12 C 31/2026-63 – Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 24. 11. 2025 domáhala po žalované zaplacení 54 095,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne 27. 5. 2021 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále také „Smlouva“), na základě níž žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s následným navýšením na 50 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 600 Kč, po navýšení 1 500 Kč, dále platit úrok 16,90 % ročně a poplatky podle ceníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, zesplatnila žalobkyně celý úvěr ke dni 29. 1. 2025. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dlužné jistiny 49 999,70 Kč, poplatků ve výši 4 096 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 7 342,50 Kč za období od 2. 7. 2024 do 15. 9. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 3 823,45 Kč za období od 7. 2. 2025 do 15. 9. 2025, smluvního úroku 12 % p. a. a zákonného úroku z prodlení, obojí počítáno z dlužné jistiny od 16. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že splnila svoji zákonnou povinnost týkající se posuzování úvěruschopnosti žalované. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 5. 5. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, který byl dne 20. 7. 2021 navýšen na 50 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 16,90 %, RPSN 18,10 %, přičemž žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách nejprve ve výši 600 Kč, po navýšení 1 500 Kč (zjištěno ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 27. 5. 2021, z Dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 20. 7. 2021, z Všeobecných obchodních podmínek a Ceníku pro soukromou klientelu). Žalovaná čerpala revolvingový úvěr s konečným stavem ke dni 30. 9. 2025 ve výši – 49 999,70 Kč (zjištěno z přehledu čerpání úvěru zpracovaného žalobkyní). Žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky, přesto byla v prodlení s úhradou svých závazků ze Smlouvy, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 29. 1. 2025, o čemž žalovanou písemně informovala a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky 65 361,65 Kč (zjištěno z Poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 21. 1. 2023 a 28. 12. 2024, z Oznámení o právním zastoupení a Výzvy k úhradě dluhu ze dne 18. 9. 2025 a z poštovního podacího archu České pošty, s.p. ze dne 4. 2. 2025 a 18. 9. 2025). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její příjem činí 19 000 Kč, její výdaje 0 Kč a splátky 0 Kč, v žádosti o navýšení úvěru uvedla, že její příjem činí 17 125 Kč, její výdaje 0 Kč a splátky 0 Kč, žalobkyně zjistila, že žalovaná měla v době žádosti kontokorentní úvěr s limitem 29 000 Kč s orientační splátkou 870 Kč a spotřební úvěr se splátkou 938 Kč, v době žádosti o navýšení úvěru měla navíc revolvingový úvěr s limitem 35 000 Kč s orientační splátkou 1 050 Kč. Pokud jde o výdaje žalované, žalobkyně stanovila její životní výdaje včetně bydlení nejprve na 6 140 Kč, při žádosti o navýšení úvěru na 6 028 Kč (vše zjištěno z dokumentu označeného jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 27. 5. 2021 a 20. 7. 2021). Žalovaná měla na svém bankovním účtu zůstatky v záporných číslech (zjištěno z výpisů z účtu žalované č. , č. účtu, za období 1/2021 až 6/2021).5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, dokazování přitom bylo provedeno v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí věci.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření Smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 49 999,70 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením Smlouvy dne 27. 5. 2021 a jejího dodatku ze dne 20. 7. 2021. Žalobkyně tvrdila, že došlo ke splnění povinnosti poskytovatele s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele, úvěr splácet, když vyšla z tvrzení žalované ohledně jejího příjmu ve výši 19 000 Kč, resp. 17 125 Kč měsíčně, přičemž celkové životní náklady žalované (včetně bydlení) žalobkyně stanovila na 6 140 Kč, resp. 6 028 Kč. Z výpisů z účtu žalované sice vyplynulo, že má příjmy v jí deklarované výši, nicméně také z nich bylo zřejmé, že finanční situace žalované není stabilní a že její příjmy nepostačují k pokrytí jejích výdajů, neboť její zůstatky na účtu se pohybovaly v záporných číslech. Rovněž bylo zřejmé, že žalovaná ve svých žádostech uvádí nepravdivé údaje, když uvedla výši jejích životních nákladů částkou 0 Kč a stejně tak splátek jiných úvěrů. Žalobkyně celkové životní náklady žalované stanovila výpočtem, ale žádným způsobem se nezabývala reálnými výdaji na bydlení a dalšími životními potřebami žalované. Navíc soud konstatuje, že žalobkyní stanovené měsíční životní náklady žalované považuje za podhodnocené a nereálné, nijak nereflektující skutečnou finanční situaci žalované. Žalobkyně tedy neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Vzhledem k tomu, že došlo ke dni 20. 7. 2021 k navýšení úvěrového rámce na 50 000 Kč, byla žalobkyně povinna opětovně posoudit úvěruschopnost žalované, avšak ani v tomto případě svoji povinnost řádně nesplnila. Povinnost žalobkyně opětovně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného při navýšení úvěrového rámce lze dovodit per analogiam mimo jiné z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1063/2023 ze dne 2. 5. 2023, podle kterého uzavření dohody o uznání dluhu se splátkovým kalendářem s nově stanovenou splatností již existujícího dluhu a jeho navýšením o nikoli jen nepatrnou smluvní pokutu za porušení povinnosti splatit úvěr v nově stanoveném termínu splatnosti, o němž účastníci v době uznání měli důvod předpokládat, že k němu dojde, představuje změnu smlouvy o úvěr, tj. opět žádným způsobem nezkoumala celkovou finanční situaci žalované, tj. zejména nijak nezkoumala ani neověřila její výdaje, když se spokojila pouze s výpočtem stanovenou paušální částkou, která se navíc oproti původní již podhodnocené odhadované částce měsíčních výdajů žalované ještě snížila. K shora uvedenému soud dodává, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru má být taková obezřetnost, kdy poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespolé