Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 23. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také „Smlouva“) uzavřené dne 30. 7. 2023 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 45 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit půjčené peněžní prostředky ve 21 měsíčních splátkách po 4 886 Kč s poslední splátkou dne 30. 4. 2025. Žalovaný na svůj dluh zaplatil částku 5 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným platně postoupila žalobkyni. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 40 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 120 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 320 Kč, úroků ve výši 12 % ročně a zákonných úroků z prodlení 12 % ročně, obojí z dlužné jistiny 40 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud projednal věc při jednání dne 6. 8. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 30. 7. 2023 dohodu, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit ve 21měsíčních splátkách, výše splátky činila 4 886 Kč, poslední splátka měla být ve výši 4 874 Kč, přičemž celkem se tak žalovaný zavázal vrátit 102 594 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 5 000 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a z Tabulky umoření ze dne 23. 10. 2025). Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena a byl vyzván k zaplacení dlužné částky (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, ze seznamu pohledávek, z Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a z podacího lístku ze dne 21. 11. 2025). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 1. 2026 a z podacího lístku z téhož dne). Žalovaný deklaroval svůj čistý měsíční příjem v době uvaření Smlouvy ve výši 33 415 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši , částka, , jeho odhadované měsíční výdaje činily 2 000 Kč, měsíční splátky úvěrů 1 000 Kč (zjištěno ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 7. 2023).5. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena s odbornou péčí, zejména byly vyhodnoceny informace získané od žalovaného před uzavřením Smlouvy, příjmy žalovaného byly ověřeny výplatními páskami za období květen a červen 2023, dále bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na výši příjmu žalovaného a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření Smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že Smlouva nebyla uzavřena platně. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o jeho příjmových, majetkových a výdajových poměrech a spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, neexistují-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet. Účelem této právní úpravy je ochrana spotřebitele před neodpovědným úvěrováním a před vznikem nepřiměřeného zadlužení. Posouzení úvěruschopnosti proto nesmí být pouze formální, ale musí představovat skutečné a řádné vyhodnocení ekonomické situace spotřebitele. Povinnost tvrdit a prokázat, že úvěruschopnost spotřebitele byla před uzavřením smlouvy posouzena řádně, tíží žalobkyni jako profesionálního poskytovatele spotřebitelského úvěru, která z této skutečnosti dovozuje platnost smlouvy a vznik uplatněných smluvních nároků. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že získala některé údaje o příjmech žalovaného, z provedených důkazů však nevyplývá, že by jeho finanční situaci posoudila způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem ověřovala úplnost a správnost údajů použitých při hodnocení úvěruschopnosti, z jakých konkrétních podkladů při svém závěru vycházela ani jakým způsobem zohlednila skutečné životní náklady žalovaného. Podle tvrzení žalobkyně její právní předchůdkyně získala údaje o čistém příjmu žalovaného za měsíce květen a červen 2023 ve výši , částka, měsíčně, výplatní pásky však nedoložila. Ze zákaznické karty vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována pro spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, nicméně žalovaný čerpal úvěr ve výši 45 000 Kč. Ze zákaznické karty navíc není zřejmé, co činí další tvrzený příjem domácnosti žalovaného ve výši , částka, měsíčně. Za zvláště významné soud považuje, že žalobkyně počítala s odhadovanou výší měsíčních výdajů žalovaného ve výši pouhých 2 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, z jakých podkladů k těmto závěrům dospěla, přičemž soud takto nízké celkové měsíční výdaje považuje za podhodnocené a zcela nereálné. Žalobkyně výdaje žalovaného žádným způsobem nezkoumala a bez dalšího dospěla k závěru, že žalovaný je schopen splácet měsíční splátku ze Smlouvy. Žalobkyně proto neunesla důkazní břemeno ohledně splnění své zákonné povinnosti odborně posoudit úvěruschopnost žalovaného a nemohla bez důvodných pochybností dospět k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Za této situace nastupuje následek předvídaný v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.13. Důsledkem neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je, že žalobkyni nevznikl nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty ani jiná plnění odvozená od neplatné Smlouvy a žalovaný je povinen vrátit pouze peněžní prostředky, které mu byly skutečně poskytnuty. Z provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla celkem 45 000 Kč, zatímco žalovaný zaplatil na svůj dluh 5 000 Kč. Nesplacená část poskytnuté jistiny proto činí 40 000 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Současně soud nepřiznal žalobkyní požadované zákonné úroky z prodlení ani smluvní úroky. Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném pod č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, právní úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá nejen povinnost spotřebitele vrátit pouze poskytnutou jistinu, ale současně stanoví zvláštní režim její splatnosti. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Není-li taková doba mezi účastníky dohodnuta, přísluší její určení soudu. Splatnost nároku na vrácení jistiny tak nevyplývá z neplatné smlouvy ani z jednostranné výzvy věřitele k plnění. Dokud není nová doba plnění mezi účastníky sjednána nebo určena soudem, nemůže být spotřebitel s vrácením jistiny v prodlení a věřiteli proto nevzniká právo na úrok z prodlení. Jelikož mezi účastníky řízení nebyla uzavřena dohoda o době vrácení poskytnutých peněžních prostředků, určil splatnost nároku teprve soud tímto rozsudkem. Z tohoto důvodu žalovaný nemohl být před určením doby plnění soudem v prodlení s vrácením nesplacené části jistiny a žalobkyni proto za toto období nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Žaloba byla proto v části požadovaného zákonných úroků z prodlení a smluvních úroků zamítnuta.14. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Při jejím stanovení zohlednil výši částky, kterou je žalovaný povinen vrátit, dobu, po kterou s poskytnutými peněžními prostředky disponoval, a také skutečnost, že žalobkyni uhradil pouze malou část poskytnuté jistiny. Ve zbývajícím rozsahu (počítaje v to smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení) soud návrh pro nedůvodnost zamítl.15. Pouze nad rámec rozhodovacích důvodů soud dodává, že ujednání o ceně úvěru by i samostatně vzbuzovalo závažné pochybnosti z hlediska souladu s dobrými mravy. Ve Smlouvě byla sjednána roční úroková sazba 86 % a RPSN činila 135,01 %. Takto sjednaná odměna za poskytnutí spotřebitelského úvěru se vzhledem k výši poskytnuté jistiny, povaze úvěrového vztahu a postavení spotřebitele jeví jako zjevně nepřiměřená. I z tohoto důvodu by žalobkyni nemohl být přiznán nárok na sjednané úroky, poplatky a smluvní sankce v žalovaném rozsahu.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (po odečtení úspěchu od neúspěchu a při zohlednění příslušenství kapitalizovaného k datu rozhodování soudu, přičemž žalobkyně požadovala 54 014,80 Kč, soudem bylo přiznáno 40 000 Kč) a přiznal částečně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 48,11 % z celkových nákladů 4 904 Kč, to je 2 359 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 2 100 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů (z částky 2 400 Kč), tj. 504 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, tj. celkem 4 904 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).