6 C 186/2023-41 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], uzavřel dne 7. 4. 2022 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě této žalovaný převzal částku 15 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, splátky však nedodržel, neboť až dosud zaplatil toliko 2 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, poskytnuté informace byly zaznamenány do žádosti o úvěru, tudíž věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Postupní smlouvou byla pohledávka postoupena na žalobce, který požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 974,23 Kč, dlužný poplatek ve výši 11 252,97 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 096,32 Kč, jakož i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 260,49 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 653,61 Kč, zákonný úrok 15% ročně z prodlení z částky 14 635,03 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a smluvený úrok 8% ročně z částky 13 974,23 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. 2. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že dne 7. 4. 2022 žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě této převzal částku 15 000 Kč, tuto měl splácet v měsíčních splátkách po 1 992 Kč, splátky však nedodržel, neboť fakticky zaplatil 2 000 Kč. V r. 2023 došlo k uzavření postupní smlouvy, kterou byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobce, žalovanému bylo postoupení oznámeno, před podáním žaloby byl žalovaný rovněž vyzván k zaplacení dlužných částek. Soud vycházel ze smlouvy o úvěru, ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, z oznámení o postoupení, z předžalobní výzvy, z podacích lístků, z výpisů z rejstříků. 4. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce řádně netvrdil relevantní skutečnosti a zároveň ani nepřipojil relevantní důkazy k prokázání svého tvrzení, že původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitel po žalovaném nepožadoval běžné pravidelné a značné výdaje, tedy jejich doložení v souvislosti s bydlením, stejně tak nepožadoval doložení vlastnického práva k nemovitosti. Žalobce tedy neprokázal, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně, tudíž věřitel porušil ustanovení § 86 odst. l, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., pro uzavření smlouvy o úvěru v rozporu se zákonem se jedná o absolutní neplatnost dle § 588 občanského zákoníku. Soud proto nárok žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena, posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, žalovaný převzal finanční částku 15 000 Kč bez právního důvodu, vrátil dosud toliko 2 000 Kč, tudíž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 13 000 Kč, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku, proto soud žalobě částečně vyhověl /výrok I./. 6. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení poplatků, smluvní pokuty či smluvního úroku /výrok II./. 7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl větší úspěch žalovaný, tomuto však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.