Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 6. 3. 2026 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 59 555,96 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 24. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také „Smlouva“), na jejímž základě jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr 45 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 24. 10. 2025. Žalovaná částka představuje jistinu 45 000 Kč a smluvní úrok 14 555,96 Kč. Žalobkyně požadovala také zákonný úrok z prodlení z částky 59 555,96 Kč od 25. 10. 2025 do zaplacení. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud projednal věc při jednání dne 30. 6. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 24. 5. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla peněžní prostředky 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit ve 12-ti měsíčních splátkách, výše splátky činila 6 390,20 Kč s roční úrokovou sazbou 112 %, přičemž celkem se tak zavázala vrátit 76 682,40 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem 6 390,20 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z výpisu z účtu , právnická osoba, . o odchozí platbě 45 000 Kč na účet č. , č. účtu, , z Potvrzení o finančních transakcích, z výpisu z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, z května 2025). Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou na žalobkyni, tato skutečnost byla žalované písemně oznámena a byla vyzvána k zaplacení dlužné částky (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2025, z Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 18. 12. 2025 a z dokumentu „Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“ ze dne 22. 12. 2025). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z upomínky ze dne 24. 8. 2025, z opakované výzvě k úhradě ze dne 23. 9. 2025, z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 24. 10. 2025 a z podacího lístku ze dne 24. 10. 2025).5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že Smlouva nebyla uzavřena platně. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o jeho příjmových, majetkových a výdajových poměrech a spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, neexistují-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet. Účelem této právní úpravy je ochrana spotřebitele před neodpovědným úvěrováním a před vznikem nepřiměřeného zadlužení. Posouzení úvěruschopnosti proto nesmí být pouze formální, ale musí představovat skutečné a řádné vyhodnocení ekonomické situace spotřebitele. Povinnost tvrdit a prokázat, že úvěruschopnost spotřebitele byla před uzavřením smlouvy posouzena řádně, tíží žalobkyni jako profesionálního poskytovatele spotřebitelského úvěru, která z této skutečnosti dovozuje platnost smlouvy a vznik uplatněných smluvních nároků. V projednávané věci žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by jakýmkoli způsobem před uzavřením Smlouvy posuzovala schopnost žalované poskytnutý úvěr řádně splácet. Za této situace nastupuje následek předvídaný v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.12. Důsledkem neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je, že žalobkyni nevznikl nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty ani jiná plnění odvozená od neplatné smlouvy a žalovaná je povinna vrátit pouze peněžní prostředky, které jí byly skutečně poskytnuty. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla celkem 45 000 Kč, zatímco žalovaná uhradila pouze 6 390,20 Kč. Nesplacená část poskytnuté jistiny proto činí 38 609,80 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Současně soud nepřiznal žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení. Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, právní úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá nejen povinnost spotřebitele vrátit pouze poskytnutou jistinu, ale současně stanoví zvláštní režim její splatnosti. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Není-li taková doba mezi účastníky dohodnuta, přísluší její určení soudu. Splatnost nároku na vrácení jistiny tak nevyplývá z neplatné smlouvy ani z jednostranné výzvy věřitele k plnění. Dokud není nová doba plnění mezi účastníky sjednána nebo určena soudem, nemůže být spotřebitel s vrácením jistiny v prodlení a věřiteli proto nevzniká právo na úrok z prodlení. Jelikož mezi účastníky řízení nebyla uzavřena dohoda o době vrácení poskytnutých peněžních prostředků, určil splatnost nároku teprve soud tímto rozsudkem. Z tohoto důvodu žalovaná nemohla být před určením doby plnění soudem v prodlení s vrácením nesplacené části jistiny a žalobkyni proto za toto období nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Žaloba byla proto v části požadovaného zákonného úroku z prodlení zamítnuta.13. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Při jejím stanovení zohlednil výši částky, kterou je žalovaná povinna vrátit, dobu, po kterou s poskytnutými peněžními prostředky disponovala, a také skutečnost, že žalobkyni uhradila pouze malou část poskytnuté jistiny. Ve zbývajícím rozsahu (včetně zákonného úroku z prodlení) soud návrh pro nedůvodnost zamítl.14. Pouze nad rámec rozhodovacích důvodů soud dodává, že ujednání o ceně úvěru by i samostatně vzbuzovalo závažné pochybnosti z hlediska souladu s dobrými mravy. Ve smlouvě byla sjednána roční úroková sazba 112 % a RPSN činila 191,80 %. Takto sjednaná odměna za poskytnutí spotřebitelského úvěru se vzhledem k výši poskytnuté jistiny, povaze úvěrového vztahu a postavení spotřebitele jeví jako zjevně nepřiměřená.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 39 609,80 Kč z celkově uplatněné jistiny a smluvních plnění ve výši 64 228,25 Kč (tj. z žalované částky s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 30. 6. 2026), tedy přibližně v rozsahu 60,11 %, zatímco žalovaná byla úspěšná v rozsahu 39,89 %, tj. žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20,23 % z celkových nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Náklady řízení sestávají ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 3 500 Kč, tj. 7 000 Kč (podle § 6 odst. 1, §7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), ze dvou náhrad hotových výdajů po 450 Kč, tj. 900 Kč (podle § 13 odst. 4 AT), ze zaplaceného soudního poplatku 2 383 Kč a dále z náhrady nákladů řízení ve výši 450 Kč za úkon nezastoupeného účastníka (předžalobní výzva), a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. , spisová značka, , ze kterého vyplývá, že ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. coby podzákonného předpisu je neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a je proto nutné takto vzniklou mezeru v právu vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem. Celková částka nákladů řízení činí 10 733 Kč, žalobkyni byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20,23 % z celkových nákladů řízení, tj. 2 171,30 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).