5 C 57/2021-250 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce podal u zdejšího soudu dne 5.3.2021 žalobu a domáhal se vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku z důvodů uvedených v 3. odstavci odůvodnění tohoto rozsudku. 2. Nárok žalobce se dle žaloby odvíjí od dvou řízení vedených u zdejšího soudu pod sp.zn. 5 C 22/2015 a 5 Exe 185/2016. V řízení sp.zn. 5 C 22/2015 byla projednávána věc, v níž se [celé jméno žalovaného] jako žalobce domáhal proti [anonymizována dvě slova] [obec] [obec] jako žalovanému uložení povinnosti žalovanému přijmout jej za svého člena. Rozsudkem zdejšího soudu z 15.6.2015, č.j. 5 C 22/2015-125, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, z 20.10.2015, č.j. 15 Co 512/2015-157, byla žalovanému uložena povinnost přijmout žalobce za svého člena do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Rozhodnutí nabylo právní moci 20.11.2015 a stalo se vykonatelným 21.2.2016. Dne 5.1.2016 bylo ve věci podáno uvedeným žalovaným dovolání proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo spojeno s návrhem na odklad vykonatelnosti napadaného rozhodnutí. Dovolacímu soudu byl spis zdejším soudem předložen 1.2.2016, dovolacím soudem nebyla vykonatelnost rozhodnutí odložena a rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky v Brně z 15.2.2018 č.j. 29 Cdo 467/2016-192, byly shora uvedené rozsudky soudů prvého i druhého stupně zrušeny a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Tento rozsudek nabyl právní moci 12.3.2018. Dne 23.2.2016 podal [celé jméno žalovaného] jako oprávněný návrh na nařízení exekuce s tvrzením, že povinný povinnost uloženou mu rozhodnutím soudu nesplnil a dne 29.2.2016 pod č.j. 5 Exe 185/2016-22 zdejší soud ve smyslu § 43a odst. 3 ex. řádu nařídil exekuci shora uvedeného vykonatelného rozhodnutí zdejšího soudu ve spojení s rozhodnutím soudu odvolacího, jak k vydobytí základní povinnosti týkající se přijmutí oprávněného za člena povinného, tak k vydobytí povinnosti týkající se zaplacení nákladů nalézacího řízení. Exekuci provádějící soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] – [anonymizováno], exekučním příkazem z 20.4.2016, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 12.8.2016, uložil k vymožení povinnosti povinného přijmout oprávněného za svého člena povinnému pokutu 35 000 Kč, kterou byl povinný povinen zaplatit státu do tří dnů od právní moci exekučního příkazu s tím, že pokuta připadá státu. Další exekučním příkazem z 6.9.2016, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 13.9.2016, uložil povinnému k vymožení stejné povinnosti další pokutu 70 000 Kč. Obě tyto pokuty povinný zaplatil na účet zdejšího soudu. Povinný oznámil podáním z 7.10.2016 zdejšímu soudu, že dne 18.9.2016 proběhlo jednání členské schůze dlužníka, na kterém byla přijata změna stanov a došlo členskou schůzí zároveň ke schválení přijetí oprávněného za svého člena. Tuto skutečnost povinný dokladoval zápisem z členské schůze, z něhož tato skutečnost vyplývá. Dne 16.11.2016 soudní exekutor vydal vyrozumění o skončení exekuce, neboť 11.11.2016 zaniklo jeho oprávnění k vedení exekuce a došlo ke skončení exekuce v důsledku vymožení vymáhané povinnosti, uložených pokut, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, když před tím usnesením z 2.11.2016, č.j. [číslo jednací], ve smyslu § 268 odst. 1 písm. c) k návrhu oprávněného zastavil exekuci v rozsahu vymáhané povinnosti týkající se přijetí oprávněného za člena. K tomuto zastavení exekuce došlo k návrhu oprávněného, který byl podán poté, co bylo zastavení exekuce z důvodu splnění povinnosti navrženo povinným. Dále usnesením z 16.11.2016, č.j. [číslo jednací], zastavil řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce co do nákladů exekuce a uložené pokuty z důvodu skončení exekuce vymožením a z toho plynoucího zániku pověření soudního exekutora. Protože oprávněný byl v průběhu exekučního řízení přijat za člena povinného, vzal jako žalobce ve věci sp.zn. 5 C 22/2015 po shora uvedeném rozhodnutí dovolacího soudu žalobu zpět, neboť byl za člena přijat, usnesením zdejšího soudu z 6.6.2018, č.j. 5 C 22/2015-259, však bylo rozhodnuto ve smyslu § 96 odst. 6 o.s.ř., že zpětvzetí žaloby není účinné a následně rozsudkem zdejšího soudu z 6.6.2019, č.j. 5 C 22/2015-326, byla žaloba zamítnuta. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu 3 5 C 57/2021 z 17.10.2019, č.j. 15 Co 288/2019-378 a dovolání podané proti němu bylo usnesením dovolacího soudu z 24.2.2021, č.j. 27 Cdo 337/2020-404, které nabylo právní moci 2.3.2021, odmítnuto. V důsledku zrušení exekučního titulu prvním shora uvedeným rozhodnutím dovolacího soudu z 15.2.2018 podal povinný v uvedené exekuční věci opět 4.5.2018 návrh na zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a soudní exekutor usnesením z 1.7.2020, č.j. [číslo jednací], exekuci zastavil v rozsahu nákladů exekuce, nákladů oprávněného a vymáhání pokut a doplňujícím usnesením z 22.7.2020, č.j. [číslo jednací], zastavil řízení o návrhu povinného ze dne 4.5.2018 na zastavení exekuce v rozsahu vymáhané povinnosti přijmout oprávněného za svého člena, neboť v tomto rozsahu již byla exekuce pravomocně zastavena z důvodu splnění vymáhané povinnosti povinným již usnesením z 2.11.2016, č.j. [číslo jednací]. 3. Nyní se domáhá žalobce na žalovaném zaplacení částky 105 000 Kč, jedná se o shora uvedené pokuty 35 000 Kč a 70 000 Kč zaplacené žalobcem jako povinným na účet zdejšího soudu v exekučním řízení sp.zn. 5 Exe 185/2016. Žalobce v žalobě uvedl vývoj průběhu řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 5 C 22/2015, uvedl, že 4.9.2016 zaslal zdejšímu soudu v exekuční věci přípis ohledně přijetí [anonymizována dvě slova] za svého člena, k čemuž přiložil zápis z členské schůze z 29.5.2016, na jejímž zasedání byl projednán exekuční titul a přijato usnesení, kterým povinný vzal exekuční titul na vědomí, dále usnesení, kterým došlo ke zvýšení vstupního členského příspěvku na 11 500 Kč a bylo konstatováno, že pokud [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] tento příspěvek neuhradí, nebude dále považován za člena spolku. Přípis byl soudu doručen 6.9.2016, stejného dne vydal soudní exekutor další exekuční příkaz ohledně pokuty 70 000 Kč a proto následně žalobce jako povinný na dalším zasedání členské schůze přijal nové usnesení o přijetí [anonymizována dvě slova] za svého člena a dopisem z 7.10.2016 jej o tom výslovně vyrozuměl, v návaznosti na to zaslal soudnímu exekutorovi oznámení o splnění povinnosti, návrh na zastavení exekuce a žádost o potvrzení o upuštění od vymáhání pokut. S ohledem na rozhodnutí dovolacího soudu z 15.2.2018, č.j. 29 Cdo 467/2016-192, kterým byl zrušen exekuční titul, byla dle žalobce exekuce vedena od samého počátku neoprávněně, exekuce jako celek neměla vůbec proběhnout. Po zrušení exekučního titulu žalobce přistoupil k vyloučení žalovaného ze spolku, resp. k revokaci dříve přijatého usnesení členské schůze o jeho přijetí, tento postup žalovaný napadl žalobou, ve které se domáhal určení neplatnosti rozhodnutí o jeho vyloučení, věc byla vedena u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 257/2019, rozsudkem z 23.8.2019, č.j. 13 Cm 257/2019-128, byla žaloba zamítnuta a uvedený soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že rozsudek, kterým byla žalobci uložena povinnost přijmout žalovaného za člena žalobce, není rozsudkem na plnění, ale rozsudkem na nahrazení projevu vůle a i z tohoto důvodu dle žalobce byla exekuce vedena rovněž neoprávněně, neměla být nikdy nařízena, neboť se jedná v případě exekučního titulu o nevykonatelný rozsudek. S ohledem na to představují uhrazené pokuty žalobcem ve výši 105 000 Kč škodu, která mu vznikla, odpovědným za vznik této škody je žalovaný, jakožto iniciátor celého exekučního řízení. Tato svá žalobní tvrzení následně v průběhu řízení doplnil v tom směru, že dle jeho názoru měl žalovaný po právní moci exekučního titulu žalobce požádat o přijetí za člena a pokud tak neučinil a nesplnil ani další podmínky stanovené stanovami spolku, nebyl žalobce povinen jej za svého člena přijmout, návrh žalovaného jako oprávněného na nařízení exekuce byl předčasný a pokud žalovaný návrh na nařízení exekuce podal, porušil tím svou obecnou povinnost předcházet vzniku újmy dle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.). Odpovědnosti za toto jednání jej nemůže zbavit fakt, že soud jeho návrhu na nařízení exekuce vyhověl. Přesto pod tíhou exekuce žalobce svolal členskou schůzi, na které přijetí žalovaného projednal, ze zápisu z členské schůze z 29.5.2016 je evidentní, že žalobce měl vůli žalovaného za člena přijmout, žalovaný však, jak vyplývá z jeho projevu, zájem o přijetí za člena neprojevil, nebyl oprávněn si vymiňovat jaká rozhodnutí má žalobce přijmout. Je tedy zřejmé, že žalobce nebyl v prodlení se splněním své povinnosti, neboť žalovaný nepodal přihlášku za člena, exekuce byla vedena neoprávněně, za zahájení exekuce nese 4 5 C 57/2021 odpovědnost žalovaný, který zahájení exekuce navrhl s vědomím podaného dovolání proti exekučním