ECLI: ECLI:CZ:OSPH01:2019:24.C.200.2015.1 Datum: 2019-09-11 Předmět: na ochranu osobnosti Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 150 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 132 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 3028 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 11 z. č. 40/1964 Sb.", "§ 2 z. č. 182/2006 Sb.", "§ 147 z. č. 182/2006 Sb.", "§ 107 z. ["insolvence""insolvenční návrh""insolvenční rejstřík""konkurs""ručení""smlouva o úvěru""zadostiučinění / satisfakce""zástavní právo"]
O co šlo: na ochranu osobnosti (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 150 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 132 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 3028 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 11 z. č. 40/1964 Sb.", "§ 2 z. č. 182/2006 Sb.")
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27.4.2015 domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost omluvy citované ve výroku I. rozsudku, kterou by byl povinen zveřejnit v insolvenčním rejstříku u tam uvedených spisových značek.
2. V žalobě tvrdila, že žalovaný proti ní vede civilní řízení ohledně pohledávek za jejím otcem [jméno] [příjmení], který zemřel, a žalobkyně se stala jednou z dědiček. Na jeho návrh byla zahájena dvě insolvenční řízení, přičemž první zahájené 14.8.2012 skončilo odmítnutím a druhé zahájené 6.8.2013 stále běží. Oba insolvenční návrhy jsou zcela nedůvodné, žalobkyně žalovanému nic až do skončení civilních řízení nedluží a žalovaný ji tak svými návrhy šikanuje. Ve všech těchto soudních řízeních bude muset prokázat svoji legitimitu a vyčkat, zda budu dědici něco hradit, a zda žalovanému. Druhé insolvenční řízení nadto bylo vedeno na základě věřitele, který k návrhu žalovaného přistoupil, nikoliv na základě návrhu žalovaného, jehož návrh byl zcela nedůvodný. Žalobkyně se cítí být takovým postupem žalovaného šikanována, a vzhledem k tomu, že insolvenční rejstřík je veřejný, návrhy žalovaného jí způsobily vážnou újmu na cti a důstojnosti, a protože podniká, způsobily jí i potíže v podnikání, nemateriální i materiální újmu. Vzhledem k tomu je značně snížena její důvěryhodnost jako osoby, jako podnikatelky a majitelky společnosti. Nadto v roce 2012 žalovaný domáhal rovněž prohlášení konkursu, ale insolvenční soud namísto toho, aby návrh odmítnul návrh z důvodu, že nebyla prokázána legitimita žalovaného, tuto legitimitu zjišťovala. Insolvenční soud neuznal pohledávku žalovaného jako splatnou. Újmy se před insolvenčním soudem domáhat nemůže, neboť v usnesení o prohlášení konkursu je stále zapsán jako navrhovatel i žalovaný.
3. Žalovaný uvedl na svou obranu, že žalobkyně, jako dědička [jméno] [příjmení], odpovídá podle dědického usnesení ze dne 29.12.2008 č.j. [spisová značka] za dluhy zůstavitele v poměru 1/6 celého závazku. Odpovídá tedy i za závazek, který měl zemřelý vůči [právnická osoba] z titulu podnikatelského úvěru zajištěného nemovitou věcí. Žalobkyně se vyhýbá splnění dluhů neustálými obstrukcemi. Žalovaný podal žalobu na prodej zastavené nemovité věci k uspokojení své splatné pohledávky v řádech milionů korun. A protože byly dány podmínky pro podání insolvenčního návrhu, žalovaný takový návrh podal. Má za to, že takovým jednáním nezasáhl do práv žalobkyně a navrhnul zamítnutí žaloby.
4. Věcná příslušnost zdejšího soudu byla určena usnesením Vrchního soudu ze dne 21.8.2015, [číslo jednací].
5. Provedeným dokazováním soud zjistil tento skutkový stav věci:
Dne 6.8.2013 bylo na návrh [žalované], [anonymizována tři slova], [obec a číslo] - [část obce], [ulice a číslo], PSČ [PSČ], [IČO] zahájeno insolvenční řízení proti žalobkyni. Dne 12.6.2014 přistoupil k návrhu dle § 107 insolvenčního zákona další věřitel, a to [právnická osoba] (návrh ze dne 6.8.2013, elektronický spis sp.zn. [insolvenční spisová značka])
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22.4.2015 č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] byl zjištěn úpadek dlužnice [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] a na její majetek byl prohlášen konkurs s tím, že bude řešen jako konkurs nepatrný, a to na návrh věřitelů – žalobce a [právnická osoba] Usnesení nabylo právní moci dne 31.5.2016 (usnesení ze dne 22.4.2015, elektronický výpis ze spisu sp.zn. [insolvenční spisová značka])
Ve insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], je jako věřitel přihlášen s pohledávkou P1-1 žalovaný. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost složit jistotu 1.000.000 Kč na náhradu škody nebo jiné újmy, která jí vzniká každým dnem v důsledku návrhu žalovaného ze dne 6.8.2013, usnesením Krajského soudu v Praze byl takový návrh zamítnut z důvodu, že žalobkyně zmeškala prekluzívní lhůtu k podání takového návrhu. (v usnesení A-22, elektronický výpis ze spisu sp.zn. [insolvenční spisová značka]).
Insolvenčním návrhem žalovaný jako věřitel č. P1 dne 6.8.2013 navrhnul, aby byl zjištěn úpadek žalobkyně jako dlužnice a na její majetek prohlášen konkurs. (insolvenční návrh ze dne 6.8.2013)
Usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 22.4.2013 bylo potvrzeno rozhodnutí sp. zn. [insolvenční spisová značka] ze dne 20.9.2012, kterým byl odmítnut insolvenční návrh žalovaného na žalobkyni z důvodu neurčitosti, když žalovaný jako insolvenční navrhovatel sice popsal pohledávku za žalobkyní, avšak návrh postrádal tvrzení o výši, právním důvodu a platnosti pohledávek žalovaného. (usnesení č.j. [spisová značka] ze dne 22.4.2013)
6. Návrh na provedení důkazu usnesením č.j. [spisová značka], smlouvou o zřízení zástavního práva [právnická osoba] proti [jméno] [příjmení], usnesením Okresního soudu Praha-západ č.j. [číslo jednací] a č.j. [číslo jednací], smlouvu o zřízení zástavního práva, úvěrovou smlouvou, navrhovanými spisy Okresního soudu Praha-západ a Obvodního soudu pro Prahu 2 a SMS zprávami od [jméno] [příjmení] soud zamítnul pro nadbytečnost, neboť provedené důkazy plně postačují pro řádné posouzení nároku uplatněného žalobou.
7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů podle § 132 o.s.ř. soud dospěl závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.
8. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu újmy formou omluvy citované ve výroku I. z titulu na ochrany osobnosti vzniklou jí podáním insolvenčních návrhů v roce 2012 a 2013, který lze v souladu s ust. § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, posoudit dle § 11 zák. č. 40/1964Sb., občanského zákoníku.
9. Domáhá-li se žalobkyně, aby soud uložil žalovanému povinnost zveřejnit omluvu v insolvenčním rejstříku, tak je třeba osvětlit, že insolvenční rejstřík je dle ust. § 2 písm. i) zák.č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, informačním systémem, který obsahuje údaje podle tohoto (insolvenčního) zákona. Jde tedy o elektronický spis přístupný pomocí webového rozhraní, z něhož jsou zřejmá podání účastníků ve věci samé a postup soudu ex-officio. Insolvenční rejstřík vedení soudem tedy není veřejným médiem ani místem, kde by soukromé subjekty prezentovaly omluvy jinému soukromému subjektu. Soud proto nemůže uložit žalovanému povinnost zveřejnění omluvy v insolvenčním rejstříku, neboť žalovaný není osobou, která by insolvenční rejstřík vedla a mohla by tedy zveřejnění splnit či ovlivnit a taková případná omluva není v souladu s ust. § 2 insolvenčního zákona. Již proto nebylo lze žalobě vyhovět. Pokud jde o tvrzenou újmu, pak bylo prokázáno, že první ze dvou návrhů žalovaného na zahájení insolvenčního řízení z roku 2012, byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20.9.2012, sp.zn. [insolvenční spisová značka] odmítnut pro vady podání. Jeho účinky tak pominuly takovým odmítnutím, což mohl kdokoliv zjistit nahlédnutím do insolvenčního rejstříku stejně jako informaci o podaném návrhu na zahájení řízení. Návrh byl odmítnut nikoliv proto, že by obsahoval nepravdivé údaje, za něž by se měl dle požadavku žalobkyně omluvit, nýbrž pro vady podání, tedy nesplnění procesních povinnostní žalovaným jako navrhovatelem. Tvrzenou újmu žalobkyně proto soud neshledal. Konečně již to, že byl návrh odmítnut, je jistou formou satisfakce pro žalobkyni, která v takovém řízení byla úspěšnou procesní stranou. Druhé insolvenční řízení zahájené v roce 2013 řízení bylo rovněž zahájeno na návrh žalovaného, k němuž v souladu s ust. § 107 odst. 1 insolvenčního zákona přistoupil další věřitel a na základě takových návrhů byl dne 22.4.2015 zjištěn úpadek žalobkyně a na její majetek pravomocně 31.5.2016 prohlášen konkurs. Zdejšímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí insolvenčního soudu. Návrh žalovaného i přistoupivšího věřitele byl shledán důvodným, což se projevilo právě zjištěním úpadku a prohlášením konkursu. Argumentace žalobkyně, že pokud by druhý věřitel nepřistoupil, návrh žalovaného byl nebyl důvodný, je za takové situace irelevantní. Nelze proto ani v tomto případě dovodit, že by žalobkyni postupem žalovaného vznikla tvrzená újma v tom, že by byly zveřejněny nepravdivé údaje a insolvenční návrh byl zcela nedůvodný či dokonce šikanozní. Tvrzení ani údaje v návrzích tak nebyly nepravdivé, za což žalobkyně požaduje omluvu, a další část požadované omluvy obsahující text, že si je žalovaný vědom probíhajících řízení, že si je vědom ručení žalobkyně za dluhy po zemřelém [jméno] [příjmení], a ani to, že by se mohl případně uspokojit ze zástavy, s insolvenčním návrhem nijak nesouvisí.
10. Soud proto na základě uvedeného žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnul.
11. Konečně je třeba doplnit, že vznikla-li újma domnělému dlužníku v případně odmítnutí či zamítnutí insolvenčního návrhu, je třeba se toho domáhat před insolvenčním soudem dle § 147 odst. 1 zák.č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona.
12. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil ust. § 150 o.s.ř., ač byla žalobkyně zcela neúspěšná a měla by dle § 142 odst. 1 o.s.ř. povinnost žalovanému uhradit účelně vynaložené náklady. Spor se týkal náro
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.