5 C 79/2023-24 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Dne 1.11.2022 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 31 662 Kč s 24,5% úrokem ročně z částky 21 616,27 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 21 616,27 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 250,44 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 496,68 Kč. V návrhu uvedl, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] [obec a číslo], [IČO], která s žalovanou dne 4.11.2019 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž součástí jsou Smluvní podmínky. Na základě této smlouvy byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i částku ve výši 15 452 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 873 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24,5% ročně a částky za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 5 483 Kč a pojistného 3 096 Kč, zavázala se zapůjčenou částku včetně úroku a poplatků uhradit v 24 měsíčních splátkách po 1 686 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 4.11.2021 Poslední splátka byla žalovanou uhrazena 12.8.2020. Ke dni 30.12.2020 činila dlužná jistina částku 21 616,27 Kč, dlužný poplatek částku 10 045,73 Kč, jistina se úročí úrokem ve výši 24,5% ročně od 5.11.2021, tedy ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek z 28.1.2022, žalovaná do data postoupení pohledávky uhradila celkem 7 500 Kč, žalobci dluží částku 31 662 Kč, sestávající se z jistiny 21 616,27 Kč, poplatku 10 045,73 Kč, kapitalizovaný úrok 1 250,44 Kč (vypočten při sazbě 24,5% z jistiny za dobu od 5.11.2021 do 28.1.2022), kapitalizovaný úrok z prodlení 2 496,68 Kč (vypočten při sazbě 8,25% ročně z jistiny za dobu od 12.9.2020, tedy od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky do 28.1.2022). Od 29.1.2022 běží úroky ve sjednané výši a úroky z prodlení v zákonné výši, vše až do zaplacení. 2. Z listin předložených soudu žalobcem soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] [obec a číslo], [IČO], byla dne 4.11.2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byla žalované poskytnuta hotovostní částka ve výši 25 000 Kč za podmínek ve formě sjednaných úroků, poplatků a splátek, jak žalobce v návrhu uvádí. Sjednaný v návrhu uvedený poplatek samotný činí 12 356 Kč a sestává se z úroku 6 873 Kč vypočteného při úrokové sazbě 24,5% ročně na dobu řádného trvání smlouvy a z částky 5 483 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě smrti zákazníka. Dále se zavázala žalovaná zaplatit pojistné 3 096 Kč. Součástí této smlouvy jsou příslušné smluvní podmínky, z nichž vyplývají i další sjednané povinnosti ze strany žalované, zejména se jedná o povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky v případě neuhrazení splátky úvěru, sankční poplatek 300 Kč za zaslanou upomínku, když ve smlouvách byl sjednán maximální počet upomínek dle druhu smlouvy, dále povinnost hradit poplatek za zahájení vymáhání dluhu ve formě paušalizované náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 1 000 Kč. Dále žalobce soudu doložil smlouvu o postoupení pohledávek, z níž vyplývá, že byla mezi žalobcem a poskytovatelem úvěru uzavřena dne 28.1.2022, doložil, že žalovaná byla s postoupením pohledávky na žalobce seznámena oznámením o postoupení pohledávek z 30.1.2022. 3. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce dne 4.11.2019 smlouvu mající dle jejího obsahu charakter smlouvy o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o. z.) mající s ohledem na charakter účastníků a obsah smlouvy spotřebitelský charakter, na kterou se tedy vztahují příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud na základě provedeného dokazování ve formě 3 5 C 79/2023 konstatování obsahu smlouvy shledává její neplatnost z následujících důvodů. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 4. V daném případě došlo při uzavírání shora uvedené smlouvy k ujednání, které se týká povinností žalované zaplatit žalobci s úvěrovou částkou i další částky, které byly ve smlouvě specifikovány jako úroky, shora uvedený poplatek a pojištění, byl sjednán úrok při roční úrokové sazbě 24,5%. Pokud se jedná o takto sjednaný úrok, jedná se o úrok vyššího charakteru, z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě dle zjištění soudu činila dle statistiky České národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní v listopadu 2019 výši 4,19% ročně. Sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesahuje a lze tedy konstatovat, že v části týkající se sjednaných úroků je smlouva z tohoto důvodu neplatná. Pokud se jedná o smluvní pokutu, lze ohledně základní smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky konstatovat, že co do sjednané výše není v rozporu s dobrými mravy, svou výší nepřesahuje míru přiměřenou dle ustálené soudní judikatury, je však nutno přihlédnout k tomu, že se nejedná o jedinou ve smlouvách sjednanou smluvní pokutu, k prodlení žalované se vztahují různé další sankční povinnosti ve formě hrazení dosti vysokých částek za upomínky, hrazení poplatku za zahájení vymáhání dluhu. Veškeré povinnosti žalované v celkovém souhrnu způsobují dle názoru soudu zjevnou nevyváženost úvěrové smlouvy. Právní předchůdce žalobce si do předtištěného formuláře smlouvy o úvěru zakotvil shora uvedené poplatky, v rámci těchto poplatků již byl shora konstatován v rozporu s dobrými mravy sjednaný úrok, v rámci tohoto poplatku pak za zpracování spotřebitelského úvěru a garance jak je uvedeno shora je sjednán poplatek ve výši 5 483 Kč, tedy jedná se o další poplatek představující dalších 22% z výše úvěrové jistiny. Administrativa by však u tohoto typu smluv neměla být s ohledem na charakter smlouvy nákladná, s ohledem na předtištěnost smlouvy a jednoduchost a rychlost vyplnění smlouvy by měla být jednoduchá, rychlá a z hlediska evidence z větší části elektronická. Je tedy zřejmá neúměrnost tohoto poplatku, a to i při srovnání s bankami, u nichž je, jak je obecně známo, mnohem nižší, pohybující se v jednotkách procent výše úvěru. Je zřejmé, že se jedná pouze o skryté a tedy nepřípustné navýšení dohodnutého úroku za účelem navýšení zisku věřitele. Je tedy zřejmé, že žalovaná se vlastně v rámci smlouvy zavázala nejen k vrácení základní úvěrové částky a úroků, ale též k zaplacení dalšího žalobcem požadovaného poplatku, který ve svém součtu s úroky dosahuje částky 12 356 Kč (bez dohodnutého pojištění ve výši 3 096 Kč), tedy téměř 50% úvěrové jistiny. I když tedy z úvěru 25 000 Kč žalovaná již fakticky zaplatila 7 500 Kč, stále žalobci dluží na jistině a dlužných poplatcích dle tvrzení žalobce částku ve výši 31 662 Kč s dalšími úroky, z obsahu návrhu vyplývá, že sjednané pojištění není požadováno. Z toho je zcela zřejmá nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy, která zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaná smlouvu v popsané podobě uzavřela. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro 4 5 C 79/2023 její platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem, bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je shora uvedená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a tato neplatnost se