10 C 158/2025-86 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhali proti žalované zaplacení částky 18 347 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 17. 9. 2025 do zaplacení.2. Žalobu odůvodnili tím, že dne , datum, uzavřeli se žalovanou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod pozemku parc. č. , Anonymizováno, , trvalý travní porost, k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaný na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Součástí smlouvy byl i závazek žalované zajistit napojení převáděného pozemku na inženýrské sítě elektřiny, pozemní komunikace, vodovodu a splaškové kanalizace, a to v souladu s územním rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, , stavebního úřadu a územního plánování, ze dne , datum, . K napojení pozemku na inženýrské sítě došlo dne 17. 8. 2023.3. Žalobci při výkopových pracích na pozemku zjistili, že kanalizační přípojka nebyla provedena v odpovídající kvalitě, neboť na ni byly použity PP trubky nižší tvrdosti a kvality, než odpovídalo územnímu rozhodnutí a projektovanému řešení, konkrétně nikoliv trubky PP DN 150 SN 12. Tuto vadu žalované oznámili dne 15. 5. 2025 a současně ji reklamovali. K prokázání svých tvrzení si nechali zpracovat znalecký posudek č. , Anonymizováno, , z něhož podle jejich tvrzení vyplynulo, že přípojka nebyla provedena v souladu s projektovým návrhem a že použitý materiál neodpovídal předepsaným parametrům.4. Žalobci dále uvedli, že žalovaná reklamaci odmítla s poukazem na ujednání kupní smlouvy, podle něhož se žalobci vzdali práv z vadného plnění. Platnost tohoto ujednání zpochybnili s tím, že v době uzavření kupní smlouvy přípojka ještě nebyla zhotovena a oni se tedy nemohli seznámit s jejím skutečným provedením ani s použitým materiálem. Měli za to, že žalovaná se takového ujednání nemůže dovolávat, jestliže zajistila napojení až dodatečně a v rozporu se sjednanými či předepsanými technickými parametry. Takový postup podle žalobců odporuje dobrým mravům i zásadě, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání.5. K námitce nedostatku pasivní věcné legitimace žalované žalobci uváděli, že pro ně není rozhodné, jaký subjekt žalovaná k realizaci přípojky použila. Podstatné podle nich bylo, že právě žalovaná se ve smlouvě zavázala napojení zajistit, případně umožnit, zatímco žalobci sami nebyli v žádném právním vztahu se zhotovitelem přípojky ani s jiným subjektem.6. Žalobci rovněž tvrdili, že žalovaná jejich reklamaci fakticky uznala, neboť dne 30. 7. 2025 zajistila opravu přípojky a výměnu neodpovídající části potrubí na jejich pozemku za potrubí odpovídajících parametrů. V tom spatřovali potvrzení oprávněnosti svého nároku. Odmítali tvrzení, že šlo pouze o odstranění poškození, jež měli sami způsobit při výkopových pracích, a namítali, že znalecký posudek neposuzoval následky mechanického zásahu, ale samotné technické provedení přípojky a kvalitu použitého materiálu.7. Uplatněný peněžitý nárok žalobci odůvodnili ustanovením § 1924 občanského zákoníku s tím, že mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním práv z vadného plnění. Za takové náklady označili částku 9 347 Kč zaplacenou za znalecký posudek a částku 9 000 Kč vynaloženou na právní zastoupení v souvislosti s reklamací. Tvrdili, že obě částky skutečně uhradili, že byly nezbytné k řádnému uplatnění jejich práv a že žalovanou předžalobně vyzvali k jejich náhradě, avšak bezvýsledně.8. Také při jednání a v závěrečné řeči žalobci setrvali na stanovisku, že žalovaná je za vadné provedení přípojky odpovědná, reklamace byla důvodná, vynaložené náklady byly účelné a žalobě je proto třeba v plném rozsahu vyhovět.9. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.10. Předně namítla nedostatek své pasivní věcné legitimace. Uvedla, že nebyla stavebníkem, zhotovitelem ani vlastníkem kanalizační přípojky, která byla předmětem reklamace. Podle jejího tvrzení byla stavebníkem vodovodu a kanalizačních přípojek v dané lokalitě společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , která inženýrské sítě vybudovala, zkolaudovala a následně převedla vodovodní a kanalizační řad do vlastnictví města. Sama žalovaná podle svého vyjádření pouze uzavřela smlouvu o finančním příspěvku na vybudování inženýrských sítí a sjednanou částku uhradila; do technického provedení stavby, výběru materiálu ani způsobu realizace nezasahovala. Z toho dovozovala, že případné nároky měli žalobci uplatnit vůči zhotoviteli nebo vlastníkovi přípojky, nikoliv vůči ní.11. Další obranu žalovaná založila na tom, že žalobcům nesvědčí právo z vadného plnění, neboť se ho v kupní smlouvě výslovně a písemně vzdali. Odkazovala na čl. V bod 6 kupní smlouvy a na § 1916 odst. 2 občanského zákoníku. Toto ujednání považovala za jasné, určité a platné. Argumentaci žalobců neplatností pro rozpor s dobrými mravy či se spotřebitelskou ochranou odmítla s tím, že na smlouvy o převodu nemovitých věcí se ochrana spotřebitele nevztahuje. Současně zdůraznila, že nárok podle § 1924 občanského zákoníku má akcesorickou povahu a může obstát jen tehdy, existuje-li samotné právo z vadného plnění; jestliže se žalobci těchto práv platně vzdali, nemohou se podle ní úspěšně domáhat ani náhrady nákladů, které vynaložili na reklamaci.12. Žalovaná dále namítala, že žalobci zaměňují vadu věci s následným poškozením, které si způsobili sami. Tvrdila, že stav kanalizačního potrubí, označovaný žalobci za vadu, byl ve skutečnosti důsledkem mechanického zásahu při jejich vlastních výkopových pracích. Podle žalované žalobci v dubnu 2025 při práci bagrem poškodili kanalizační potrubí v ochranném pásmu inženýrských sítí, přestože měli postupovat se zvýšenou opatrností a výkop provádět ručně. Uváděla rovněž, že již dříve byli upozorněni na poškození označení konce vodovodní a kanalizační přípojky a byla jim nabídnuta možnost nového vytyčení podle geodetického zaměření, což neakceptovali. Další výhrady směřovala k tomu, že žalobci samovolně zasypali výkopy, přerušili melioraci a svedli okapové vody na cizí pozemek, čímž sami vytvořili rizikové poměry. Podle žalované tedy případný škodní následek nevznikl vadou materiálu, ale nesprávným zásahem žalobců do přípojky.13. Na to navazovala i její obrana, že oprava provedená dne 30. 7. 2025 nepředstavovala uznání reklamace ani uznání existence vady. Tvrdila, že šlo pouze o odstranění havarijního stavu a o preventivní zásah směřující k zamezení dalších škod. Opravu označila za praktický a vstřícný krok, který nelze vykládat jako uznání právního nároku žalobců.14. Žalovaná současně zpochybňovala samotný právní základ své odpovědnosti. Uváděla, že kanalizační přípojka je samostatnou věcí a podléhá vlastnímu právnímu režimu, odlišnému od právního režimu převáděného pozemku. Kupní smlouva podle jejího názoru upravovala převod pozemku a závazek zajistit napojení, nikoliv závazek žalované být vlastníkem přípojky, jejím zhotovitelem nebo nést odpovědnost za kvalitu materiálu použitého třetí osobou. Smluvní závazek podle ní spočíval toliko v dosažení samotného připojení, nikoliv v odpovědnosti za konkrétní technologické řešení stavby, které provedl jiný subjekt. V této souvislosti poukazovala i na to, že v řetězci možných odpovědných subjektů přicházejí v úvahu projektant, zhotovitel, vlastník stavby či dodavatel materiálu, nikoliv bez dalšího žalovaná.15. Žalovaná dále tvrdila, že žalobci neunesli povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně vzniku škody, její příčiny a vztahu mezi tvrzenou vadou a uplatněným nárokem. Namítala, že v řízení nebylo prokázáno, kde přesně k poškození mělo dojít, na jakém úseku přípojky, na jakém pozemku a na čí věci. Samotná existence opravy podle ní odpovědnost žalované neprokazuje. Podle jejího názoru nebylo postaveno najisto, že ke vzniku škodního stavu vedla právě tvrzená vada materiálu, a nikoliv mechanický zásah žalobců. I kdyby určitá technická nedokonalost potrubí existovala, neměnilo by to podle žalované nic na tom, že za mechanické poškození přípojky odpovídá ten, kdo jej způsobil; nejvýše by přicházelo v úvahu spoluzavinění nebo následný regres mezi více subjekty.16. Konečně žalovaná rozporovala i účelnost žalobci požadovaných nákladů. U znaleckého posudku namítala, že byl pořízen jednostranně, aniž by jí byla před zásahem umožněna vlastní prohlídka, čímž měla být přerušena důkazní stopa. Posudek podle ní neřešil vadu plnění žalované, ale stav poškození vzniklý jednáním žalobců. Náklady právního zastoupení ve výši 9 000 Kč podle ní rovněž nemohou být považovány za účelně vynaložené, protože směřovaly k prosazení neexistujícího nároku. Z týchž důvodů popírala i nárok na úrok z prodlení s tím, že jí nevznikla žádná splatná povinnost předmětnou částku žalobcům hradit.17. Také při jednání a v závěrečné řeči žalovaná setrvala na stanovisku, že žaloba není důvodná, neboť žalobci uplatňují nárok vůči nesprávnému subjektu, práva z vadného plnění se platně vzdali, existence odpovědnosti žalované za technické provedení přípo