6 C 199/2022-57 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovanou uzavřel dne 18.1.2022 úvěrovou smlouvu prostřednictvím svých internetových stránek. Při uzavírání smlouvy vždy hodnotí schopnost žadatele splácet úvěr, zkoumat, zda žadatel má úvěr i u dalších společností a zda-li to platí, a to prostřednictvím registrů NRKI, SOLUS, podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, jakož i další podstatné ukazatele. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč, tuto se zavázala vrátit včetně poplatku za poskytnutí ve výši 165 Kč do 30 dnů od poskytnutí, v daném případě nastala splatnost dne 17.2.2022, žalovaná zaplatila toliko 2 000 Kč dne 6.5.2022, nic dalšího až dosud nezaplatila, ačkoli byla upomínána. Žalobci tak vznikl nárok rovněž na zaplacení za SMS servis ve výši 49 Kč, smluveného poplatku za poskytnutí úvěru 165 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč, jakož i smluvních pokut ujednaných ve výši 3 % z nezaplacené jistiny úvěru, tedy 150 Kč, která byla účtována dne 31.3.2022. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od 11.7.2022 z částky 3 764 Kč do zaplacení. 2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalované, která ačkoli byla řádně a včas předvolána, k jednání se nedostavila. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobcem 18.1.2022 smlouvu o úvěru, na základě této převzala částku 5 000 Kč, kterou se zavázala vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč do 17.2.2022, tuto povinnost však nedodržela, dne 6.5.2022 žalobci zaplatila toliko 2 000 Kč. Žalobce žalovanou upomínal, nic dalšího však zaplaceno nebylo. Soud vycházel výlučně z listinných důkazů, a to zejména z formulářů žalobce, z úvěrové smlouvy včetně smluvních podmínek, z výpisu o proplacení smlouvy, ze sazebníku poplatků, z přehledu plateb, z předžalobní výzvy, z podacího archu, z výpisu z rejstříku. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou, je smlouva neplatná. 6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti nedůvodná. Žalobce totiž nepřipojil relevantní důkazy k prokázání svého tvrzení, že jako věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalované. Obzvláště za situace, kdy žalovaná je od r. 2020 k trvalému bydlišti hlášena na obecním úřadě. Pokud tedy žalobce neprokázal splnění shora uvedené zákonné povinnosti, pak dle § 588 občanského zákoníku soud hodnotí úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou /srovnej mimo jiné s rozhodnutím KS [obec], sp.zn. [spisová značka], za této situace proto nárok žalobce posoudí jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná totiž přijala částku 5 000 Kč bez právního důvodu, z této vrátila toliko 2 000 Kč, tudíž výše bezdůvodného obohacení na úkor žalobce činí 3 000 Kč, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno. 7. Na druhé straně soud žalobu ve zbývajících nárocích zamítl, neboť z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nemohl žalobci vzniknout platně nárok na zaplacení smluvených poplatků či smluvní pokuty, s těmito plněními nemůže být žalovaná ani v prodlení /výrok II./. 8. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, když z procesního hlediska měl žalobce neúspěch zhruba ve výši ¼, má proto právo na zaplacení poloviny všech účelně vynaložených nákladů řízení, fakticky se jedná o odměnu za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, k tomu DPH, jakož i zaplacený soudní poplatek, tedy částku 1 489 Kč, z toho ½ činí 745 Kč, náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce /výrok III./.