21 C 12/2026-25 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 20. 10. 2025 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 34 180 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 28 000 Kč za období od 9. 8. 2024 do zaplacení v zákonné výši.2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě dne 5. 4. 2024 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle odst. 2.1.7. smlouvy o úvěru splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 5. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy o úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 8. 8. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 5. 8. 2024 a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne 9. 8. 2024. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI smlouvy o úvěru. Částka 28 000 Kč se skládá z nesplacené části jistiny ve výši 200 00 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč.3. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla v odst. 4.2. písm. c) smlouvy o úvěru sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 8. 8. 2024. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od 9. 8. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 14. 6. 2025. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 6 180 Kč.4. Žalobkyně dále sdělila, že k ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaná byla dále žalobkyní lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru.5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.6. Z provedeného dokazování se podává:i. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované dne 5. 4. 2024 poskytla 20 000 Kč. Žalovaná tyto finanční prostředky přijala téhož dne (smlouva o úvěru, výpis z účtu a potvrzení o provedené platbě). Žalovaná se zavázala, že splatí úvěr tak, že smluvní úrok podle čl. 2.1.6 bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy o úvěru (viz odst. 5. 1. smlouvy o úvěru).ii. Podle odst. 4.2. smlouvy o úvěru v případě prodlení úvěrovaného s plněním, tj. s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku, je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu také a) účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením úvěrovaného; b) zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem; a c) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Ve smlouvě o úvěru se žalovaná zavázala hradit úrok ve výši ve výši 40 % p. m. (odst. 2. 1. 6. smlouvy o úvěru). Podle odst. 6.2. smlouvy o úvěru v případě prodlení úvěrovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatný celý dluh (tj. nesplacená jistina, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení podle čl. 4.2.).iii. Při uzavření smlouvy o úvěru měla žalobkyně k dispozici výplatní pásky žalované za měsíce prosinec 2023, červen 2023, únor 2024 podle které její čistá měsíční mzda v prosinci činila 21 338 Kč, v červnu 2023 27 326 Kč a únoru 2024 činila 19 017 Kč (prokázáno výplatními páskami).iv. Žalobkyně výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025 měla žalovanou vyzvat, aby svůj dluh uhradila do tří dnů. Tato výzva byla žalované odeslána dne 14. 6. 2025 (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025 a podacím lístkem ze dne 14. 6. 2025).v. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.7. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 4. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.14. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované 20 000 Kč. Žalobkyně proto byla povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit.15. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvo