13 C 179/2025-98 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 142 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 236 Kč včetně úroku ve výši 62,08 % ročně. Žalovaný neplnil řádně podmínky uzavřené smlouvy, dostal se do prodlení a žalobkyně proto poskytnutý úvěr zesplatnila. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkovou částku 39 199 Kč. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 38 637 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě zákona úroku z prodlení, smluvní pokuty ve výši 22 505 Kč a úroku ve výši 62,08 % ročně z částky 48 287,57 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 163 526 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného přezkoumala řádně na základě dokladů a informací od žalovaného a rovněž i z databází a registrů. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval.2. Jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, když žalobkyně byla řádně omluvena právní zástupkyní a žalovaný, který měl vykázáno doručení řádně a včas, se bez jakékoli omluvy nedostavil.3. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní a k žalobě se nijak nevyjádřil.4. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku 155 328 Kč. Úvěr měl žalovaný uhradit prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 3 236 Kč, kdy zároveň byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 62,08 % ročně. V případě porušení smluvních povinností se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka ve výši 50 000 Kč zaslána na bankovní účet žalovaného. Dle karty klienta žalovaný na poskytnutý úvěr splatil celkovou částku 39 199 Kč. Dle výzvy k zaplacení ze dne 16. 2. 2023, 23. 3. 2023, 17. 5. 2023, 16. 6. 2023 a 16. 11. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dle hodnocení klienta žalovaný uvedl pravidelný čistý měsíční příjem 21 000 Kč, výdaje v částce 4 620 Kč jako životní minimum a náklady na bydlení ve výši 8 000 Kč měsíčně. Dle výpisu z účtu žalovaného za období květen 2022 až srpen 2022 žalovaný obdržel mzdu ve výši cca 21 000 Kč měsíčně. Dle předžalobní výzvy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky včetně příslušenství nejpozději do 15 dnů ode dne odeslání (poznámka soudu, tj. nejpozději do dne 23. 10. 2025). Dle aktuálního výpisu z ISAS byla proti žalovanému vedena u zdejšího soudu exekuce již v roce 2021, další exekuce v roce 2022, další v roce 2024.5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti).7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1723 odst. 2 občanského zákoníku ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.14. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kde má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužníkem poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Podle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.21. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru, na základě, které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 236 Kč spolu s úrokem ve výši 62,08 % ročně. Soud má rovněž za prokázané, že úvěr ve výši 50 000 Kč byl žalovanému řádně vyplacen a žalovaný na tento úvěr uhradil celkovou částku ve výši 39 199 Kč. Soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to stran povinnosti žalobkyně splnit před uzavřením smlouvy její zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (tedy jeho schopnost úvěr řádně splácet). V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr i přesto, že nepřezkoumala řádně příjmy a výdaje žalovaného, respektive vycházela pouze z měsíčního příjmu žalovaného, který žalovaný doložil, avšak výdaje žalovaného posuzovala výlučně formálně. Žalovaný sice byl v rozhodném období řádně zaměstnán, avšak jeho příjem ve výši cca minimální mzdy byl pro něho evidentně nedostačující, kdy svou finanční situaci vylepšoval bráním si úvěrů. Žalobkyně vůbec nepřezkoumala reálnost výdajů žalovaného, kdy vycházela pouze z částky 4 620 Kč jakožto životního minima jednotlivce a