6 C 97/2023-42 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že dne 25. 3. 2021 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě této žalovaný převzal částku 30 000 Kč a zavázal se spolu s jistinou vrátit i příslušenství ve výši 25 776 Kč (kapitalizovaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek), celkově se tedy žalovaný zavázal žalobci vrátit částku ve výši 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč do 25. 5. 2022. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, tím mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 převedena na žalobce s účinností k 3. 2. 2022, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 9. 2. 2023. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 24 000 Kč. Žalobce požaduje nesplacenou jistinu ve výši 17 727,45 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 z částky 17 727,45 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 341,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 760,58 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 165,95 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, doručení bylo vykázáno, lhůty k jednání byly zachovány, žalobce se z nařízeného jednání soudu omluvil, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce i žalovaného. 3. Soud z provedených důkazů, a to z kopie smlouvy o úvěru ze dne 25. 3. 2020 včetně předpisu splátek, kopie žádosti o úvěr, kopie formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kopie smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023, kopie oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu, kopie potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky, kopie předžalobní upomínky včetně poštovního podacího archu, zjistil následující skutkový stav věci. Dne 25. 3. 2021 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru na částku 30 000 Kč, které mu byly téhož dne vyplaceny. Žalovaný se kromě jistiny zavázal zaplatit také částku 25 776 Kč, celkem se tak zavázal vrátit částku ve výši 55 776 Kč spolu s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč ve sjednaném termínu splatnosti, tj. do dne 25. 5. 2022. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena s účinností ke dni 3. 2. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno a byl také vyzván k dobrovolnému plnění. Před podáním žaloby vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne 24. 5. 2023. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 24 000 Kč. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Původní věřitel totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť od žalovaného nepožadoval doklady k jeho majetkovým a příjmovým poměrům včetně doložení relevantních výdajů. S ohledem na chybějící informace k úvěruschopnosti věřitel porušil povinnost uloženou mu v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z tohoto důvodu soud úvěrovou smlouvu hodnotí jako absolutně neplatnou dle § 588 občanského zákoníku (srovnej s rozhodnutími KS [obec] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Za této situace soud žalobci, na kterého byla pohledávka platně postoupena, mohl přiznat pouze toliko bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný přijal 30 000 Kč bez právního důvodu, na svůj dluh uhradil toliko 24 000 Kč, tím pádem se na úkor věřitele bezdůvodně obohatil, je tak povinen vrátit 6 000 Kč (30 000 Kč – 24 000 Kč) spolu s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení dle § 1968 občanského zákoníku (výrok I.). 6. Na druhé straně soud shledal žalobu ohledně zaplacení dalších nároků včetně smluvní pokuty či poplatku za poskytnutí úvěru jako nedůvodnou, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl věřiteli vzniknout platně nárok na zaplacení smluvených nároků, zároveň s neplatně ujednanými nároky nemůže být žalovaný v prodlení, proto soud ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.). 7. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci byli ve věci přibližně stejně úspěšní.