6 C 147/2023-70 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím,že s žalovaným uzavřel dne 27.11.2020 smlouvu o stavebním spoření, na základě této uzavřel žalobce se žalovaným smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ve výši 520 000 Kč, žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřoval a posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl povinen hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v měsíčních splátkách 1 5016,67 Kč, výše splátky se od 1.4.2021 měnila na 1 603,33 Kč, od 1.4.2022 na 1 950 Kč a od 1.6.2022 na částku 2 123,33 Kč, o těchto změnách byl žalovaný informován, žalovaný byl rovněž povinen provádět od prvního dne měsíce následujícího od uzavření úvěrové smlouvy pravidelné měsíční vklady ve výši 1 360 Kč. Pro případ prodlení dlužníka se zaplacením více než dvou splátek úvěrů nebo úroků z meziúvěru na dobu delší tři měsíce byl věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit, toto učinil žalobce dopisem ze dne 3.1.2023, přičemž pohledávku zesplatnil ke dni 31.12.2022. Výše pohledávky činila částku 511 601,87 Kč na jistině, žalobce požaduje rovněž smluvní úrok 4,9 % ročně dle článku II., písm. A, odst. 4 úvěrové smlouvy, jakož i zákonný úrok z prodlení rovněž od 1.1.2023 do zaplacení. Dne 31.12.2022 žalobce provedl zúčtování finančních prostředků z vkladového účtu ve výši 31 864,77 Kč proti své pohledávce na meziúvěrovém účtu. Žalovaný ničeho dalšího nezaplatil, ačkoli byl upomínán. 2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že dne 14.9.2020 žalovaný požádal žalobce o předběžné posouzení údajů za účelem získat úvěr od žalobce, žalovaný doložil mimo jiné potvrzení od svého zaměstnavatele [anonymizována čtyři slova] [obec] včetně výplatních lístků, žalobce zjistil příjmy žalovaného ve výši 19 646 Kč měsíčně, zároveň předpokládal splátku aktuálního úvěrového případu 3 740 Kč, žalovaný rovněž uvedl jiné splátkové závazky ve výši 5 000 Kč, tyto nikterak žalobce neověřoval a nezkoumal, žalovaný je ani blíže nespecifikoval, žalobce rovněž nikterak nezkoumal běžné a pravidelné výdaje spojené zejména s bydlením. Dne 27.11.2020 uzavřel žalovaný se žalobcem smlouvu o stavebním spoření, ve stejném dni uzavřel i smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ve výši 520 000 Kč, tuto částku žalobce žalovanému dle jeho dispozic poskytl, žalovaný se zavázal úvěr platit s úrokovou sazbou 4,9 % ročně do přidělení cílové částky měsíční splátkou 2 123,33 Kč s výší povinného měsíčního vkladu dalších 1 360 Kč, přičemž s ohledem na další služby od žalobce byla výše úroku snížena o 1,4 %, tedy fakticky na 3,5 % ročně. Postupem doby však přestal žalovaný služby od žalobce využívat, tudíž byla úroková sazba postupně navyšována, zároveň žalovaný byl opakovaně v prodlení se zaplacením dvou a více splátek úvěru a úroků z meziúvěru, ačkoli byl upomínán, dne 3.1.2023 žalobce od smlouvy úvěrové odstoupil a úvěr zesplatnil ke dni 31.12.2022. Žalovaný fakticky zaplatil na dílčích splátkách celkem 28 879,97 Kč, žalobce mu rovněž v souladu se smluvním ujednáním započetl naspořenou částku ze stavebního spoření ve výši dalších 31 864,77 Kč, nic dalšího žalovaný nezaplatil, ačkoli byl upomínán i před podáním žaloby k soudu. Soud vycházel zejména z žádosti o předběžné posouzení údajů včetně potvrzení o příjmech, výplatních lístcích, kontroly příjmu a z evropského standardizovaného přehledu, z úvěrové smlouvy o stavebním spoření včetně dohody o změně smlouvy, z žádosti o poskytnutí meziúvěru a úvěru, ze všeobecných obchodních a úvěrových podmínek, z žádosti o čerpání finančních prostředků včetně oznámení o čerpání, z výpisů z vkladového a meziúvěrového účtu, z oznámení o zvyšování úrokových sazeb a nové výše splátky, z výzev k úhradě včetně relace pošty, z oznámení věřitele o odstoupení, z výzvy k plnění včetně relace pošty a poštovního podacího archu. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou, je smlouva neplatná. 6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Žalobce totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, který sice doložil podklady ke svým příjmům, nedoložil však žádné důkazy ke svým výdajům, a to nejen za bydlení zejména v souvislosti s placením nezbytných energií, ale i v souvislosti s dalšími závazky, které blíže nespecifikoval a žalobce ani toto nepožadoval. Přičemž výše dalších jiných závazků vzhledem k dosahovanému příjmu byla značná. S ohledem na závažná pochybení ze strany žalobce jako věřitele soud dovodil, že žalobce svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného porušil, tudíž dle § 588 občanského zákoníku hodnotí úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou /srovnej rovněž s rozhodnutím KS [obec] sp.zn. [spisová značka], [spisová značka] Za této situace soud nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný přijal částku 520 000 Kč bez právního důvodu, s ohledem na započtení naspořené částky ze stavebního spoření, jakož i dílčí splátky fakticky žalovaný dosud vrátil žalobci 57 744,74 Kč, tudíž výše bezdůvodného obohacení činí zbývajících 462 255,26 Kč, zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1968 občanského zákoníku, s ohledem na zesplatnění ke dni 31.12.2022 je od následujícího dne žalovaný s peněžitým plněním v prodlení, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno. 7. Na druhé straně soud žalobu zamítl ohledně zaplacení další částky, neboť z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nejsou ostatní nároky žalobce požadovány v souladu s právem, s těmito nemůže být žalovaný ani v prodlení, proto soud ve zbývající části žalobu zamítl /výrok II./. 8. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl žalovaný úspěch ve výši zhruba 1/10, tudíž má žalobce nárok na zaplacení 8/10, fakticky 4/5 účelně vynaložených nákladů řízení, tyto představují zaplacený soudní poplatek ve výši 20 465 Kč, 4x odměnu po 10 380 Kč, 4x režijní paušál po 300 Kč, náhradu za promeškaný čas v souvislosti s cestou z [obec] do [obec] a zpět, tedy 4x 100 Kč, jízdné z [obec] do [obec], tedy 2 x 62 Kč včetně náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši 5,20 Kč se jedná o jízdné ve výši 941 Kč /při kombinované spotřebě 5,8 litrů /100 km při ceně pohonných hmot 41,20 Kč/litr, k tomu DPH ve výši 9 253 Kč, celkem náklady řízení činily 73 779 Kč, z toho 4/5 částku 59 023 Kč, výši nákladů řízení soud určil v písemném vyhotovení rozsudku postupem dle § 151 odst. 4 o.s.ř.