27 C 51/2016-75 — Obvodní soud pro Prahu 1

Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidit a vyklizenou žalobkyni předat nebytovou jednotku [číslo] o velikosti podlahové plochy 113,10m2, nacházející se v prvním podzemním podlaží domu [adresa], v kat.úz. [část obce], [anonymizována dvě slova] 1, [obec a číslo], kterou žalovaná užívá na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] (výrok I.). Žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně má ve správě majetek hl.m. [obec], a to nebytovou jednotku [číslo] (dále jen nebytový prostor) nacházející se v domě [adresa], v [obec a číslo], [anonymizována tři slova] zapsaný na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro [anonymizována dvě slova]. Tento nebytový prostor užívala žalovaná na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalobkyní dne [datum] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou a byla následně měněna dodatky [číslo] – 6. Dodatkem [číslo] došlo ke změně doby nájmu, kdy si smluvní strany sjednaly, že nájem skončí ke dni [datum]. V tomto dodatku si smluvní strany rovněž sjednaly, že nájemce je oprávněn přednostně s pronajímatelem jednat o prodloužení doby nájmu bez vyhlášení výběrového řízení. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno, že nájemce je povinen po skončení nájmu nebytový prostor vyklidit a vyklizený předat pronajímateli. Žalovaná v průběhu července 2016 projevila zájem o další prodloužení nájemní smlouvy ohledně předmětného nebytového prostoru v souvislosti s plánovanou investicí ve výši 1, 500.000Kč. Žalobkyně návrh žalované projednala na zasedání Rady Městské části [obec a číslo] dne [datum], vzala její žádost na vědomí a současně schválila záměr podle § 36 odst. 1 zák.č. 131/2000 Sb. na pronájem nebytových prostor z důvodu změny doby nájmu, za účelem provozování restaurace [právnická osoba] s.r.o., na dobu určitou do [datum] s pětiletou opcí a současně uložila příslušným orgánům tento záměr zveřejnit na úřední desce Úřadu Městské části [obec a číslo]. Záměr byl zveřejněn v době od [datum] do [datum]. Žalovaná v průběhu zveřejnění, dne [datum], doručila do podatelny žalobkyně písemný zájem o prodloužení doby nájmu předmětných nebytových prostor dle zveřejněného záměru. Žalobkyně na tuto písemnost nijak nereagovala. Žalovaná jí proto dopisem ze dne [datum] sdělila, že došlo k prolongaci nájemního vztahu. Žalobkyně následně opakovaně žalovanou vyzvala v průběhu října a listopadu 2015 k vyklizení pronajatých prostor s tím, že usnesením ze dne [datum] [jméno] [příjmení] části [obec a číslo] neschválila žádost žalované o prodloužení nájemní smlouvy, nýbrž vybrala jiného uchazeče, který se na základě zveřejněného záměru přihlásil. Žalovaná se snažila s žalobkyní jednat a zvrátit její rozhodnutí, což se však nezdařilo. Žalobkyně setrvala na svém rozhodnutí o neprodloužení nájemní smlouvy s žalovanou a vyzvala ji dopisem ze dne [datum] k vyklizení předmětných nebytových prostor do [datum]. Takto zjištěný skutkový stav věci posoudil soud I. stupně po právní stránce dle ust. § 3 zák.č. 106/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť došlo k platnému a účinnému ukončení smlouvy o nájmu předmětného nebytového prostoru a žalovaná proto byla povinna tento prostor vyklidit. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně za použití ust. § 150 o.s.ř., když shledal, že okolnosti, za nichž nebylo vyhověno návrhu žalované na prodloužení nájemní smlouvy na další období, lze považovat za důvody zvláštního zřetele hodné pro odepření práva na náhradu nákladů řízení žalobkyni. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž namítala, že soud I. stupně rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neboť neprovedl důkazy navrhované žalovanou, především výpovědí žalovanou navržených svědků, kteří se měli vyjádřit k otázce účinnosti akceptace návrhu na prodloužení smlouvy o nájmu. Žalovaná měla za to, že v případě provedení těchto důkazů, by soud musel dospět k závěru, že minimálně konkludentním jednáním žalobkyně souhlasila s prodloužením nájemního vztahu na dalších pět let. O tom svědčí i soudem provedené listinné důkazy (usnesení Rady Městské části [obec a číslo] ze dne [datum], dopis žalované ze dne [datum] a ze dne [datum]) a na jejich základě soudem I. stupně učiněná skutková zjištění, zejména o prolongaci nájemního vztahu ze strany žalované. V rozporu s těmito zjištěními jsou pak závěry soudu I. stupně o tom, že došlo k platnému a účinnému ukončení nájemního vztahu, když tyto závěry nemají dle žalované ani oporu v provedeném dokazování. Žalovaná dále poukazovala na to, že soud I. stupně se vůbec nezabýval tím, co bylo skutečným projevem vůle žalobkyně a zda při schvalování prodloužení nájmu bylo postupováno v souladu se zákonem, zejména zák.č. 128/2000Sb., o obcích, a v tomto směru neprovedl vůbec žádné dokazování. Dle žalované postup žalobkyně při rozhodnutí o neprodloužení nájemní smlouvy na další období nebyl v souladu s ust. § 41 zák.č. 128/2000Sb., a proto je toto rozhodnutí absolutně neplatné. Dle žalované došlo k řádné prolongaci smlouvy o nájmu předmětného nebytového prostoru na další pětileté období a žalovaná dosud užívá předmětné nebytové prostory po právu. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci a v důsledku toho věc nesprávně posoudil i po právní stránce, žádala žalovaná, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V podání ze dne [datum] žalovaná navrhla přerušení odvolacího řízení v této věci do doby pravomocného skončení řízení o žalobě, kterou se vůči Městské části [obec a číslo] domáhá určení neplatnosti usnesení Rady Městské části [obec a číslo] ze dne [datum] a ze dne [datum]. Dle žalované v případě úspěchu (zrušení obou rozhodnutí) by zůstalo v platnosti usnesení ze dne [datum], jímž byl schválen záměr prodloužit nájemní smlouvu ohledně předmětných nebytových prostor s žalovanou na další období. Tím by byl významně ovlivněn i výsledek řízení o žalobě na vyklizení. Tento návrh pak žalovaná zopakovala i při jednání odvolacího soudu dne [datum]. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalované uvedla, že z hlediska tvorby vůle obce (městské části) je vlastní rozhodnutí k tomu kompetentního orgánu, v daném případě Rady Městské části [obec a číslo]. Není proto rozhodující chování a jednání jednotlivých členů rady předcházející vlastnímu usnesení rady, zachycené v zápisu o průběhu zasedání rady. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.1.2015, č.j. 30 Cdo 3328/2014. Pokud jde o žalovanou namítané porušení ust. § 41 zák.č. 128/2000 Sb., o obcích, měla žalobkyně za to, že tato problematika s projednávanou věcí vůbec nesouvisí, neboť předmětem řízení není určení, zda konkrétní právní úkon žalobkyně je platný či neplatný. Zejména pak též s ohledem na to, že usnesení rady není právním úkonem. K požadavku na vyklizení předmětného nebytového prostoru žalobkyně uvedla, že v dodatku [číslo] Smlouvy o nájmu ze dne [datum] byla dohodnuta doba nájmu do [datum] s tím, že nájemce má přednostní právo jednat o prodloužení nájemní smlouvy bez výběrového řízení. Z vlastního textu smlouvy, ani z citovaného dodatku nevyplývá, že by žalovaná jako nájemce měla právo na automatické prodloužení nájemní smlouvy. Z příslibu žalobkyně přednostně jednat s žalovanou o prodloužení doby nájmu nelze bez dalšího dovozovat, že nájemní vztah založený citovanou smlouvou byl prodloužen. Tvrzení žalované o prolongaci smlouvy, které bylo uplatněno dne [datum], je zcela bezpředmětné. Prodloužení nájemního vztahu nelze vyvozovat ani ze zveřejněného záměru, který byl schválen usnesením Rady Městské části [obec a číslo] dne [datum]. Tento záměr slouží pouze k informování veřejnosti o dispozici s obecním majetkem a nemá žádné právní účinky navenek (není návrhem na uzavření smlouvy ani veřejnou soutěží či veřejnou nabídkou). Ani adresný záměr nezavazuje automaticky k uzavření právního úkonu s označeným subjektem, když ke zveřejněnému záměru mají možnost vyjádřit se všichni občané a mohou k němu předložit své nabídky. Je pak záležitostí vlastníka obecního majetku, aby zvážil, zda vůbec, případně s jakým kontrahentem přistoupí k uzavření nájemní smlouvy, respektive k jejímu prodloužení. Dle žalobkyně nedošlo k prodloužení nájemní smlouvy ani na základě ust. § [číslo] (§ 2311) zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť výzva k vyklizení a předání předmětných nebytových prostor z důvodu skončení nájemního vztahu byla žalované zaslána dne [datum]. Žalobkyně proto žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. Odvolací soud se nejprve zabýval návrhem žalované na přerušení řízení v této věci z důvodu zahájení řízení o určení neplatnosti usnesení Rady městské části [obec a číslo] ze dne [datum] a [datum], a dospěl k závěru, že tento návrh není důvodný. Podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.) může soud řízení přerušit, jestliž