17 C 138/2023-52 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 20 500 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byly žalované přenechány finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 30 892 Kč zahrnujícím úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy s úrokovou sazbou 22,38 %, poplatek za zpracování a za možnost flexibilní splácení. Žalovaná se zavázala splatit zapůjčené finanční prostředky spolu se souhrnným poplatkem v 78 týdenních splátkách po 717 Kč. Žalovaná neplnila řádně své povinnosti a zbývá jí uhradit dluh na jistině 20 500 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 949,86 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 497,58 Kč a úrok 22,38 % ročně a zákonný úrok z prodlení z požadované jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně po žalované nepožaduje zaplacení zbývajícího dlužného poplatku. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila. 2. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k [datum], což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila. 3. Žalovaná se dne 7. prosince 2023 se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tedy podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jejich nepřítomnosti. 4. Soud vyšel z těchto skutkových zjištění. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] (nikoli [datum]) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované částku 25 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit celkem 55 892 Kč, tedy jistinu a souhrnný poplatek ve výši 28 552 Kč zahrnující úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 20 147 Kč s úrokovou sazbou 88 % po celou dobu trvání smlouvy, poplatek za zpracování 1 500 Kč a za službu flexibilního splácení 6 905 Kč a v 78 týdenních splátkách po 717 Kč č a poslední splátkou 683 Kč. 5. Z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná uhradila částku 4 500 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne [datum] s účinností k [datum] a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna s upozorněním, že její dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ke dni postoupení činil 66 011,42 Kč bez příslušenství (oznámení ze dne 16. 12. 2022). Oznámení bylo žalované odesláno dne 13. 1. 2023 (podací lístek). 7. Z výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023, s podacím lístkem z 2. 6. 2023, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy. 8. Ze zákaznické karty ze dne 14. 1. 2020 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z následujících informací o žalované, tedy, že bydlí s rodiči, vyživuje 3 osoby, splácí další zápůjčky ve výši 2 000 Kč měsíčně, je svobodná, zaměstnaná jako matka s příjmem 7 600 Kč a s dalším měsíčním příjmem z brigády 7 100 Kč a dalším blíže nespecifikovaným příjmem domácnosti 32 000 Kč měsíčně, celkem tedy s měsíčním příjmem 46 700 Kč. Jako odhadované měsíční výdaje je uvedena částka 500 Kč. Jako ověřený dokument jsou uvedeny výplatní pásky, rozhodnutí o přiznání dávky, ústřižky složenek. 9. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované dne [datum] částku 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách, což však neučinila, když vrátila namísto sjednaných 55 892 Kč částku 4 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni. 10. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, tj. [datum] a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 11. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy dne [datum]. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalované. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Z provedených důkazů vyplynulo, že poskytovatel vycházel z příjmů žalované uvedených k zákaznické kartě, které však nebyly žádným způsobem prokázány. Navíc už z tam uvedených údajů mohl a měl mít poskytovatel důvodné pochybnosti, neboť žadatelky měla 3 vyživovací povinnosti a příjem pouze 7 600 Kč a 7 100 Kč z brigády. Další uváděný příjem domácnosti nebyl příjmem žadatelky. V době poskytnutí úvěru měla žalovaná již jiný závazek se splátkou 2 000 Kč měsíčně. Žádné bližší údaje, k němu nebyly tvrzeny. Je tak zřejmé, že žalovaná již byla zadlužena. Její stav hospodaření nebyl prokázán žádným relevantním způsobem (výpisem z účtu apod.). Tvrzené výdaje ve výši 500 Kč měsíčně jsou ve zcela nereálné výši. Uvedené informace samy o sobě nestačí k přesvědčení, že žalovaná byla schopna splácet částku 2 868 Kč měsíčně z příjmu 14 700 Kč, který navíc nebyl prokázán, pokud měla 3 vyživovací povinnosti a další závazek se splátkou 2 000 Kč měsíčně. Nebyly doložené žádné výpisy z případných registrů klientských informací (SOLUS, NRKI, BRKI), když negativní výpis z těchto registrů by takové pochybnosti mohl rozptýlit, ani případný výpis z účtu žadatelky. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Když tvrzené ověřování nebylo provedeno v požadovaném rozsahu a kvalitě a právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 25 000 Kč. Na tuto částku byla započtena uhrazená částka 4 500 Kč, proto soud uložil žalované výrokem I. zaplatit žalobkyni částku 20 500 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí finančních