6 C 92/2023-53 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 11. 2021 se společností [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru dne 1. 7. 2022, na základě této žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 3. 9. 2022, až dosud žalovaný ničeho nesplatil. Žalobce požaduje rovněž zaplacení smluvního úroku ve výši 5 274 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení od 4. 9. 2022 do zaplacení. 2. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoliv byl včas a řádně předvolán, k jednání se nedostavil, a v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání omluvil. 3. Z předložených důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce dne 12. 11. 2021 uzavřel smlouvu o úvěru, na základě této žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 25 000 Kč, zavázal se navíc zaplatit i smluvní úrok ve výši 5 274 Kč, úvěr měl být splacen do 3. 9. 2022, žalovaný až dosud ničeho nesplatil, ačkoliv byl upomínán. Postupní smlouvou byla pohledávka postoupena na žalobce, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Soud vycházel zejména ze smlouvy o úvěru, z potvrzení o platbě, ze smlouvy o postoupení včetně seznamu, z oznámení o postoupení, z podacího lístku, z výzvy k plnění. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Právní předchůdce žalobce totiž nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, přičemž tuto povinnost mu ukládá shora citované zákonné ustanovení, z tohoto důvodu soud hodnotí úvěrovou absolutně neplatnou, a to dle § 588 občanského zákoníku (srovnej s rozhodnutími KS [obec] sp. zn. [spisová značka]). Za této situace soud nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný obdržel částku 25 000 Kč bez právního důvodu, tudíž je povinen tuto částku vrátit, zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1968 občanského zákoníku (výrok I.). 7. Na druhé straně soud žalobu zamítl ohledně zaplacení smluvního úroku, neboť z neplatně sjednané smlouvy nemůže žalobci vzniknout nárok na zaplacení smluvního úroku, s tímto nárokem nemůže být ani žalovaný v prodlení, proto soud žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu tří pětin nákladů řízení ve výši těchto tří pětin 2 034 Kč Náklady řízení sestávají ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) po 500 Kč, tj. 1 500 Kč, 3 režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH ve výši 378 Kč, a zaplaceného soudní poplatku ve výši 1 212 Kč, celkem tedy ve výši 3 390 Kč (tři pětiny 2 034 Kč). 9. Soud pak v této souvislosti pouze dodává, že na danou věc při posuzování práva na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšné žalobkyně aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to na základě toho, že obdobné žaloby jsou tím samým žalobcem ke zdejšímu soudu podávány na ustáleném vzoru opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech.