13 C 103/2025-101 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 79 837 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 932 Kč po dobu 24 měsíců včetně úroku ve výši 70,39 % ročně. Žalovaný neplnil řádně podmínky uzavřené smlouvy, dostal se do prodlení a žalobkyně proto poskytnutý úvěr zesplatnila. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkovou částku ve výši 24 750 Kč. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 59 645 Kč, smluvní pokuty ve výši 20 192,16 Kč a úroku ve výši 70,39 % ročně z částky 48 804,50 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 7. 2024 dosáhne částky 124 646 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného přezkoumala řádně na základě dokladů a informací od žalovaného a rovněž i z databází a registrů. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval.2. Jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, když žalobkyně byla řádně omluvena právní zástupkyní a žalovaný, který měl vykázáno doručení řádně a včas, se bez jakékoliv omluvy nedostavil.3. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní a k žalobě se nijak nevyjádřil.4. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 103 872 Kč. Úvěr měl žalovaný uhradit prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 4 932 Kč, kdy zároveň byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 70,39 % ročně. V případě porušení smluvních povinností se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka ve výši 55 000 Kč zaslána na bankovní účet žalovaného. Dle karty klienta žalovaný na poskytnutý úvěr splatil celkem 24 750 Kč. Dle výzvy k zaplacení ze dne 17. 6. 2024 a 16. 7. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dle karty klienta žalovaný uhradil na předmětný úvěr celkovou částku 24 750 Kč. Dle ohodnocení klienta žalovaný uvedl pravidelný měsíční příjem ve výši 39 946 Kč, výdaje v částce 4 860 Kč jako životní minimum, 9 000 Kč spoření, 15 000 Kč splátky jeho závazků a částku 6 548 Kč na bydlení. Dle výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc leden 2023 mu ke dni 10. 1. přišla mzda ve výši 47 855 Kč, kdy vzápětí byla tato částka téměř celá vybrána v hotovosti. Počáteční zůstatek na tomto účtu činil 47,57 Kč a konečný zůstatek činil 3,39 Kč. Dle předžalobní výzvy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky včetně příslušenství nejpozději do 15 dnů ode dne odeslání (pozn. soudu, tj. nejpozději do 22. 11. 2024).5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti).7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1723 odst. 2 občanského zákoníku ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.14. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kde má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužníkem poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Podle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.21. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 55 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 932 Kč spolu s úrokem ve výši 70,39 % ročně. Soud má rovněž za prokázané, že úvěr ve výši 55 000 Kč byl žalovanému řádně vyplacen a žalovaný na tento úvěr uhradil celkovou částku ve výši 24 750 Kč. Soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to stran povinnosti žalobkyně splnit před uzavřením smlouvy její zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (tedy jeho schopnost úvěr řádně splácet). V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr i přesto, že nepřezkoumala řádně příjmy a výdaje žalovaného, respektive vycházela pouze z jeho měsíčního příjmu, který žalovaný doložil, avšak výdaje žalovaného posuzovala výlučně formálně. Žalovaný sice byl v rozhodném období řádně zaměstnán, avšak jeho příjmy v podobě vyplácené mzdy pro něho byly evidentně nedostačující, když svou finanční situaci vylepšoval braním si úvěrů. Žalobkyně vůbec nepřezkoumala reálnost výdajů žalovaného, kdy