku. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku 61 776 Kč v 78 týdenních splátkách po 792 Kč, kdy poslední měla být uhrazena dne 30. 1. 2009. První týdenní splátku byla povinna zaplatit do 7. dne od data uzavření smlouvy o půjčce a pohledávku ze smlouvy o půjčce měla uhradit dne 30. 1. 2009, (prokázáno smlouvou o půjčce). 5. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila na dluh z této smlouvy o půjčce celkem částku 26 776 Kč, neboť žalovaná žádným způsobem neprokázala, že na dluh zaplatila vyšší částku. 6. Dne 11. 9. 2018 bylo žalované písemně oznámeno, že došlo k postoupení výše uvedené pohledávky za žalovanou na žalobkyni, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 (prokázáno dopisem„ oznámení o postoupení pohledávka“ s podacím lístkem z 13. 9. 2018). 7. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 26. 4. 2023 k úhradě dlužných částek (prokázáno dopisem z téhož dne včetně podacího lístku ze dne [datum]). 8. Smlouva o půjčce byla uzavřena dne 3. 8. 2007 a soud tak podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. postupoval podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále též„ občanský zákoník“). Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 559 občanského zákoníku dluh musí být splněn řádně a včas. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018 pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též„ o. z.“). Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 10. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo uzavřením smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 8. 2007 ke vzniku závazkového právního vztahu, podle kterého právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 33 000 Kč. Půjčenou částku 33 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 28 776 Kč, který fakticky plnil funkci sjednaného kapitalizovaného úroku z půjčky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku se žalovaná zavázala vrátit ve formě 78 týdenních splátek po 792 Kč. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně si tak ujednali úrok z půjčky, který činil 87,2 % jistiny. Uvedený přepočet úroků a dalších nákladů nebyl při uzavírání smluv žalovanému (spotřebiteli) nijak zřejmý, a proto souhrnný poplatek soud chápe jako smluvní výši úroků, která dosahuje 84,76 % ročně. Ujednanou výši úroku soud přezkoumával z hlediska kritéria dobrých mravů, ke kterému je povinen z úřední povinnosti v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 přihlédnout, viz výše. S ohledem na uvedené je sjednaná výše souhrnného poplatku jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a ujednání o souhrnném poplatku je tedy absolutně neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. To však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši souhrnného poplatku lze v souladu s § 41 občanského zákoníku oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila na dluh z této smlouvy o půjčce celkem částku 26 776 Kč, neboť žalovaná neprokázala žádným způsobem, že na dluh zaplatila vyšší částku. V tomto smyslu tak žalovaná neunesla své důkazní břemeno. Po započtení částky 26 776 Kč na jistinu 33 000 Kč dluží žalovaná žalobkyni částku 6 224 Kč, která se dále úročí zákonnými úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 ve výši upraveném v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení žalované, které nastalo po datu 30. 1. 2009, kdy měla být zaplacena poslední splátka. Úroky z prodlení byly přiznány od 15. 7. 2007, jak požadoval žalobce. 11. Vzhledem k výše uvedenému soud částečně vyhověl žalobě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II. 12. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaná byla po odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci úspěšnější, ale žádné náklady jí nevznikly.