20 C 46/2010 — Obvodní soud pro Prahu 1

Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2.449.615 Kč s přísl. (ve znění zúžení žalobního návrhu na 2.301.448,40 Kč podaného dne [datum], jež bylo připuštěno na jednání dne [datum]) jako vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku žalobkyně za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně je vlastníkem pozemku parcely [číslo] o výměře 15 036m², orná půda v k.ú. [část obce], zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] (dál jen„ předmětný pozemek“). Právní předchůdce žalovaného Národní výbor Hl. m. [obec] vybudoval v minulosti v k.ú. [část obce] park sloužící rekreaci občanům [obec], konkrétně altán, lavičky a vyasfaltoval cesty. Vše bez vědomí vlastníka předmětného pozemku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání pozemku nebo směně za pozemek jiný, její žádosti nebylo vyhověno a pozemek žalobkyně tvoří i nadále součást parku.za užívání pozemku v období od [datum] do [datum] žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil. Použití pozemku k tomuto účelu v rozhodném období nebylo založeno v občanskoprávní rovině žádnou smlouvou mezi žalobkyní a žalovaným, jakož ani jiným právním titulem. Tím je pak odůvodněn závěr o bezdůvodném obohacení vznikajícím žalovanému, který za takovéto užívání pozemku žalobkyně ničeho neplatí, žalovaná proto musí žalobkyni takto získané bezdůvodné obohacení vydat. Výši bezdůvodného obohacení pak žalobkyně požaduje podle výše obvyklého nájemného podle Cenového věstníku Ministerstva financí, jimiž se zavádí cenová regulace nájemného z pozemků nesloužících k podnikání nájemce, a to 85 Kč/m2/rok. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně považuje za nedůvodný, neboť žalovaný předmětný pozemek nijak neužívá a na straně žalovaného tak žádné bezdůvodné obohacení nevzniká. Žalovaný odmítá, že by on či jeho právní předchůdce umístil na pozemku žalobkyně asfaltovou cestu, altán a lavičky, žalovaný není ani jejich vlastníkem. Navíc žalobkyně požaduje vydání bezdůvodného obohacení za celou výměru předmětného pozemku, což neodpovídá ploše, na které jsou výše uvedené věci a cesta. Užívání předmětného pozemku žalovaným nelze ani dovozovat z toho, že někteří z návštěvníků [anonymizováno] parku si občas krátí cestu přes neudržovaný pozemek žalobkyně, předmětný pozemek není součástí [anonymizováno] parku. [jméno] žalobkyně v roce 1995 umístila na svůj pozemek tabuli s nápisem„ Soukromý pozemek, vstup zakázán“, žalobkyně si tak byla vědoma, že žalovaný tedy sám pozemek neužívá. Je tedy věcí žalobkyně, aby sama zamezila osobám vstup na pozemek třeba oplocením. Navíc, pokud by předmětný pozemek byl součástí lesoparku, tj. lesním pozemkem, pak by obecné a bezplatné užívání předmětného pozemku bylo upraveno dle § 19 lesního zákona a v takovém případě by byla náhrada vyloučena. V daném případě však Ministerstvo životního prostředí v rozhodnutí ze dne [datum] vyslovilo názor, že předmětný pozemek nenáleží do lesního půdního fondu a že se jedná o ornou půdu, tudíž žalobkyně jej může oplotit. Soud na tomto místě konstatuje, že v této věci již v minulosti jednou meritorně rozhodl, a to rozsudkem [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který byl zrušen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací]. V současnosti při nynějším rozhodování je proto soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). Z rozhodnutí odvolacího soudu pak vyplynul závazný pokyn v tom směru, že v dalším průběhu řízení je třeba prostřednictvím revizního posudku se dobrat výše obvyklého nájemného v daném místě a čase, aby byly odstraněny pochybnosti soudu o správnosti znaleckého posudku. Znalecký posudek mohl soud dát přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí s tím, že v souzené věci nebyla splněna podmínka pro postup dle § 136 o. s. ř. Soud na tomto základě doplnil již provedené dokazování, jednotlivé důkazy pak hodnotil dle § 132 o. s. ř. jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech, a dospěl poté k následujícím skutkovým zjištěním. Výpisem z katastru nemovitostí ze [datum] má soud za prokázané, že vlastníkem předmětného pozemku je žalobkyně a [celé jméno žalobce], každý 1/2 s tím, že žalobkyně nabyla vlastnické právo na základě rozhodnutí o dědictví D 2480/1975 a [celé jméno žalobce] na základě darovací smlouvy s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Předmětný pozemek je evidován jako orná půda. Spisem vedeným u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] má soud za prokázané následující skutečnosti. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala ze stejného důvodu a na základě téhož skutkového stavu peněžitého plnění, tj. vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku za období od [datum] do [datum] ve výši částky 902.160 Kč (žaloba). Mezitímním rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto, že základ nároku je opodstatněn. Soud v odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že pozemek ve vlastnictví žalobkyně, který byl a stále je evidován jako orná půda, byl orgány hlavního města Prahy začleněn do hostivařského lesoparku a na pozemku byly zbudovány parkové úpravy, osazeny lavičky a zbudovány cesty. Samo umístění tabulí o tom, že část lesoparku je soukromým pozemkem, že cesta je neprůchodná, nijak nebrání tomu, aby pozemek žalobkyně nadále sloužil jako lesopark a byl k tomuto využíván. Žalobkyně pak ve smyslu rozhodnutí Místního úřadu [obec a číslo] ze dne [datum] nemůže pozemek oplotit ani jej využívat k jiným účelům, tudíž žalobkyně nemůže realizovat své vlastnické právo. Jestliže tak žalovaný zřídil lesopark na pozemku, jenž mu vlastnicky nenáleží a tento neuvedl do dřívějšího stavu, je třeba vycházet z toho, že žalovaný pozemek žalobkyně bez právního důvodu užívá (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen (rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo odmítnuto dovolání žalovaného s odůvodněním, že Nejvyšší soud již shodnou otázku vymezenou v dovolání žalovaného řešil při posuzování shodného nároku mezi týmiž účastníky pouze za jiné období a to v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] s následujícím právním závěrem.„ Za situace, kdy právní předchůdce žalovaného vybudoval v tzv. Akci Z na pozemku žalobkyně parkové úpravy a v souladu s územním plánem začlenil tuto část území do lesoparku [část obce], užívá jej při absenci nájemní smlouvy bez právního důvodu a na úkor žalobkyně se podle § 451 a násl. obč. zák. bezdůvodně obohacuje“. Dovolací soud současně neshledal žádný důvod se od své judikatury odchýlit ani v tomto případě (usnesení NS ČR ze [anonymizováno] [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]) Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] uložil soud výrokem I. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 299.070 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, výrokem II. pak zamítl žalobu co do částky 603.090 Kč s příslušenstvím a co do úroku z prodlení z částky 299.070 Kč v zákonné výši od [datum] do [datum] a dále rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že pokud jde výši bezdůvodného obohacení žalovaného, soud vyšel ze závěrů znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] s tím, že při určení výše náhrady vycházel ze současného stavu pozemku, kdy je pozemek součástí lesoparku [část obce], neboť takto je žalovaným užíván a v tomto rozsahu vzniká bezdůvodné obohacení žalovanému (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] ve vyhovujícím výroku o věci samé a zamítavém výroku o věci samé co do úroku z prodlení z částky 902.160 Kč v zákonné výši od [datum] do [datum], jinak byl v zamítavém výroku o věci samé změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 603.090 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. V odůvodnění rozsudku ohledně výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně, odvolací soud uvedl, že„ Vydání bezdůvodného obohacení je nutno chápat jako občanskoprávní sankci za to, že je pozemek žalobkyně užíván bez jakéhokoliv (právního) důvodu. V takovém případě je pouze na žalobkyni, zda bude požadovat plnou náhradu či nikoli, přičemž ohledně výše takové náhrady je žalobkyně limitována pouze částkou tzv. maximální ceny 30 Kč za metr čtvereční a rok. Pokud se tedy žalobkyně rozhodla tuto částku požadovat, je třeba tento její požadavek respektovat. Na tom nic nemůže změnit ani znalecký posudek, který byl v řízení před soudem I. stupně vypracován, ani námitky žalovaného uvedené výše. Odvolací soud proto shledal zcela legitimním požadavek na úhradu bezdůvodného obohacení v maximální výši regulovaného nájemného, tedy v částce 30 Kč za 1 metr čtvereční a rok“ (rozsudek odvolacího soudu ze