10 C 64/2026-85 – Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 588 272,25 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 21 598,69 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 14 837,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 187,39 Kč, úroku z úvěru ve výši 8,99 % ročně z částky 588 272,25 Kč od 11. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z téže částky od 11. 10. 2025 do zaplacení. Uvedla, že její právní předchůdkyně, , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 111 měsíčních splátkách po 10 693 Kč. V důsledku prodlení žalovaného byl úvěr dne 4. 5. 2025 zesplatněn. Pohledávka byla postoupena žalobkyni s účinností od 1. 7. 2025.2. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, přehledem úvěru a výpisem z úvěrového účtu, sazebníkem, výzvou před zesplatněním, rozhodnutím o okamžité splatnosti, smlouvou o postoupení pohledávek a jejími přílohami, oznámením o postoupení, předžalobní výzvou, doklady o jejich odeslání, listinou o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, výpisem z jeho běžného účtu a výstupem z úvěrového registru.3. Z provedených důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 800 000 Kč. Částka 794 967 Kč byla určena k vypořádání dosavadních úvěrových závazků žalovaného, zejména úvěru vedeného na účtu č. , č. účtu, . Zbývající část úvěru byla žalovanému vyplacena na jeho běžný účet..4. Žalovaný měl úvěr splácet 111 pravidelnými měsíčními splátkami po 10 693 Kč, splatnými vždy k 16. dni kalendářního měsíce, poprvé dne 16. 7. 2021. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 471 174,47 Kč. Tato částka zahrnuje rovněž platbu 8 000 Kč ze dne 26. 9. 2025 a platbu 10 000 Kč ze dne 10. 10. 2025.5. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je smlouvou o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný smlouvu uzavřel jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru.6. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy spotřebitel poskytuje poskytovateli úplné a pravdivé informace. Poskytovatel je povinen tyto informace pro účely posouzení úvěruschopnosti ověřit způsobem přiměřeným konkrétní situaci, popřípadě s využitím nezávisle ověřitelných údajů.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, pokud výsledek posouzení vylučuje důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona se úvěruschopnost posuzuje zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.8. Banka při posouzení úvěruschopnosti vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 23 004 Kč, který ověřila z příchozích plateb na jeho běžný účet. Dále ověřila údaje v insolvenčním rejstříku, své interní evidenci a úvěrovém registru. Zjistila existující úvěr se splátkou 10 163 Kč, který měl být novým úvěrem konsolidován. Splátka nového úvěru byla stanovena na 10 693 Kč.9. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a splátky dalších závazků ve výši 0 Kč. Banka nezjistila a neověřila konkrétní náklady žalovaného na bydlení, domácnost, případné vyživovací povinnosti ani jiné pravidelné výdaje. Tyto výdaje nahradila částkou 6 380 Kč, určenou podle interního ekonomického modelu zohledňujícího statistická data, normativní náklady na bydlení a obecné údaje o životních nákladech.10. Soud nepřehlédl, že banka ověřila příjem žalovaného, jeho evidované úvěrové závazky, splátkovou morálku a existenci insolvenčního řízení. Takové kroky však samy o sobě nebyly postačující. Úvěr byl poskytnut v rozsahu 800 000 Kč, se splatností více než devět let a s měsíční splátkou 10 693 Kč. Šlo proto o závazek značné výše a dlouhého trvání, vyžadující individualizované zjištění reálných pravidelných výdajů žalovaného.11. Při úvěru ve výši 800 000 Kč, sjednaném na 111 měsíců, se splátkou 10 693 Kč měsíčně, byla povinnost banky zjistit a vyhodnotit konkrétní výdaje žalovaného zvlášť významná. Banka sice doložila ověření příjmu žalovaného a údajů o evidovaných úvěrových závazcích, avšak žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč a banka nezjistila jeho skutečné náklady na bydlení, domácnost ani další pravidelné výdaje.12. Banka nahradila nezjištěné konkrétní výdaje částkou 6 380 Kč stanovenou interním ekonomickým modelem. Z předloženého posouzení však nevyplývá, jaké konkrétní osobní a majetkové poměry žalovaného byly pro stanovení této částky zohledněny ani že by údaje o nákladech žalovaného byly individuálně ověřeny. Interní model založený na statistických a normativních údajích nemůže sám o sobě nahradit zjištění skutečných pravidelných výdajů konkrétního spotřebitele.13. Soud proto uzavřel, že banka při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nezískala dostatečné a spolehlivé informace o výdajové stránce jeho rozpočtu. Za této situace nemohla důvodně učinit závěr, že žalovanému po úhradě splátky 10 693 Kč zůstane dostatek prostředků k úhradě jeho skutečných životních nákladů a dalších pravidelných závazků po celou dobu splatnosti úvěru.14. S ohledem na výši úvěru, dlouhou dobu splatnosti, výši měsíční splátky a nedostatečně zjištěné osobní a finanční poměry žalovaného soud shledal, že již ke dni uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru ze dne 30. 6. 2021 je neplatná.16. Důsledkem neplatnosti smlouvy není zánik povinnosti žalovaného vrátit skutečně poskytnutou jistinu. Žalovanému však nevznikla povinnost hradit sjednaný úrok z úvěru, poplatky, smluvní pokuty, náklady správy úvěru v prodlení ani kapitalizované smluvní úroky. Všechny platby žalovaného je proto nutno započíst na poskytnutou jistinu.17. Žalovanému byla poskytnuta jistina 800 000 Kč. Žalovaný uhradil celkem 471 174,47 Kč. Žalobkyni proto náleží dosud neuhrazená jistina ve výši 328 825,53 Kč.18. Žalobkyně předžalobní výzvou vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 4. 9. 2025. Soud má za to, že s ohledem na dobu, která uplynula od poskytnutí úvěru, výzvu k plnění a okolnost, že žalovaný i po postoupení pohledávky na úvěr částečně plnil, byla lhůta do 4. 9. 2025 dobou přiměřenou k vrácení dosud neuhrazené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 328 825,53 Kč dne 5. 9. 2025.19. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníku, který je v prodlení s peněžitým dluhem, požadovat úrok z prodlení. Výše úroku se určí podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jako repo sazba České národní banky platná pro první den kalendářního pololetí, v němž prodlení nastalo, zvýšená o osm procentních bodů. Pro druhé pololetí roku 2025 činí zákonný úrok z prodlení 11,50 % ročně.20. Žalobkyni tak náleží zákonný úrok z prodlení z částky 328 825,53 Kč od 5. 9. 2025 do zaplacení. Za období od 5. 9. 2025 do 10. 10. 2025, tedy za 36 dní, činí zákonný úrok z prodlení při sazbě 11,50 % ročně částku 3 729,69 Kč. Soud tento úrok přiznal jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Od 11. 10. 2025 pak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 328 825,53 Kč do zaplacení.21. Žalobkyni nenáleží úrok z úvěru ve výši 8,99 % ročně ani kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 14.837,38 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 187,39 Kč, neboť tyto nároky mají právní základ v neplatné smlouvě. Soud žalobu zamítl rovněž co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 17 869 Kč, neboť náleží pouze úrok z přiznané nesplacené jistiny. Dále soud zamítl žalobu v rozsahu úroku z prodlení uplatněného z částky přesahující 328 825,53 Kč a v rozsahu sazby přesahující 11,50 % ročně.22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch. Pro stanovení poměru úspěchu soud zohlednil jak jistinu a kapitalizované příslušenství, tak úroky narostlé do dne vyhlášení rozsudku, tj. do 16. 6. 2026.23. Žalobkyně uplatnila jistinu ve výši 588 272,25 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 21 598,69 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 14 837,38 Kč a další kapitalizovaný úrok ve výši 187,39 Kč, celkem 624 895,71 Kč. Dále požadovala úrok z úvěru ve výši 8,99 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně, obojí z částky 588 272,25 Kč od 11. 10. 2025 do 16. 6. 2026, tedy za 249 dní.24. Úrok z úvěru ve výši 8,99 % ročně za uvedené období č