6 C 185/2023-51 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla uzavřena dne 12.1.2021 smlouva o úvěru, na základě této věřitel poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný se zavázal navíc zaplatit věřiteli smluvený úrok, úhradu za poskytnutí úvěru a za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště celkem 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč do 12.3.2022. Žalovaný splátky nedodržel, naposledy zaplatil dne 31.5.2022 částku 500 Kč, zbývající částky nezaplatil, ačkoli byl upomínán, pohledávka za žalovaným byla postoupena postupní smlouvou ze dne 2.8.2023 na žalobce. Dne 2.9.2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, na základě této žalovaný převzal částku 15 000 Kč, zavázal se zaplatit úvěr včetně smluveného úroku a poplatků celkovou částkou 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč nejpozději do 2.11.2021, ačkoli byl upomínán, rovněž i tato pohledávka byla postoupena na žalobce postupní smlouvou ze dne 2.8.2023. Žalobce požaduje zaplacení 55 276 Kč s příslušenstvím. 2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil. 3. V průběhu řízení žalobce doplnil, že žalovaný na úvěr ze září 2020 zaplatil 13 000 Kč, a že žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od 3.11.2021 do zaplacení, z druhé smlouvy pak žalovaný zaplatit 5 500 Kč a žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od 13.3.2022 do zaplacení. K úvěruschopnosti žalovaného věřitel zjistil použitelný příjem 9 522 Kč, tudíž žalovaný byl schopen splátky 1 992 Kč platit. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne 2.9.2020 smlouvu o úvěru, na základě této převzal 15 000 Kč, zavázal se ve 14 měsíčních splátkách splácet 1 992 Kč včetně smluvených poplatků a smluveného úroku s tím, že vše bude zaplaceno do 2.11.2021, fakticky splátky nedodržel, zaplatil až dosud celkem 13 000 Kč. Před uzavřením druhé smlouvy o úvěru žalovaný vyplnil žádost o úvěr, předložil výplatní pásky a pracovní smlouvu s příjmem 22 925 Kč, uvedl výdaje za bydlení a energie 4 860 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady 1 500 Kč, za srážky ze mzdy a výživné 5 051 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 1 992 Kč Tyto výdaje nikterak věřitel neověřoval a po žalovaném nepožadoval doložit. Dne 12.1.2021 stejný právní předchůdce uzavřel se žalovaným další smlouvu o úvěru opět na 15 000 Kč se stejnými podmínkami jako se smlouvou v září 2020, na tuto žalovaný zaplatil celkem 5 500 Kč. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023, žalovaný byl o postoupení informován, před podáním žaloby byl vyzván k dobrovolnému plnění, nic dalšího nezaplatil. 5. Soud vycházel zejména ze smluv o úvěru včetně přehledu plateb a předpisu splátek, ze žádosti o úvěr, z transakční historie, z postupní smlouvy včetně seznamu a oznámení o postoupení, z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 87 odst. l zák.č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdce žalobce totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, tudíž obě smlouvy o úvěru hodnotí soud dle § 588 občanského zákoníku jako absolutně neplatné, věřitel totiž nechtěl po žalovaném doložit pravidelné výdaje, jakož i srážky ze mzdy i výživné /rozhodnutí KS [obec], sp.zn. [spisová značka], 22 Co 295/2019, za této situace věřitel poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu se zákonem, z důvodu absolutní neplatnosti proto nárok žalobce, na kterého byly pohledávky platně postoupeny, posoudil jako tzv. bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný totiž přijal finanční prostředky bez právního důvodu, je povinen tyto vrátit, na základě smlouvy z ledna 2021 činí výše bezdůvodného obohacení 9 500 Kč s ohledem na platby žalovaného celkem ve výši 5 500 Kč, na základě smlouvy ze září 2020 pak výše bezdůvodného obohacení s ohledem na platby žalovaného ve výši 13 000 Kč činí 2 000 Kč, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku /výroky I., III./. 9. Na druhé straně soud žalobu ohledně zbývající části zamítl, neboť z absolutně neplatných smluv nemohl věřiteli vzniknout platně nárok na zaplacení smluveného úroku či poplatků, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku II. a IV. shora uvedeno. 10. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl žalovaný větší úspěch, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.