5 C 140/2023-23 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Dne 2.5.2023 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14 615 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 14.11.2021 do zaplacení, když v návrhu uvedl, že žalovaná dne 25.8.2021 uzavřela s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], smlouvu o podnikatelské zápůjčce [číslo] za použití prostředků komunikace na dálku, na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta zápůjčka 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit nejpozději do 13.11.2021 společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 615 Kč. Žalovaná ničeho nezaplatila, pohledávka byla postoupena uvedenou společností žalobci smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 4.1.2022. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen v důsledku odporu podaného žalovanou v němž žalovaná uvedla, že poskytnutá půjčka byla z její strany řádně splacena a k odporu připojila potvrzení vystavené 5.8.2021 žalobcem v němž je uvedeno, že bylo ukončeno vymáhání pohledávky plynoucí z neuhrazené zápůjčky [číslo] poskytnuté firmou [právnická osoba], když dluh byl doplacen 4.8.2021. 3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, žalovaná svou neúčast neomluvila. Za této situace soud ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud v průběhu jednání konstatoval listiny předložené soudu žalobcem. Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce [číslo] uzavřené dne 25.8.2021 mezi [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] jako věřitelem a žalovanou jako dlužnicí vyplývá, že se dle této smlouvy uvedený věřitel zavázal žalované poskytnout na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku 10 000 Kč spolu s úrokem ve výši 260 % věřiteli vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 872 Kč, přičemž první splátka je splatná dne 24.9.2021 a další splátky vždy v intervalu dalšího jednoho měsíce. Žalobce soudu doložil doklad [právnická osoba] [obec a číslo], že tato částka byla z účtu věřitele odeslána na sjednaný účet 25.8.2021. Dále soud konstatoval smlouvu o postoupení pohledávky, která byla uzavřena 4.1.2022 mezi uvedeným věřitelem a žalobcem. Dále soud konstatoval shora uvedenou listinu předloženou žalovanou. Ze zprávy [anonymizována čtyři slova] [obec a číslo] soud zjistil, že částka 10 000 Kč byla na sjednaný účet připsána dne 26.8.2021, jedná se o účet jehož majitelkou je žalovaná. Dle databáze časových řad [příjmení] vedené Českou národní bankou byla v srpnu 2021 obvyklá úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných živnostníkům ve výši 4,31 % ročně. 5. Se shora uvedeného je zřejmé, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva mající charakter smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.). V návrhu sice žalobce uvádí, že kromě částky 10 000 Kč se žalovaná zavázala věřiteli vrátit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 615 Kč, z obsahu smlouvy však jednoznačně vyplývá, že se nejedná o žádný poplatek za poskytnutí půjčky, ale o sjednaný úrok ve výši 260 % ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o značně vysoký úrok, přistoupil soud nejprve z úřední povinnosti k přezkumu výše takto sjednaného úroku z hlediska dobrých mravů, když konstatuje, že dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje tehdy, pokud přesahuje 3 5 C 140/2023 obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně živnostníkům činila dle statistiky České národní banky v době uzavření úvěrové smlouvy 4,31 % ročně. Sjednaná úroková sazba v úvěrové smlouvě ve výši 260 % ročně tuto sazbu mnohonásobně převyšuje, je tak dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je tak v části ujednání o výši úroků absolutně neplatná dle § 588 o.z.. 6. Vzhledem k tomu, že soud mezi účastníky uzavřenou úvěrovou smlouvu shledal v části týkající se sjednaných úroků za neplatnou, přistoupil nyní k určení úrokové sazby tohoto úvěru sám podle § 1802 o.z. s přihlédnutím k § 1792 o.z., dle nichž má dlužník platit úroky obvyklé v místě svého bydliště nebo sídla v době uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že úvěr byl poskytnut nebankovní institucí s vyšší mírou rizika, určil soud dle ustálené judikatury úrok z úvěrové částky ve výši trojnásobku obvyklé úrokové sazby, která v době uzavření smlouvy o úvěru činila 4,31 %, tedy ve výši 12,93 %. 7. Na základě shora uvedené smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr žalobci vrátit společně s úroky ve sjednaných splátkách. Pokud žalobce žalované úvěr poskytl a žalovaná žalobci úvěr s úroky nevrátila, je samozřejmě v tomto základu nárok žalobce na vrácení takové úvěrové jistiny s úrokem oprávněný. Pokud žalovaná v rámci odporu doložila potvrzení vystavené žalobcem, je nutno konstatovat, že toto potvrzení se týká zcela jiného úvěru poskytnutého žalované jiným právním předchůdcem žalobce. Je však nutno s ohledem na shora uvedené posoudit jeho výši s přihlédnutím k soudem konstatované neplatnosti ujednání o úrocích, soudem určené úrokové sazbě. Žalobce požadoval úrok z úvěru ve výši 260 % ročně, v tomto směru požadoval zaplacení částky 4 615 Kč, ač ze smlouvy vyplývá, že byl sjednán úrok ve výši 4 616 Kč, tedy požaduje o 1 Kč méně. Pokud částka 4 616 Kč představovala úrok ve výši 260%, představuje úrok ve výši 12,93% ročně částku 229,60 Kč a pokud žalobce na úroku požaduje o 1 Kč méně, jedná se dle názoru soudu o částku 228,60 Kč. Za této situace činí dle názoru soudu nárok žalobce částku 10 000 Kč na jistině a 228,60 Kč na úroku. Pokud se jedná o úroky z prodlení, požaduje je žalobce z částky 10 000 Kč od 14.11.2021, když v návrhu tvrdí, že žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobci vrátit poskytnuté prostředky do 13.11.2021. Jak však vyplývá ze smlouvy, zavázala se žalovaná finanční prostředky včetně úroku žalobci vrátit ve třech měsíčních splátkách po 4 872 Kč ve splatnostech prvé splátky do 24.9.2021 a dalších splátek vždy v intervalu dalšího jednoho měsíce, tedy postupně do 24.10.2021 a 24.11.2021. K prodlení žalované tedy u každé jednotlivé splátky došlo dnem následujícím po jejím splatnosti a k žalobcem uváděnému datu 14.11.2021 tedy z jistiny, při nepředložení jiných podkladů, z nichž by vyplývalo co z příslušné splátky připadá na jistinu a co na úrok, byly splatné pouze prvé dvě splátky a soud vychází z toho, že tedy byly splatné dvě třetiny jistiny, tedy částka 6 666,70 Kč, zbývající část jistiny byla splatná až 25.11.2021 v rámci třetí splátky. Proto soud ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. přiznává žalobci úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 14.11.2021 do 24.11.2021 pouze z částky 6 666,70 Kč a od 25.11.2021 do zaplacení z částky 10 000 Kč. Soud tedy na základě shora uvedeného návrhu vyhověl pouze částečně, uložil žalované povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku a ve zbývající části II. výrokem tohoto rozsudku návrh zamítnul. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Neúspěch žalobce spočíval pouze v části žalovaného příslušenství a proto soud přiznává žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 400 Kč (viz. následující odstavec), odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva k plnění, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) 4 5 C 140/2023 po 200 Kč, tří paušálů po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších (§ 14b) a ze součtu shora uvedených položek, vyjma soudního poplatku z návrhu, z 21% DPH ve výši 189 Kč. Soud přiznává žalobci odměnu a paušály ve shora uvedené výši s ohledem na skutečnost, že návrh byl podán na ustáleném vzoru, který s ohledem na jeho obsah lez použít i v jiných věcech. Celkem se tedy jedná o náklady řízení ve výši 1 489 Kč a soud uložil žalované povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce. 9. Vzhledem k tomu, že soud v rámci žalované částky 14 615 Kč částku 4 615 Kč považuje za úrok a nikoli poplatek za poskytnutí zápůjčky, považuje částku 4 615 Kč za příslušenství pohledávky, z níž se ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění předpisů pozdějších, neplatí soudní poplatek. Ten byl žalobce tedy povinen zaplatit pouze z část