6 C 87/2023-62 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, tuto žalovaný podepsal dne 26.11.2020, na základě smlouvy mu byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal tento zaplatit v 9 měsíčních splátkách po 3 358 Kč splatných vždy k 24. dni počínaje prosincem 2020. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, jakož i z jiných zdrojů, jednalo se o doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, výpisy z databází SOLUS a NRKI. Žalovaný podmínky smlouvy řádně nesplnil a splátky neplatil, ke dni zesplatnění zaplatil celkem 13 932 Kč, věřitel zesplatnil v souladu se smlouvou celý úvěr a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny, zároveň žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, žalobce požaduje rovněž smluvní úrok ve výši 109,95 % ročně od 30.6.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 36 266 Kč, žalobce požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení s tím, že po zesplatnění žalovaný zaplatil ještě 3 000 Kč. 2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který se omluvil s tím, že žalobce po něm dluh vymáhal, dluh byl uhrazen, na úhradách se se žalobcem vždy domluvil a měl být už dávno zaniklý. Rovněž měl v minulosti několik exekucí a má pocit, že pohledávka byla vymáhána tímto způsobem. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný požádal u žalobce o poskytnutí úvěru, k tomuto doložil své příjmy za měsíc srpen až listopad 2020 s výší přes 20 000 Kč měsíčně čistého s tím, že bydlí ve vlastním, žalobce zohlednil výdaje 6 563 Kč, provedl vlastní šetření v registrech SOLUS a NRKI, schválil poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, tudíž účastníci uzavřeli v listopadu 2020 smlouvu o úvěru, na základě této žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný měl počínaje prosincem splácet po dobu 9 měsíců vždy 3 358 Kč, od února do května 2021 byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužných měsíčních splátek včetně informací o možnosti zesplatnění, tohoto práva věřitel využil a dluh zesplatnil ke dni 28.6.2021, následně žalovaný zaplatil ještě 22.7. 2021 částku 2 000 Kč a 13.10.2021 částku 1 000 Kč, celkem tudíž zaplatil 16 932 Kč, nic dalšího nezaplatil, ačkoli byl rovněž před podáním žaloby k soudu upomenut. Soud vycházel z listinných důkazů, zejména z předsmluvního formuláře včetně hodnocení klienta a prohlášení žalovaného, z dokladů o vyplacení úvěru, z výpisů z registrů, z dodatku ke smlouvě o úvěru včetně přehledu splátek a karty klienta, z oznámení o zesplatnění včetně doručenky, z výzev k zaplacení, z předžalobní výzvy včetně podacího archu. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 87 odst. l zák.č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou, je smlouva neplatná. 6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části nedůvodná. Žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, který sice doložil důkazy ke svým příjmům, nedoložil však žádné důkazy ke svým výdajům ani doložení vlastnického práva k objektu bydlení, kdy lze reálně náklady na bydlení i ve vlastním bytě odhadovat na částku minimálně 5 000 Kč a více. Pokud však žalobce nesplnil svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, pak dle § 588 občanského zákoníku se jedná o úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou dle shora citovaného zákonného ustanovení /srovnej i s rozhodnutím KS [obec] sp.zn. [spisová značka], [spisová značka] Nárok žalobce proto soud posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný přijal finanční částku 20 000 Kč bez právního důvodu, z této vrátil dosud 16 932 Kč, tudíž zbývá k zaplacení 3 068 Kč, s peněžitým plněním je jistě v prodlení, proto soud žalobci přiznal dle § 1968 občanského zákoníku příslušný zákonný úrok z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno, když zohlednil i dvě platby zaplacené po splatnosti úvěru. 7. Na druhé straně soud žalobu zamítl ohledně zaplacení dalších částek, neboť nároky z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy jsou v rozporu se zákonem, s těmito nemůže být žalovaný ani v prodlení, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku II. shora uvedeno. 8. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl větší úspěch žalovaný, tomuto však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.