5 C 74/2023-50 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Dne 20.3.2023 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 31 725 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 31 725 Kč od 31.3.2022 do zaplacení, když v návrhu uvedl, že je na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 12.11.2021 nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], která dne 28.2.2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta úvěrová částka 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do 30.3.2022. V důsledku prodlení žalovaného byl žalovaný upomínkou informován o zesplatnění úvěru k 9.6.2022. Částka 31 725 Kč se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 5 750 Kč a dále smluvní pokuty, která v době zesplatnění činila 975 Kč. Úvěrová částka byla vyplacena na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. 2. Soud ve věci elektronický platební rozkaz nevydal z důvodu zvažované částečné neplatnosti smlouvy o úvěru a za této situace po doměření soudního poplatku pokračoval v řízení. K nařízenému jednání se žádný z účastníků, na rozdíl od žalobce svou neúčast žalovaný neomluvil a k věci se nevyjádřil. Za této situace soud ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Ještě před jednáním ve věci samé vzal žalobce návrh částečně zpět v části týkající se zaplacení 11,75% úroku z prodlení ročně z částky 31 725 Kč od 31.3.2022 do 20.3.2023, a to z toho důvodu, že splatnost pohledávky nastala 6.5.2022 a žalobce úrok z prodlení nově požaduje až den následující po dni podání žalobního návrhu, tedy od 21.3.2023. V tomto rozsahu tedy soud řízení částečně zastavil. 3. Soud v průběhu jednání konstatoval listiny předložené soudu žalobcem. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi věřitelem [právnická osoba] a dlužníkem žalovaným dne 28.2.2022 vyplývá, že na základě ní byl věřitelem poskytnut žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku společně s další částkou 5 750 Kč představující úrok ve výši 279,83% ročně věřiteli vrátit do 30.3.2022. Následně byla dne 6.4.2022 v rámci sjednaného prodloužení splatnosti mezi účastníky uzavřena smlouva téhož znění, která prodlužovala termín splatnosti do 6.5.2022 Smlouvy byly uzavřeny na dálku, žalobce soudu doložil, že z účtu věřitele na ve smlouvě uvedený účet byla částka 25 000 Kč poukázána, ze zprávy [právnická osoba] [obec a číslo], kterou si soud vyžádal, vyplývá, že účet č. [bankovní účet] je účtem žalovaného a na tento účet byla částka 25 000 Kč připsána 1.3.2022. Součástí uzavřené smlouvy o úvěru je i ujednání účastníků o smluvní pokutě ve výši 0,1% z jistiny denně v případě porušení povinností žalovaného zaplatit jakoukoliv část závazku dle smlouvy. Dále soud konstatoval v návrhu uvedenou smlouvu o postoupení pohledávek. 4. Se shora uvedeného je zřejmé, že účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.). Vzhledem k tomu, že žalobce v návrhu nárokuje evidentně značně vysoký úrok ve výši 279,83% ročně, který na dobu řádného plnění smlouvy do sjednaného termínu zaplacení představuje částku 5 750 Kč, přistoupil soud nejprve z úřední povinnosti k přezkumu výše takto sjednaných úroků z hlediska dobrých mravů, když konstatuje, že dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní činila dle statistiky České národní banky v době uzavření úvěrové smlouvy 4,73% ročně. Sjednaná úroková sazba mezi účastníky v úvěrové smlouvě ve výši 279,83 % ročně tuto sazbu mnohonásobně 3 5 C 74/2023 převyšuje, je tak dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je tak v části ujednání o výši úroků absolutně neplatná dle § 588 o.z.. 5. Protože soud mezi účastníky uzavřenou úvěrovou smlouvu shledal v části týkající se sjednaných úroků za neplatnou, přistoupil nyní k určení úrokové sazby tohoto úvěru sám podle § 1802 o.z. s přihlédnutím k § 1792 o.z., dle nichž má dlužník platit úroky obvyklé v místě svého bydliště nebo sídla v době uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že úvěr byl poskytnut nebankovní institucí s vyšší mírou rizika, určil soud dle ustálené judikatury úrok z úvěrové částky ve výši trojnásobku obvyklé úrokové sazby, která v době uzavření smlouvy o úvěru činila 4,73%, tedy ve výši 14,19%. Pokud tedy po dobu řádného plnění smlouvy činila částka 5, 750 Kč úrok při sazbě 279,83% ročně, činí takto nově tato částka při sazbě 14,19% ročně částku ve výši 291,60 Kč. 6. Na základě shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr žalobci vrátit společně s úroky ve sjednané následně prodloužené lhůtě do 6.5.2022. Pokud žalobce žalovanému úvěr poskytl a žalovaný žalobci úvěr s úroky nevrátil, je samozřejmě v tomto základu nárok žalobce na vrácení takové úvěrové jistiny s úrokem oprávněný. Je však nutno s ohledem na shora uvedené posoudit jeho výši s přihlédnutím k soudem konstatované neplatnosti ujednání o úrocích, soudem určené úrokové sazbě. Žalobce požadoval na úrocích částku 5 750 Kč a soud dle předchozího odstavce nově určil tyto úroky částkou 291,60 Kč a v této výši je žalobci přiznává. Jedná se tedy o částku 25 291,60 Kč. Dále vznikla žalovanému dle § 2048 o.z. povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky, která při shora uvedené sazbě, jejíž výše není v rozporu s dobrými mravy dle ustálené soudní judikatury, činí k datu 9.6.2022 částku 975 Kč. Soud tedy za této situace vyhověl návrhu žalobce pouze částečně, uložil žalovanému povinnost vymezenou v I. výroku tohoto rozsudku, tedy povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 26 266,60 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně od 21.3.2023 do zaplacení, když konstatuje, že fakticky se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením částky 25 291,60 Kč ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. dnem 7.5.2022 a se zaplacením částky 975 Kč dnem 22.11.2022, když ohledně výzvy k zaplacení této smluvní pokuty při nedoložení jiných doručených výzev vychází až z předžalobní upomínky ze 16.11.2022, která byla žalovanému doručena 18.11.2022 a na základě ní byl žalovaný povinen plnit do tří dnů od doručení. Ohledně této částky by sice úroky z prodlení měly činit 15% ročně, žalobce je však požaduje v nižší roční míře. Ve zbývající části II. výrokem tohoto rozsudku soud návrh zamítnul. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Neúspěch žalobce se týká pouze části příslušenství žalované částky, příslušenství jako takové není předmětem poplatkové povinnosti a za této situace soud přiznává žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu ve výši 1 299 Kč, odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva k plnění, podání návrhu) po 500 Kč, tří paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 1, 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších, a ze součtu odměny a paušálů z 21% DPH, která činí 378 Kč Celkem se tedy jedná o náklady řízení ve výši 3 477 Kč a soud uložil žalovanému povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.