17 C 135/2023-47 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 27 957,23 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byly žalovanému přenechány finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 36 303 Kč zahrnujícím úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy s úrokovou sazbou 23,79 %, poplatek za zpracování a za možnost flexibilní splácení. Žalovaný se zavázal splatit zapůjčené finanční prostředky spolu se souhrnným poplatkem v 78 týdenních splátkách po 851 Kč. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh na jistině 27 957,23 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 923,31 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 923,31 Kč a úrok 23,79 % ročně a zákonný úrok z prodlení z požadované jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně po žalovaný nepožaduje zaplacení zbývajícího dlužného poplatku. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 2. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 s účinností k 16. 12. 2022, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila. 3. Žalovaný se dne 7. prosince 2023 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tedy podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jejich nepřítomnosti. 4. Soud vyšel z těchto skutkových zjištění. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému částku 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 66 303 Kč, tedy jistinu a souhrnný poplatek ve výši 33 963 Kč zahrnující úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 24 177 Kč s úrokovou sazbou 88 % po celou dobu trvání smlouvy, poplatek za zpracování 1 500 Kč a za službu flexibilního splácení 8 286 Kč a v 78 týdenních splátkách po 851 Kč č a poslední splátkou 776 Kč. 5. Z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný uhradil částku 8 600 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne 14. 12. 2022 s účinností k 16. 12. 2022 a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn s upozorněním, že jeho dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ke dni postoupení činil 75 887,93 Kč bez příslušenství (oznámení ze dne 16. 12. 2022). Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13. 1. 2023 (podací lístek). 7. Z výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023, s podacím lístkem z 2. 6. 2023, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy. 8. Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z následujících informací o žalovaném, tedy, že bydlí na ubytovně, nesplácí žádné další zápůjčky, ale zároveň uvedl, že požadovaný účel úvěru je refinancování, je důchodce s příjmem 10 071 Kč měsíčně. Jako odhadované měsíční výdaje je uvedena částka 6 000 Kč. Jako ověřený dokument jsou uvedeny výplatní pásky. 9. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému dne 23. 9. 2020 částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách, což však neučinil, když vrátil namísto sjednaných 66 303 Kč částku 8 600 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. 10. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, tj. 23. 9. 2020 a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 11. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy dne 23. 9. 2020. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalované. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Z provedených důkazů vyplynulo, že poskytovatel vycházel z příjmů žalovaného uvedených v zákaznické kartě, které však nebyly žádným způsobem prokázány. Navíc už z tam uvedených údajů mohl a měl mít poskytovatel důvodné pochybnosti, neboť žadatel uvedl, že požadovaný účel úvěru je refinancování, ale nesplácí žádné další zápůjčky. Jeho jediný příjmem byl důchod ve výši 10 071 Kč měsíčně. Jeho stav hospodaření nebyl prokázán žádným relevantním způsobem (výpisem z účtu apod.). Tvrzené výdaje ve výši 6 000 Kč měsíčně nebyly prokázány také žádným způsobem. Uvedené informace samy o sobě nestačí k přesvědčení, že žalovaný byl schopen splácet částku 3 404 Kč měsíčně z příjmu 10 071 Kč, který navíc nebyl prokázán, pokud nebyly doložené žádné výpisy z případných registrů klientských informací (SOLUS, NRKI, BRKI), když negativní výpis z těchto registrů by takové pochybnosti mohl rozptýlit, ani případný výpis z účtu žadatele. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Když tvrzené ověřování nebylo provedeno v požadovaném rozsahu a kvalitě a právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 30 000 Kč. Na tuto částku byla započtena uhrazená částka 8 600 Kč, proto soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni částku 21 400 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí finančních prostředků do zaslání první prokázané výzvy dne 13. 1. 2023 uplynula lhůta přiměřená k vrácení. (Žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící podle výzvy k vrácení stanovenou ve výzvě.) Soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 31. 1. 2023, neboť dluh byl s