24 C 21/2023-62 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Dne 27.6.2023 podal žalobce u zdejšího soudu žalobu a domáhal se vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 46 135 Kč s příslušenstvím ve formě úroku z prodlení v rozsahu 9% ročně od 31.8.2018 do zaplacení z příslušných částek jak je v žalobě vymezeno a dále úrok ve výši 89,27% ročně z částky 29 627,21 Kč od 31.8.2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31.8.2018 dosáhne částky 111 240 Kč. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 24.8.2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 32 000 Kč, k jehož vyplacení došlo 29.8.2017, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 136,56% ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po 2 575 Kč splatných vždy k 25. dni měsíce od září 2017, to vše dle splátkového kalendáře tvořícího přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Uzavření smlouvy předcházelo posouzení schopnosti žalovaného úvěr hradit. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy, do data zesplatnění úvěru uhradil pouze v době od 1.9.2017 do 11.5.2018 v 9-ti platbách celkovou částku 23 175 Kč (soudem je uváděn součet plateb, v žalobě je rozvedeno v kterých dnech a jaké částky byly zaplaceny). Dle bodu 6.1 úvěrové smlouvy vzniklo tak žalobci v důsledku prodlení žalovaného právo na zaplacení částky 998 Kč sestávající se ze dvou smluvních pokut po 499 Kč, neboť žalovaný se ocitl v prodlení více jak 30 dnů se splátkami č. 10 a č. 11. V důsledku tohoto prodlení žalovaného pak dle bodu 6.2 úvěrové smlouvy vznikl 3 24 C 21/2023 žalobci nárok na zaplacení částky 400 Kč, jedná se o 2 x 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, jednalo se o dlužné splátky č. 10 a č. 11, částka 200 Kč představuje náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného v rámci jeho mzdových, provozních a podobných nákladů. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 úvěrové smlouvy, neboť žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, v tomto případě se jednalo o splátku č. 10 splatnou 25.6.2018. K tomuto zesplatnění došlo k datu 29.8.2018, celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru, která tak činila 36 154,29 Kč, tuto částku byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění. Před zesplatněním byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a byla mu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Dle bodu 6.5 úvěrové smlouvy vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty v rozsahu 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení od 31.8.2018 až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný zaplatil v období od 10.4.2019 do 17.2.2022 ve 26-ti platbách celkem 6 418,45 Kč (soudem je uváděn součet plateb, v žalobě je rozvedeno v kterých dnech a jaké částky byly zaplaceny). Žalovaný tak žalobci dluží částku odpovídající nové jistině úvěru 29 735,84 Kč (k datu zesplatnění nová jistina činila 36 154,29 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině 29 627,21 Kč a úroku ke dni zesplatnění ve výši 6 527,08 Kč), smluvní pokutu 998 Kč, náhradu nákladů 400 Kč, smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, tedy z částky 36 154,29 Kč od 31.8.2018 do 10.4.2019 a z částky 35 968,06 Kč od 11.4.2019 do 10.5.2019 a z částky 35 575,52 Kč od 11.5.2019 do zaplacení, když žalobce v rámci této smluvní pokuty požaduje pouze částku 15 002 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 29 627,21 Kč od 31.8.2018 do zaplacení ve výši nominální roční úrokové sazbě 89,27% ročně, výše úroku je limitována na 120% částky, kterou má žalovaný zaplatit dle úvěrové smlouvy, tedy na částku 111 240 Kč. Z nové úvěrové jistiny, smluvní pokuty 998 Kč a náhrady nákladů 400 Kč je požadován zákonný úrok z prodlení jak je shora uvedeno s přihlédnutím k částečným platbám žalovaného. 2. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil. Soud tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud v průběhu jednání konstatoval listiny předložené soudu žalobcem. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 29.8.2017, vyplývá, že na základě ní byl žalobcem poskytnut žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit včetně sjednaných úroků v úrokové sazbě 136,56% ročně (ve smlouvě uvedeno, že se jedná o pevnou zápůjční úrokovou sazbu) v 36 měsíčních splátkách po 2 575 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byly mezi účastníky dohodnuty podmínky zesplatnění úvěru tak, jak žalobce v žalobě uvádí, byla sjednána pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky o délce 30 dnů smluvní pokuta ve výši 499 Kč ve vztahu ke každé dlužné splátce, byly v tomto směru sjednány i poplatky jako náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v trvání 15 dnů, opět ve vztahu ke každé dlužné splátce ve výši 200 Kč. Další smluvní pokuta v rozsahu 0,1 % denně z tzv. nové jistiny byla sjednána pro případ, že žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru nezaplatí v den jeho zesplatnění. Soud dále konstatoval listiny ve formě prohlášení žalovaného, jeho hodnocení, předsmluvního formuláře, dokladů ohledně jeho příjmů apod., na základě nichž byla posouzena ze strany žalobce úvěruschopnost žalovaného. Dále soud konstatoval, že žalobce dopisem z 30.8.2017 žalovanému oznámil schválení úvěru, přílohou tohoto oznámení byl i splátkový kalendář vztahující se k úvěrové smlouvě, v němž je rozepsáno všech 36 sjednaných úvěrových měsíčních splátek, u každé splátky je uveden den splatnosti, její výše, jaká částka ze splátky bude použita na splátku úroku a jaká na splátku úvěrové jistiny. Výzvou ze dne 26.7.2018 byl žalovaný žalobcem upozorněn na neuhrazené splátky č. 10 (splatnost 25.6.2018) a č. 11 (splatnost 25.7.2018), byl 4 24 C 21/2023 v důsledku této skutečnosti upozorněn na jeho povinnost zaplatit smluvní pokutu 499 Kč ve vztahu ke každé splátce a poplatek jako náhradu za účelně vynaložené náklady 200 Kč ve vztahu ke každé splátce, byl vyzván k okamžité úhradě dlužných splátek, smluvní pokuty a poplatků s upozorněním, že pokud se ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. Další výzvou z 27.8.2018 byl opětovně upozorněn na dlužné splátky, tentokrát i splátky č. 10 a č. 12, opětovně byl vyzván k zaplacení smluvních pokut a poplatků, následně oznámením z 29.8.2018 byl žalovaný vyzván z důvodu prodlení o délce 65 dnů k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, úroků, smluvních pokut a náhrad nákladů v celkové výši 37 552 Kč, a to okamžitě. Dále soud konstatoval doklad o vyplacení úvěru. 4. Se shora uvedeného je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.). Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě nárokuje evidentně značně vysoký úrok ve výši 89,27% ročně a ve smlouvě samotné je uveden úrok ve výši 136,56% ročně, přistoupil soud nejprve z úřední povinnosti k přezkumu smlouvy z hlediska její platnosti. 5. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 6. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu s fixací sazby na dobu jednoho až pěti let činila dle statistiky České národní banky v době uzavření úvěrové smlouvy 8,95% ročně. Sjednaná úroková sazba mezi účastníky v úvěrové smlouvě ve výši 136,56% ročně (žalobce v žalobě nárokuje 89,27% ročně) tuto sazbu několikanásobně převyšuje, je tak dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je tak v části ujednání o výši úroků absolutně neplatná dle § 588 o.z.. Na tom nemění nic skutečnost