7 C 46/2023-57 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že dne 18. 2. 2021 žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě této žalovaná převzala částku 20 000 Kč a zavázala se spolu s jistinou vrátit i příslušenství ve výši 17 184 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek), celkově se tedy žalovaná zavázala žalobkyni vrátit částku ve výši 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč do 18. 4. 2022. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, tím jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 převedena na žalobkyni s účinností k 27. 10. 2022, změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 10. 11. 2022. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku ve výši 4 700 Kč. Žalobkyně požaduje nesplacenou jistinu ve výši 17 658,40 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 17 658,40 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 011,85 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 16 117,32 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 143,20 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, doručení bylo vykázáno, lhůty k jednání byly zachovány, žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. 3. Soud z provedených důkazů, a to z kopie smlouvy o úvěru ze dne 18. 2. 2021 včetně předpisu splátek, kopie žádosti o úvěr, kopie formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kopie smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, kopie oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu, kopie potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky, kopie předžalobní upomínky včetně poštovního podacího archu, zjistil následující skutkový stav věci. Dne 18. 2. 2021 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru na částku 20 000 Kč, které jí byly téhož dne vyplaceny. Žalovaná se kromě jistiny zavázala zaplatit také částku 17 184 Kč, celkem se tak zavázala vrátit částku ve výši 37 184 Kč spolu s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč ve sjednaném termínu splatnosti, tj. do dne 18. 4. 2022. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena s účinností ke dni 27. 10. 2022, což bylo žalované písemně oznámeno a byla také vyzvána k dobrovolnému plnění. Před podáním žaloby vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne 1. 3. 2023. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko 4 700 Kč. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Původní věřitel totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, neboť od žalované nepožadoval doklady k jejím majetkovým a příjmovým poměrům včetně doložení relevantních výdajů. S ohledem na chybějící informace k úvěruschopnosti věřitel porušil povinnost uloženou mu v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z tohoto důvodu soud úvěrovou smlouvu hodnotí jako absolutně neplatnou dle § 588 občanského zákoníku (srovnej s rozhodnutími KS [obec] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Za této situace soud žalobkyni, na kterou byla pohledávka platně postoupena, mohl přiznat pouze toliko bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaná přijala 20 000 Kč bez právního důvodu, na svůj dluh uhradila toliko 4 700 Kč, tím pádem se na úkor věřitele bezdůvodně obohatila, a je tak povinna vrátit 15 300 Kč (20 000 Kč – 4 700 Kč) spolu s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení dle § 1968 občanského zákoníku (výrok I.). 6. Na druhé straně soud shledal žalobu ohledně zaplacení dalších nároků včetně smluvní pokuty či poplatku za poskytnutí úvěru jako nedůvodnou, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl věřiteli vzniknout platně nárok na zaplacení smluvených nároků, zároveň s neplatně ujednanými nároky nemůže být žalovaná v prodlení, proto soud ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.). 7. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci byli ve věci přibližně stejně úspěšní.