21 C 26/2026-59 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 31. 1. 2026 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 12 576 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 10 423 Kč za období od 4. 9. 2025 do 2. 12. 2025, a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % z částky 10 423 Kč za období od 3. 12. 2025 do zaplacení.2. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným soby podnikatelem uzavřela dne 20. 8. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „smlouva o úvěru“), kdy oprávnění žalovaného k podnikatelské činnosti si žalobkyně ověřila výpisem ze živnostenského rejstříku. Smlouvu o úvěru žalobkyně se žalovaným uzavřeli dálkovou formou, přičemž k ověření totožnosti žalovaného byla žalobkyni žalovaným při úvodní registraci na internetových stránkách žalobkyně předložena fotokopie jeho dokladu totožnosti. Žalovaný dále zaslal žalobkyni z účtu č. , č. účtu, , na který byl úvěr poukázán, ověřovací poplatek, kdy taková úhrada je zcela standardním úkonem v procesu verifikace identity jednající osoby, který je používán i jinými institucemi, aniž by bylo požadováno fyzické ověření identity např. na pobočce instituce. Smlouva o úvěru byla uzavřena tak, že žalovaný si na internetových stránkách žalobkyně založil klientskou sekci s jedinečnými přihlašovacími údaji a podal žádost o úvěr s uvedením jeho podstatných náležitostí (výše úvěru, poplatek, splatnost). Po schválení žalobkyní byl vygenerován návrh smlouvy a žalovanému byl na ověřené mobilní číslo zaslán jedinečný SMS kód. Zadáním tohoto kódu v aplikaci žalovaný smlouvu odsouhlasil a uzavřel. SMS kód nahrazuje jeho fyzický podpis. Tím byla smlouva mezi stranami uzavřena. Žalobkyně následně zaslala smluvní dokumentaci v PDF na ověřený e‑mail, kde je uveden čas připojení a samotný SMS kód. Takto podepsaná smlouva je považována za rovnocennou písemné smlouvě. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč na učet žalovaného č. , č. účtu, , sjednaný ve smlouvě o úvěru, a to dne 20. 8. 2025. Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově do data splatnosti úvěru, tedy do 3. 9. 2025 společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy a úrokem. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh neuhradil ničeho.3. Žalovaný ve svém vyjádření k věci uvedl, že žalovaný nárok neuznává, mělo by se dle jeho názoru jednat o bezdůvodné obohacení, neboť smlouva o úvěru je neplatná z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka, tedy žalovaného. Na smlouvu o úvěru je dle jeho názoru nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou, uzavření smlouvy o úvěru v podnikatelském režimu je dle žalovaného účelové obcházení ochrany dlužníka ze strany žalobkyně. Smlouvu o úvěru uzavřel mimo svou podnikatelskou činnost, samotný fakt, že u svého jména ve smlouvě o úvěru uvede dlužník své IČO na tomto nic nemění. Žalovaný nezamýšlel sjednat podnikatelský úvěr, poptával pouze úvěr, kterým by v rámci dluhové spirály uhradil jiné své spotřebitelské úvěry, žalobkyně využila jeho evidence v živnostenském rejstříku, nijak ho nepoučila o následcích podnikatelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru ani nijak nevyplývá, na jaký podnikatelský záměr měl být úvěr čerpán. Žalobkyně se žalovaného nikdy nedotazovala na jeho podnikatelský plán, nepožadovala dodat daňová přiznání či jinak si neověřovala, zda je žalovaný z podnikatelské činnosti úvěr schopen splácet. Peněžní prostředky poskytnuté na základě smlouvy o úvěru žalobkyně zaslala žalovanému na běžný, nikoli podnikatelský, bankovní účet. Žalovaný ani po čerpání úvěru reálně nepodnikal, poskytnuté peněžní prostředky využil k soukromým účelům, a to k úhradě jiného dluhu. V době sjednání úvěru měl žalovaný jen jeden příjem ze zaměstnání. K uzavření smlouvy o úvěru žalovaný doložil pouze doklad totožnosti a IČO, žalobkyně nijak neprověřovala výdaje žalovaného.4. Žalovaný sporoval i samotné uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím dálkové elektronické komunikace, neboť s ohledem na způsob kontraktačního procesu nelze věrohodně prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu vůbec žalovaný se žalobkyní uzavřel, tedy zda vyslovil žalovaný souhlas právě s tímto konkrétním zněním smlouvy. Po zaslání SMS s kódem žalobkyni žalovaným to byla žalobkyně, která kód přiřadil ke konkrétní verzi smlouvy. Zda je takto finální smlouva totožná s verzí smlouvy, která byla žalovanému v rámci aplikace žalobkyně zobrazena předem ke schválení (před podpisem), žalobkyně nedoložila.5. Žalovaný dále napadal i výši RPSN a sankcí smluvených ve smlouvě o úvěru. RPSN úvěru je více než 650násobek průměrného RPSN, požadovaného poskytovateli úvěrů v době uzavření smlouvy o úvěru. Plnění smlouvy o úvěru bylo dále zajišťováno sankcemi, které jsou ve svém souhrnném uplatnění likvidační pro stranu dlužníka a v případě okamžitého zesplatnění úvěru není v silách dlužníka dostát úhradě všech svých závazků. Žalovaný tak považuje RPSN a sankce za odporující dobrým mravům.6. Žalovaný se též vyjádřil k žalobkyní požadovaným úrokům z prodlení, kdy počátek běhu promlčecí doby vydání bezdůvodného obohacení by se měl datovat ode dne, kdy bylo postaveno na jisto, kolik a jak má být hrazeno, protože až od toho dne došlo k prodlení.7. Žalovaný tedy navrhl vypořádání sporu mezi účastníky podle zásad bezdůvodného obohacení, a tedy přiznat žalobkyni částku 7 800 Kč, ve zbytku žalobu zamítnout. Žalovaný také upozornil na tzv. formulářový charakter žaloby a v tomto směru nutnost posuzovat náhradu nákladů řízení na straně žalobkyně. Dále žalovaný navrhl přiznat plnění ve splátkách 100 Kč měsíčně, neboť si ve své tíživé finanční situaci nemůže žalovaný dovolit hradit více.8. Žalobkyně trvala na tom, že smlouva o úvěru byla řádně a platně uzavřena elektronicky prostřednictvím jejích webových stránek. Zdůraznila, že použitý prostý elektronický podpis je podle právních předpisů přípustný a že identita žalovaného byla dostatečně ověřena kombinací předložení občanského průkazu, fotografie, telefonního čísla, e‑mailu a ověřovací platby 1 Kč z jeho bankovního účtu. Ověřovací platba je zcela standardním úkonem v procesu verifikace jednající osoby, který je používán renomovanými finančními institucemi, neboť vychází z předpokladu, že při zakládání účtu byla identita majitele účtu fyzicky ověřena. Žalovaný podle žalobkyně nepředložil žádné důkazy, které by uzavření smlouvy zpochybňovaly.9. Dále žalobkyně odmítla, že by šlo o spotřebitelský úvěr. Uvedla, že úvěry poskytuje výhradně podnikatelům a žalovaný sám ve smlouvě deklaroval, že jedná jako podnikatel. Žalobkyně odmítla, že by žalovaného nabádala, aby si od ní vzal podnikatelský úvěr pouze formálně na základě přiděleného IČO, a právní předpisy nezakládají povinnost lustrace druhé strany – podnikatele, zda skutečně hodlá uzavřít smlouvu za účelem podnikání. Pokud žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, uvedl tím žalobkyni v omyl, a tak nesmí těžit ze svého nepoctivého činu, resp. protiprávního stavu, který sám vyvolal.10. K námitce slabší strany žalobkyně uvedla, že žalovaný neprokázal žádné zneužití postavení či závislosti, což je podmínka pro aplikaci § 433 občanského zákoníku. Pouhá výše úroku nebo poplatků podle ní nestačí.11. Ohledně namítané nepřiměřenosti poplatků a sankcí žalobkyně uvedla, že jejich výše odpovídá běžné praxi u krátkodobých, rizikových úvěrů tohoto typu. Zdůrazňuje, že poplatek 967 Kč za 14 dní i smluvní úrok z prodlení (0,5 % denně, později 0,1 %) jsou přiměřené s ohledem na krátkou splatnost, rizikovost a očekávaný zisk.12. Žalobkyně k nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že taková povinnost není mezi podnikateli zákonem stanovena a judikatura nevyvozuje z jejího nesplnění neplatnost smlouvy.13. Závěrem žalobkyně přiznala, že eviduje částečnou úhradu 200 Kč o žalovaného, kterou započetla na úrok z prodlení, a v tomto rozsahu vzala žalobu zpět, a zároveň připustila možnost smírného řešení při splácení dluhu ve splátkách.14. Žalovaný uvedl, že smlouva o úvěru nebyla opatřena žádným podpisem, a pokud mělo k její akceptaci dojít vložením unikátního identifikačního kódu zaslaného formou SMS, nejedná se o elektronický podpis. Upozorňuje, že žalovaným měla být smlouva o úvěru podepsána 20. 8. 2025 v 10:22 hod., zatímco žalobkyní téhož dne v 11:32 hod., nelze tudíž zajistit jakoukoli změnu dat, neboť až pozdější podpis žalobkyně znemožnil změnu dat ve smlouvě.15. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 20. 8. 2025 byla uzavřena mezi účastníky řízení smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 8 000 Kč, kdy z této částky žalovaný žalobkyni uhradil 200 Kč. Tato smlouva byla uzavřena na dálku skrze webovou aplikaci žalobkyně, kdy žalovaný stvrdil svou totožnost zasláním fotografie se svým občanským průkazem a poskytnutím čísla svého bankovního účtu, ze kterého odeslal potvrzovací platbu 1 Kč, a se zněním smlouvy následně vyslovil souhlas formou SMS kódu (to vše zjištěno z nesporných tvrzení účastníků, fotografie žalovaného, detailu transakce ze dne 20. 8. 2025, výpis z bankovního účtu č. , hodnota, z období